Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 433/2020-12
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 25 800 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 10 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 400 Kč od 21. 4. 2019 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 15 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 400 Kč od 21. 4. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 10 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 400 Kč od 21. 4. 2019 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 15 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 400 Kč od 21. 4. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalované zaplacení částky 25 800 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastnice uzavřely dne datum smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni půjčenou částku a dále částku ve výši 15 400 Kč představující kapitalizovaný úrok, a to v týdenních splátkách po 590 Kč. Žalovaná splácela nepravidelně. Celkem žalovaná uhradila částku 9 600 Kč.
2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal obě účastnice. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastnic a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“).
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, včetně formuláře pro standardní informace a evidenční karty klienta, soud zjistil, že účastnice uzavřely dne datum smlouvu, na základě které žalobkyně žalované poskytla částku 20 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru poplatek ve výši 15 400 Kč, který tvoří úrok ve výši 7 000 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč. Žalovaná se zavázala splatit celkovou dlužnou částku ve výši 35 400 Kč (20 000 Kč + 15 400 Kč) v 60 týdenních splátkách po 590 Kč. První splátka byla splatná dne 4. 3. 2018 a každá další splátka byla splatná vždy 7 dní po splatnosti předchozí splátky. Dle článku IV. této smlouvy žalovaná prohlásila, že ohledně její osoby nebylo zahájeno insolvenční řízení, že ke dni podpisu smlouvy nejsou splněny podmínky pro podání insolvenčního návrhu, a dále že proti ní není vedeno exekuční řízení nebo řízení o výkon rozhodnutí a zahájení takového řízení ani nehrozí. Dále prohlásila, že před uzavřením smlouvy jí žalobkyně poskytla informace a náležité vysvětlení tak, aby byla schopna posoudit, zda smlouva odpovídá jejím potřebám a finanční situaci, a že neshledala žádnou hrozící či existující překážku zabraňující plnění jejích povinností a že je tak schopna plnit závazky z této smlouvy. Dále se zavázala neučinit nic, co by mohlo negativním způsobem ovlivnit její schopnost splatit úvěr. Smlouva je žalovanou vlastnoručně podepsána.
4. Dle smluvních podmínek se za porušení smlouvy ze strany klienta (žalované) považuje mimo jiné každé jednotlivé prodlení s úhradou splátky úvěru. Pokud klient nesplní svojí povinnost uhradit jednotlivou splátku včas, vyzve žalobkyně klienta k úhradě dlužné splátky a stanoví klientovi lhůtu alespoň 30 dní. Pokud klient neuhradí dlužnou částku ani v dodatečné lhůtě, má žalobkyně právo požadovat uhrazení celé dlužné částky a to v termínu splatnosti nejbližší týdenní splátky. V evidenční kartě klienta žalovaná uvedla počet osob žijících v jedné domácnosti (3 osoby), počet vyživovaných osob (1), že bydlí v rodinném domě jako nájemník. Má základní vzdělání, je svobodná, není majitelem vozu ani nemovitosti. Dále uvedla, že měla úvěr u společnosti a je na mateřské dovolené.
5. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná splácela poskytnutý úvěr nepravidelně (8. týden roku 2018 uhradila částku 2 600 Kč, 11. týden roku 2018 částku 2 500 Kč, 15. týden roku 2018 částku 2 500 Kč, 34. týden roku 2018 částku 1 000 Kč, 38. týden roku 2018 částku 1 000 Kč). Od 39. týdne roku 2018 neuhradila ničeho.
6. Z předžalobní výzvy včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky.
7. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
15. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně v řízení netvrdila a ani soudu nedoložila, že by splnila povinnost uvedenou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z předložených listinných důkazů má soud za to, že posouzení úvěruschopnosti proběhlo v podstatě pouze formálně a vycházelo pouze z údajů poskytnutých samotnou žalovanou, kdy žalobkyně netvrdila a soudu ani nedoložila, že by informace poskytnuté žalovanou nějakým způsobem ověřila a učinila nějaké další kroky ke zjištění schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Důsledkem takového postupu žalobkyně je neplatnost úvěrové smlouvy. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).
16. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalované skutečně poskytnuto, po odečtení přijatých plateb od žalované (půjčeno 20 000 Kč, zaplaceno 9 600 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 10 400 Kč a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).
17. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou. Pro úplnost soud dodává, že i kdyby smlouvu o spotřebitelském úvěru shledal platnou (tj. za předpokladu, že by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované) soud považuje dle § 588 o. z. za absolutně neplatné ujednání o poplatku za úvěr s ohledem na to, že výše tohoto poplatku (15 400 Kč) je s ohledem na výši poskytnuté částky žalované (20 000 Kč) zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z.
18. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy ve věci převážně úspěšná žalovaná (60% úspěch) by měla vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20%, ovšem žádné náklady jí během řízení nevznikly (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.