Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 235/2021-21
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení částky 3 944,68 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 3 000 Kč zastavuje.
II. Žaloba se ve zbylé části zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 3 000 Kč zastavuje. II. Žaloba se ve zbylé části zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Dne 23. 4. 2021 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalované o zaplacení částky 3 944,68 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO, uzavřela s žalovanou dne 29. 8. 2017 smlouvu o úvěru č. 82017-2148, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, který se zavázala vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 8 280 Kč do
29. 9. 2018. Žalovaná se zavázala hradit právní předchůdkyni žalobkyně ve 13 měsíčních splátkách po 1 560 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost na základě údajů o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výší měsíčních příjmů, výší měsíčních výdajů a požadované výše úvěru. Žalovaná však sjednanou částku neplatila řádně a včas a uhradila pouze částku ve výši 18 240 Kč, která byla započítána na poskytnutou jistinu úvěru ve výši 9 960 Kč
a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky ve výši 8 280 Kč. V důsledku prodlení žalované vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny
a nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den z prodlení. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti právnická osoba, zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů, převedena na společnost právnická osoba Pohledávka z této smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce před podáním žaloby vyzvala žalovanou k dobrovolnému splnění povinnosti písemnou předžalobní upomínkou, na kterou žalovaná nereagovala.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv byla soudem řádně v dostatečném předstihu předvolána, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Podáním ze dne 12. 8. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, neboť žalovaná uhradila dne 12. 7. 2021 částku ve výši 1 500 Kč a dne 11. 8. 2021 částku ve výši 1 500 Kč, celkem tedy ve výši 3 000 Kč. Z tohoto důvodu bere žalobkyně žalobu částečně zpět co do smluvní pokuty ve výši 1 615,68 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 289 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 398,39 Kč, jistiny ve výši 696,93 Kč, zákonného úroku z částky 696,93 Kč ve výši 9 % ročně od 12. 8. 2021 do zaplacení. Ohledně této části žaloby soud postupoval podle ustanovení § 96 odstavce 1 až 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.)
a řízení ve věci v tomto rozsahu zastavil.
4. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: právnická osoba, IČO, a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru č. 82017-2148, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě smlouvy žalovaná obdržela celkem částku 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr v částce 12 000 Kč společně s příslušenstvím ve výši 8 280 Kč do 29. 9. 2018, který však neuhradila řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu s podmínkami smlouvy právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny, smluvní pokutu ve výši 0,1 %
z jistiny, a to za každý den prodlení, a konečně náklady s vymáháním dlužné částky spojené. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti právnická osoba, zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů, převedena na společnost právnická osoba Pohledávka z této smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována přípisem ze dne 19. 1. 2021. Dále žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou před podáním žaloby ze dne 15. 3. 2021 Tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy o úvěru, obchodních podmínek, žádostí o úvěr, standartními informacemi o spotřebitelském úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 včetně přílohy se seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání, dopisem s návrhem
o mimosoudního řízení ze dne 8. 2. 2021 a předžalobní upomínkou ze dne 15. 3. 2021 včetně podacího archu. Z výpisu plateb dále soud zjistil, že žalovaná uhradila dalších 3 000 Kč. Dále soud z výpisu zapsaných věcí u Okresního soudu v Benešově proti žalované zjistil, že je proti ní vedeno další řízení o zaplacení pohledávky ve výši 9 135 Kč a dále je proti ní vedeno od roku 2010 několik exekučních řízení.
5. Ve věci soud postupoval podle § 96 odst. 1 o.s.ř., dle něhož může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti, nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví (§ 96 odst. 2 věta první o.s.ř.). Jestliže ke zpětvzetí dojde ještě před zahájením ústního jednání, není třeba souhlasu druhého účastníka (§ 96 odst. 4 o.s.ř.).
6. Při právním hodnocení věci soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení občanského zákoníku č. 89/2014 Sb. (dále jen o. z.), účinného od 1. 1. 2014, a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle ustanovení § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti. Neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ustanovení § 2048, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
7. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena se spotřebitelem, vycházel soud rovněž z ustanovení z.č. zák. č. 257/2016 Sb., v platném znění. Podle § 86 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Dle zákona má poskytovatel poskytnout spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce druhého téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. V daném případě vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy úvěru finanční prostředky v celkové výši 12 000 Kč Smlouvu však soud vyhodnotil jako absolutně neplatnou, protože žalobkyně neprokázala, že by dostatečně
a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované předmětný úvěr splácet, a svou neúčastí při jednání se zbavila možnosti být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. V tomto směru tedy neunesla břemeno tvrzení, ani důkazní břemeno (viz nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018). S ohledem na znění ustanovení § 9 předchozího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru při zohlednění pouze jazykového výkladu nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 obsažené v § 86 a § 87 z.č. 257/2016 Sb. a s ohledem na smysl i účel tohoto zákona je na místě posoudit neplatnost smlouvy o úvěru jako absolutní (ex offo). Jestliže věřitel plnil na základě neplatné smlouvy, má nárok na vrácení toho, o co se dlužník na jeho úkor obohatil. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 12 000 Kč dne 29. 8. 2017, přičemž žalovaná zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně částku 18 240 Kč, jak rovněž vyplynulo z obsahu spisu. V průběhu řízení pak žalovaná žalobkyni uhradila částku ve výši 3 000 Kč, ohledně které vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a v tomto rozsahu soud řízení zastavil dle § 96 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná tak poskytnuté peněžní prostředky již vrátila, respektive vrátila ještě více,
a k bezdůvodnému obohacení tak u ní nedošlo. Soud proto ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, neboť úroky a smluvní pokuta měly oporu v neplatné smlouvě.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť procesně úspěšnější žalované v souvislosti s tímto sporem žádné náklady řízení nevznikly, ani je nepožadovala.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).