Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
6 C 169/2021-41
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Štěpánkou Brožovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa
o zaplacení částky 46 272 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 811 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 811 Kč od 8. 6. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 15 322 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 989,22 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 846,82 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 7. 12. 2019 do 7. 6. 2021, se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 189 Kč od 8. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % z částky 20 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 633 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 633 Kč od 8. 6. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 11 506 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 701,10 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 015,45 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 238,54 Kč od 7. 12. 2019 do 7. 6. 2021, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 605,54 Kč od 8. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % z částky 12 238,54 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 811 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 811 Kč od 8. 6. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 15 322 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 989,22 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 846,82 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 7. 12. 2019 do 7. 6. 2021, se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 189 Kč od 8. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % z částky 20 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 633 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 633 Kč od 8. 6. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 11 506 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 701,10 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 015,45 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 238,54 Kč od 7. 12. 2019 do 7. 6. 2021, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 605,54 Kč od 8. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % z částky 12 238,54 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Dne 26. 3. 2021 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalované o zaplacení částky
46 272 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO, a žalovaná uzavřely dne 10. 5. 2016 smlouvu o půjčce
č. 260766, jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. To vše se zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 609 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na
20. 6. 2017. Při uzavření smlouvy si žalovaná dále zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázala zaplatit poplatek ve výši 522 Kč. Žalovaná svůj smluvní závazek nehradila řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 12. 6. 2016. V souladu se smluvními podmínkami vzniklo dne 21. 6. 2017 právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaná do data postoupení pohledávky uhradila celkem částku 5 189 Kč právnická osoba, postoupila pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovanou částku 30 133 Kč bez příslušenství. Po postoupení pohledávky nebylo na dlužnou částku již ničeho hrazeno. Žalovaná byla žalobkyní písemně vyzvána předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky, ale na výzvu nijak nereagovala. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, dlužných úhrad ve výši 10 133 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 11 846,82 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 989,22 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
2. Dále právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO, a žalovaná uzavřely dne 5. 2. 2016 smlouvu o půjčce č. 246485, jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. To vše se zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 457 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 3. 2017. Při uzavření smlouvy si žalovaná dále zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázala zaplatit poplatek ve výši 406 Kč. Žalovaná svůj smluvní závazek nehradila řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 12. 6. 2016. V souladu se smluvními podmínkami vzniklo dne 18. 3. 2017 právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaná do data postoupení pohledávky uhradila celkem částku 10 367 Kč právnická osoba, postoupila pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovanou částku 16 139 Kč bez příslušenství. Po postoupení pohledávky nebylo na dlužnou částku již ničeho hrazeno. Žalovaná byla žalobkyní písemně vyzvána předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky, ale na výzvu nijak nereagovala. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 12 238,54 Kč, dlužných úhrad ve výši 3 900,46 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 8 015,45 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 701,10 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 238,54 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 238,54 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv byla soudem řádně v dostatečném předstihu předvolána, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o půjčce č. 260766 vzal za prokázané, že společnost právnická osoba, IČO, uzavírala s žalovanou dne 10. 5. 2016 smlouvu o půjčce s žalovanou v částce 20 000 Kč s tím, že žalovaná se měla zavázat zaplatit společnosti poplatek v částce 14 800 Kč, celkem 34 800 Kč v 58 týdenních splátkách po 609 Kč Poslední splátka byla stanovena na 20. 6. 2017. Při uzavření smlouvy si žalovaná dále zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázala zaplatit poplatek ve výši 522 Kč Součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o úvěru upravující mimo jiné v případě, že nebude včas splněna povinnost uhradit příslušnou splátku, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne 6. 12. 2019, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 22. 2. 2021 k úhradě dlužných částek včetně příslušenství. Tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy o půjčce, smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek včetně podacího lístku
a předžalobní výzvy včetně podacího lístku.
5. Ze smlouvy o půjčce č. 246485 vzal za prokázané, že společnost právnická osoba, IČO, uzavírala s žalovanou dne 5. 2. 2016 smlouvu o půjčce s žalovanou v částce 15 000 Kč s tím, že žalovaná se měla zavázat zaplatit společnosti poplatek v částce 11 100 Kč, celkem 26 100 Kč v 58 týdenních splátkách po 457 Kč Poslední splátka byla stanovena na
17. 3. 2017. Při uzavření smlouvy si žalovaná dále zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázala zaplatit poplatek ve výši 406 Kč Součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o půjčce upravující mimo jiné v případě, že nebude včas splněna povinnost uhradit příslušnou splátku, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne 6. 12. 2019, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 22. 2. 2021 k úhradě dlužných částek včetně příslušenství. Tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy
o půjčce, smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek včetně podacího lístku a předžalobní výzvy včetně podacího lístku.
6. Při právním posouzení věci soud vycházel z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
7. Vzhledem k tomu, že smlouvy o půjčkách byly uzavírány se spotřebitelem, vycházel soud ze zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., účinného v době uzavření smlouvy. Podle § 9 odstavec 1 tohoto zákona je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele,
a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 1 věty druhé se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem.
8. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Ohledně úvěruschopnosti Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí 33 Cdo 2178/2018, (PR 21/2018 s. 757) uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí III. ÚS 4219/18 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I․ ÚS 199/11; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86;7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 – 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. V sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle kterého důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
10. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud rovněž vycházel z ustanovení § 101 odst. 1, písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), podle kterého k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména za a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) o.s.ř.). Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován pak, jestliže i po poučení soudem (§ 118a odst. 1, 2 o.s.ř.) zůstanou skutková tvrzení neúplná, přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti je určen tím právním předpisem, který má být použit k právnímu posouzení žaloby (srov. dále komentář k § 118a a 120 o.s.ř.) o břemeni tvrzení a o břemeni důkazním). Nesplnění povinnosti důkazní a povinnosti tvrzení není procesním právem sankcionováno jako nesplnění jiné procesní povinnosti, ale výsledkem je ve sporném řízení rozhodnutí, které vyzní nepříznivě pro účastníka, který tuto povinnost nesplnil (srov. zejména komentář k § 114b a 118a o.s.ř.).
11. Po provedeném dokazování a s ohledem na výše uvedenou právní úpravu i judikaturu soud dospěl k závěru, že obě smlouvy o půjčkách mezi žalobkyní a žalovanou jsou absolutně neplatné, neboť žalobkyně v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. netvrdila, ani neprokázala, že by se zabývala otázkou schopnosti žalované dané úvěry splatit, když ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně po výzvě uvedla pouze obecné skutečnosti, na jejichž základě nemohla učinit závěr o individuální schopnosti žalované dluh splácet. Jakým konkrétním způsobem a na základě jakých podkladů úvěruschopnost dostatečně v souladu se zákony a soudní judikaturou zkoumala, a zda vůbec, není zřejmé. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř., tedy v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy.
12. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o půjčce ze dne 10. 5. 2016 absolutně neplatnou, kdy neplatnost zkoumá z úřední povinnosti, a v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč dne 10. 5. 2016, na kterou žalovaná uhradila částku 5 189 Kč, a je tak žalovaná povinna vydat žalobkyni ještě částku 14 811 Kč, neboť v této výši u žalované došlo k bezdůvodnému obohacení. Soud taktéž shledal smlouvu o půjčce ze dne 5. 2. 2016 absolutně neplatnou, kdy neplatnost zkoumá z úřední povinnosti, a v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč dne 5. 2. 2016, na kterou žalovaná uhradila částku 10 367 Kč, a je tak žalovaná povinna vydat žalobkyni ještě částku 4 633 Kč, neboť v této výši u žalované došlo k bezdůvodnému obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta).
13. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části převyšující částku, v níž soud žalobě vyhověl, pak soud žalobu zamítl, a to včetně zákonného úroku z prodlení, neboť požadovaná částka neměla oporu v platných smlouvách, popř. zákonný úrok z prodlení byl požadován za období, kdy žalovaná nebyla ještě v prodlení).
14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení z procesního hlediska takřka totožný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).