Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
43 C 78/2020-97
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Leblochovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, reg.č. anonymizováno,
sídlem adresa, anonymizováno,
anonymizována dvě slova,
zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení, Ph.D.,
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum,
bytem adresa žalovaného
o 10.862,22 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.862,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.862,22 Kč od 25.9.2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.862,22 Kč od 3.10.2016 do 24.9.2019 zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.862,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.862,22 Kč od 25.9.2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.862,22 Kč od 3.10.2016 do 24.9.2019 zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.
Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 10.862,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky od 3.10.2016 do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce právnická osoba žalovanému finanční prostředky. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit nejpozději do 2.10.2016, avšak tuto povinnost nesplnil a na jistině zbývá uhradit 10.862,22 Kč právnická osoba svoji pohledávku za žalovaným postoupila smlouvou o postoupení pohledávek na žalobce.
Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.
V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.
Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. právnická osoba převedla na účet žalovaného na základě žádostí žalovaného o půjčku finanční prostředky, a to dne 4.1.2016 ve výši 6.000 Kč, dne 8.2.2016 ve výši 2.500 Kč, dne 9.2.2016 ve výši 2.500 Kč a dne 18.3.2016 ve výši 1.546 Kč (4 žádosti o půjčku, 4 potvrzení o provedených platbách, informace právnická osoba). Smlouvou o postoupení pohledávek postoupila společnost právnická osoba pohledávku za žalovaným žalobci (smlouva o postoupení pohledávek z 21.12.2017, oznámení o postoupení pohledávky). Zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě do 7 dnů dopisem ze dne 10.9.2019 odeslaným prostřednictvím pošty dne 12.9.2019 (předžalobní výzva, poštovní podací arch).
Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je převážně důvodná.
Poskytnutá zápůjčka měla s ohledem na postavení poskytovatele a žalovaného povahu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.
Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené podklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).
Ohledně splnění uvedené povinnosti žalobce uvedl, že před poskytnutím úvěrů vycházel z vnitřních kritérií, jimiž jsou maximální počet tří závazků u jiných věřitelů ověřený interním systémem poskytovatele zápůjčky, 0 zahájených exekučních řízení, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, lustrace v ISIR, centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur, při podání žádosti o zápůjčku bylo požadováno uvedení příjmů a výdajů, které byl žalovaný povinen uvést pravdivě, správně a úplně. Na základě toho poskytovatel úvěru uzavřel, že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného, což žalovaný nijak nevyvrátil. Soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru takovým postupem nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, zejména když se ohledně příjmů a výdajů žalovaného spolehl pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, a smlouva je tak podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
Právní předchůdce žalobce žalovanému na základě neplatné smlouvy poskytl finanční prostředky (celkem ve výši 12.546 Kč), čímž žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen ve smyslu ustanovení § 2991 a § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), vydat. Bezdůvodné obohacení v požadované výši 10.862,22 Kč je žalovaný povinen vydat žalobci, jehož aktivní věcná legitimace vyplývá ze smlouvy uzavřené podle ustanovení § 1879 o.z. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalobce vyzval žalovaného k plnění dopisem odeslaným prostřednictvím pošty dne 12.9.2019, který byl žalovanému při běžném chodu věcí doručen třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 17.9.2019, posledním dnem poskytnuté sedmidenní lhůty byl 24.9.2019 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení, a žalobce má od tohoto dne právo na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož požadovaná výše je nižší než dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě co do částky 10.862,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.862,22 Kč od 25.9.2019 do zaplacení vyhověl (výrok I.) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce nebyl úspěšný v řízení pouze co do poměrně nepatrné části, a proto mu soud přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 2.252 Kč Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, odměny advokáta po 300 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) a z částky 252 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Za podání ze dne 3.6.2020 soud žalobci náhradu nepřiznal, neboť tento náklad neshledal potřebným k účelnému uplatňování práva, když žalobce tímto podáním nahrazoval nedostatky návrhu (srov. ustanovení § 79 odst. 1 a 2 o.s.ř.) Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nebude-li povinnost stanovená vykonatelným rozhodnutím řádně a včas splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.