Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 144/2021-40

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 79 300 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 100 Kč, od 29. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylém rozsahu, tedy co do částky 45 200 Kč se zbývající částí příslušenství, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 100 Kč, od 29. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbylém rozsahu, tedy co do částky 45 200 Kč se zbývající částí příslušenství, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 26. 3. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 51 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny 30 000 Kč za období od 18. 8. 2019 do 29. 11. 2019 v celkové výši 866,67 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 30 000 Kč za období od 11. 8. 2019 do 29. 11. 2019 v sazbě 21,27 % ročně v celkové výši 1 967,48 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z žalované jistiny 30 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem 21,27 % ročně z téže částky za totéž období. Nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným došlo dne 10. 2. 2018 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo (dále též smlouva číslo), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 26 700 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 100 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21,27 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 600 Kč. Vše se zavázal uhradit formou 78 týdenních splátek po 727 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 10. 8. 2019. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 25. 6. 2018 Celkem žalovaný zaplatil 5 700 Kč. Předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 30 000 Kč, dlužném úroku 1 000 Kč, na dlužném poplatku za administrativní činnost 6 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso 14 000 Kč. Dále se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 28 300 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z jistiny 21 794,18 Kč za období od 12. 1. 2019 do 29. 11. 2019 v celkové výši 1 900,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 21 974,18 Kč za období od 5. 1. 2019 do 29. 11. 2019 v sazbě 23,72 % ročně v celkové výši 4 724,42 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z žalované jistiny 21 974,18 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem 23,72 % ročně z téže částky za totéž období. Nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným došlo dne 24. 11. 2017 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo (dále též smlouva číslo), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 18 500 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 500 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč. Vše se zavázal uhradit formou 58 týdenních splátek po 750 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 4. 1. 2019. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 25. 6. 2018 Celkem žalovaný zaplatil 15 200 Kč. Předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 21 794,18 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso 6 505,82 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 došlo s účinností k témuž dni k postoupení obou pohledávek žalobci, o čemž byl žalovaný písemně informován.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud v dané věci postupoval v souladu s  a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena dne 10. 2. 2018 smlouva o úvěru částky 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úrok ve výši 5 100 Kč, poplatek za administrativní činnost 6 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 15 600 Kč, a to formou 78 pravidelných týdenních splátek po 727 Kč RPSN činila 157,78 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V případě sjednání úhrady formou 78 týdenních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 21,27 % ročně. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena dne 24. 11.2017 smlouva o úvěru částky 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úrok ve výši 3 500 Kč, poplatek za administrativní činnost 5 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 10 000 Kč, a to formou 58 pravidelných týdenních splátek po 750 Kč RPSN činila 195 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V případě sjednání úhrady formou 58 týdenních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 23,72 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávky byly postoupeny žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil na první smlouvu částku 5 700 Kč a na druhou smlouvu částku 15 200 Kč. Bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak.

5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvy je nutno pohlížet jako na neplatné. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny dle prvé smlouvy ve výši 30 000 Kč hradit dále platby v celkové výši 26 700 Kč a dle druhé smlouvy za jistinu 25 000 Kč měl platit platby v celkové výši 18 500 Kč. Je pravdou, že poplatky byly ve smlouvách rozděleny na více částí, a to na úrok, poplatek za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy s žalovaným smlouvy neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatky nepředstavují nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Na tuto skutečnost lze mimo jiné usuzovat ze zjištění, že poplatek za administrativní činnost je vyšší u smlouvy s vyšší jistinou, ačkoliv„ administrativní úkony“ spojené se smlouvou jsou z logiky věci totožné a měli by být tudíž zpoplatněny stejně. Vysvětlením je právě skutečnost, že jde o skrytě sjednaný úrok. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje oba nároky z titulu poplatků jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představují úrok ve výši 59,30 % ročně u smlouvy ze dne 10. 2. 2018 a 66,30 % ročně u smlouvy ze dne 24. 11. 2017 a jedná se tak dle o ujednání neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v únoru 2018 činila 10,75 % ročně a v listopadu 2017 činila 10,89 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčky bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvy nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry název soudu uvedené v rozsudku ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka.

6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčených částek s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení , když dle platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil jednak o částku 24 300 Kč, když jedna poskytnutá částka činila 30 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil částku 5 700 Kč a dále o částku 9 800 Kč, když druhá poskytnutá částka činila 25 000 Kč a žalovaný na ni uhradil částku 15 200 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 34 100 Kč uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce vrácení finančních prostředků - oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato byla podána k poštovní přepravě dne 13. 12. 2019. Dle se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 18. 12. 2019 a do 10 dne od tohoto data měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 28. 12. 2019. Jelikož tak neučinil, dostal se od 29. 12. 2019 do prodlení s plněním svého závazku. Žalobkyni byl přiznán požadovaný zákonný úrok z prodlení dle ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb. ke dni 29. 12. 2019, tedy ve výši 10 % ročně. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky vycházely z neplatných smluv.

7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení , podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

8. O veškerých lhůtách plnění soud rozhodoval dle ustanovení

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.