Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
111 C 243/2021-45
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 9 173,81 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 13. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 4 923,81 Kč, úroku ve výši 565,90 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 575,36 Kč za dobu od 21 1 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 542,09 Kč, úroku z prodlení z částky 5 575,36 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od 21. 1. 2020 do 12. 2. 2021, úroku z prodlení z částky 4 923,81 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od 13. 2. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 4 250 Kč ve výši 1,5 % ročně za dobu od 13. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 13. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 4 923,81 Kč, úroku ve výši 565,90 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 575,36 Kč za dobu od 21 1 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 542,09 Kč, úroku z prodlení z částky 5 575,36 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od 21. 1. 2020 do 12. 2. 2021, úroku z prodlení z částky 4 923,81 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od 13. 2. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 4 250 Kč ve výši 1,5 % ročně za dobu od 13. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 30. 3. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku 9 173,81 Kč, úrok ve výši 565,90 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z částky 5 575,36 Kč za dobu od 21 1 2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 542,09 Kč a úrok z prodlení z částky 5 575,36 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum, v které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 7 000 Kč, kterou měl splatit formou 45 týdenních splátek po 274 Kč a to včetně souhrnného poplatku ve výši 5 302 Kč, žalovaný neplnil své smluvní závazky řádně ani včas, poslední řádná splátka byla splatná ke dni 16. 9. 2019, žalovaný naposledy na dluh zaslal splátku dne 19. 1. 2019, věřitel pohledávku dne 20. 1. 2020 postoupil žalobkyni, v době postoupení činila pohledávka na jistině částku 5 575,36 Kč a na souhrnném poplatku částku 3 598,45 Kč, žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nařízeného jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, doručení předvolání i žaloby bylo stanoveno ke dni 12. 8. 2021 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené nepřítomnosti žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem právnická osoba, IČO a žalovaným jako dlužníkem, obě strany smlouvu vlastnoručně podepsaly, věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout zápůjčku v částce 7 000 Kč, dlužník podpisem smlouvy potvrdil převzetí částky a současně se zavázal věřiteli vrátit částku 12 302 Kč tvořenou jistinou a souhrnným poplatkem 5 302 Kč v 45 týdenních splátkách po 274 Kč (poslední ve výši 246 Kč), první splátka byla splatná sedmého dne od data uzavření smlouvy. Souhrnný poplatek byl ve smlouvě definován součtem dohodnutého úroku v částce 932 Kč a poplatku za administrativní činnost v částce 2 728 Kč. Žalovaný si ve smlouvě měl možnost zvolit úhradu buď hotovostním inkasem, které bylo zpoplatněno, nebo bezhotovostním převodem na účet věřitele, což zpoplatněno nebylo, žalovaný zvolil variantu bezhotovostního inkasa splátek, což bylo zpoplatněno částkou 1 642 Kč uvedenou rovněž ve smlouvě. Úhrada jiných závazků dohodnuta nebyla. Pro doručování písemností si strany dohodly doručování na smluvní adresu dlužníka, nebude-li smluvní stranou sdělena adresa jiná. Současně bylo dohodnuto, že bude-li dlužník v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Smluvní strany si dále dohodly úrok 29 % ročně s tím, že v této výši je pevný pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Smlouva byla sepsána na předtištěném formuláři, do něhož byly vepsány generálie dlužníka, údaje o výši dluhu a způsobu úhrady, podpisy stran a datum uzavření. Jiné změny ve formuláři provedeny nebyly. Dlužník svým podpisem pod smlouvou současně potvrdil, že mu byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva o zápůjčce odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, dlužník také potvrdil, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které byly obsahem zákaznické karty. Zákaznickou kartu žalobkyně nepředložila. Z tabulky umoření soud zjistil, že částka 7 000 Kč byla čerpána dne datum, na dluh bylo celkem uhrazena částka 2 750 Kč, zůstatek nesplacené jistiny činil částku 5 575 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele právnická osoba IČO pohledávku za žalovaným. Z oznámení o postoupení soud zjistil, že postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni tímto dopisem ze dne 20. 1. 2020 odeslaným poštou dne 14. 2. 2020 na smluvní adresu žalované (zjištěno z podacího lístku). Z výzvy ze dne 28. 1. 2021 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z žalované smlouvy před podáním žaloby ve lhůtě do 12. 2. 2021, dopis byl dne 29. 1. 2021 odeslán poštou na smluvní adresu žalované, což bylo také zjištěno z podacího lístku.
4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne datum písemnou formou uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému vyplacena částka 7 000 Kč, kterou měl v týdenních splátkách vrátit nejpozději ke dni datum (den, kdy uplynul 45. týden po datu uzavření smlouvy s tím, že první splátka byla splatná sedmý den od data uzavření smlouvy) spolu se smluvně dohodnutým poplatkem ve výši 5 302 Kč tvořeným kapitalizovaným úrokem, odměnou za administrativu smlouvy a hotovostní výběr splátek. Žalovaný před podáním žaloby na svůj dluh zaplatil částku 2 750 Kč. Skutečnost, že žalovaný na svůj dluh zaplatil více, v řízení najevo nevyšla. Smlouva obsahovala informaci o tom, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, ale způsob, jakým byla schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet posouzena, nijak nedoložila. Na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy o zápůjčce postoupena ke dni 20. 1. 2020 písemnou smlouvou. Žalobkyně žalovaného k plnění dluhu vyzvala dopisem ze dne 28. 1. 2021 se splatností ke dni 12. 2. 2021 s upozorněním na možnost podání soudní žaloby.
5. Skutkový stav byl soudem právně posouzen tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o zápůjčce, která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr, protože zápůjčku lze považovat za úvěrovou službu vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále také jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Zápůjčka patří mezi reálné kontrakty, které pro vznik účinnosti vyžadují výplatu peněz. Žalobkyně prokázala, že peníze byly žalovanému předány, smlouva se proto stala účinnou. Tato však dle § 588 o. z. byla absolutně neplatná. Závěr o neplatnosti právního jednání soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla sjednaná protiprávně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda věřitel dostál své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin však nikterak nevyplývá, že by se věřitel před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti spotřebitele v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z něhož by soud zjistil, že věřitel provedl postup splňující kritéria odborné péče, a že objektivně získal informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele a mohl tak relevantně zhodnotit, zda je žalovaný schopen řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky se musí podle soudu prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda tento jako spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně žádnou důkazní písemností nedoložila, že povinnost zkoumat schopnost žalovaného úvěr řádně splácet byla splněna. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zcela nedostatečně zkoumal a prověřoval otázku příjmů a výdajů žalovaného, čímž nesplnil nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru. Soud proto na základě provedeného dokazování učinil závěr, že věřitel neposoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi ním a žalovaným je tedy neplatná a k této skutečnosti je soud povinen přihlížet dle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť smlouva je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutní neplatnost právního úkonu působí od počátku (ex tunc), důsledkem je, že účastníkům absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou žádná subjektivní práva ani povinnosti. To, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního jednání, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení toho, co k rukám žalovaného bylo plněno na základě neplatného právního jednání, kdy výplata peněz nebyla v řízení sporná. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky 7 000 Kč, což je částka, která byla žalovanému vyplacena. Pokud žalovaný před podáním žaloby zaplatil částku 2 750 Kč, tak nadále dluží částku 4 250 Kč, o kterou se obohatil a je povinen tuto žalobkyni vrátit. V rozsahu požadavku na zaplacení částky 4 923,81 Kč a smluvního úroku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávek soud uzavřel, že až předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, která byla žalovanému prokazatelně odeslána dne 29. 1. 2021. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne 3. 2. 2021, který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaný byl povinen dluh žalobkyni zaplatit do 12. 2. 2021, jak bylo ve výzvě uvedeno, jelikož tak neučinil, dostal se dne 13. 2. 2021 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 13. 2. 2021 činila zákonná výše úroku z prodlení 8,25 % dlužné částky ročně. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta.
6. Vzhledem k výsledku řízení, kdy žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 46 % předmětu řízení a žalovaný v rozsahu 54 % předmětu řízení, bylo v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení rozhodnuto negativně, protože za stavu, kdy rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalovaného byl pouze nepatrný (8 %), bylo možno vyslovit závěr, že žádnému z účastníků právo na náhradu nevzniklo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho soudního výkonu.