Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 229/2021-18

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení 8 683,36 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 510 Kč spolu s 10 % ročním úrokem z prodlení z částky 7 510 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 3 457 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, a to podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 510 Kč spolu s 10 % ročním úrokem z prodlení z částky 7 510 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbylé části se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 3 457 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], a to podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 8 683,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 510 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla elektronickými prostředky uzavřena smlouva k službě Twisto účet, která byla podepsána aktivací Twisto účtu, kdy totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím verifikační textové zprávy, a její nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uvedené smlouvy měla žalovaná možnost provádět platby do výše schváleného kreditního rámce ve výši 30 000 Kč, a to prostřednictvím zřízeného Twisto účtu, který umožňuje odložit platby. Žalovaná měla dále možnost využít za poplatek službu prodloužení splatnosti úhrady vyúčtování. Žalovaná využila služeb v celkové výši 7 510 Kč, které žalobkyně žalované řádně vyúčtovala. Žalovaná však provedené transakce nezaplatila, a to ani přes předžalobní upomínku. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla s úhradou provedených transakcí v prodlení, vznikl žalobkyni v souladu s obchodními podmínkami nárok na poplatek z prodlení za všechny smlouvy v celkové výši 1 173,36 Kč a rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny plynoucí ode dne následujícího po dni konečné splatnosti (tj. od 16. 6. 2020) do zaplacení.

2. Žalovaná se k ústnímu jednání nedostavila, k věci se nijak nevyjádřila.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 26. 10. 2019 elektronickými prostředky sjednána smlouva označená jako smlouva k službě Twisto účet, na jejímž základě byl žalované zpřístupněn finanční limit ve výši 30 000 Kč, který se odvíjel od vyhodnocení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná byla oprávněna platit za zboží a služby prostřednictvím Twisto účtu do výše shora uvedeného finančního limitu a současně povinna řádně a včas splácet dlužná vyúčtování. Vedení Twisto účtu bylo zdarma, poplatek byl účtován pouze v případě zaplacení objednávky po datu splatnosti. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, podle nichž mohlo dojít za poplatek k odložení splatnosti zbývající části celkového vyúčtování o jeden měsíc, kdyby zákazník uhradil alespoň 10 % z celkové jistiny, a při prodlení zákazníka měla žalobkyně nárok na další smluvní sankce. Žalobkyně vyúčtovala žalované za provedené platby v měsících březen, duben a květen 2020 celkem částku 7 510 Kč a vyzvala ji k úhradě dluhu předžalobní upomínkou. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy k službě Twisto účet, z obchodních podmínek pro zákazníky, k Twisto účtu a k Twisto kartě, z ceníku, z vyúčtování, z předžalobní výzvy k úhradě dluhu včetně dokladu o odeslání, z potvrzení o převzetí Twisto karty, ze smluv se-shopy.

4. Proti žalované bylo za poslední dva roky vedeno dalších sedm řízení o zaplacení pohledávek v různých výších a od různých společností a dále je proti ní vedeno několik exekučních řízení, což vzal soud za prokázané výpisem zapsaných věcí Okresního soudu v Benešově proti žalované.

5. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně žádné důkazy nedoložila.

6. Na základě takto zjištěných skutečností ohledně skutkového stavu soud uzavřel, že žalovaná sjednala se žalobkyní dne 26. 10. 2019 smlouvu označenou jako smlouva k službě Twisto, na jejímž základě byla žalovaná oprávněna platit za zboží a služby prostřednictvím Twisto účtu do výše stanoveného finančního limitu a současně povinna řádně a včas splácet dlužná vyúčtování. Součástí smluvních podmínek byla možnost za poplatek odložit splatnost vyúčtování, současně byly stanoveny i smluvní sankce pro případ prodlení. Žalovaná dosud neuhradila za platby provedené v měsících březen, duben a květen 2020 celkem částku 7 510 Kč, a to ani přes předžalobní upomínku. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by zkoumala úvěruschopnost žalované.

7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval , (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou, je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit resp. žalobkyně neprokázala, ale zároveň v žalobě ani netvrdila, že by při uzavírání výše uvedené smlouvy o úvěru byla úvěruschopnost žalované zkoumána a k jakým konkrétním zjištěním ohledně této otázky u žalované žalobkyně dospěla. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá mimo jiné o nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dle něhož se jedná požadavek, na němž je nutné bez výhrady trvat s tím, že je nerozhodné, zda je stanoven v právním předpise či nikoliv. Prostý gramatický výklad dovozující pouhou relativní neplatnost uzavřené smlouvy by znamenal jednak popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak by vedl k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě. To ovšem nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. Uvedené přitom potvrzuje i důvodová zpráva k ZoSÚ, v níž je v souvislosti s úpravou posuzování úvěruschopnosti uvedeno:„ (s ) tanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.“ Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citované důvodové zprávě, smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány i ve shora citované judikatuře. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.) (ke všemu uvedenému srov. rozhodnutí SDEU ze dne 5. 3. 2020, věc C -679/18).

13. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. Ze žalobních tvrzení i z doložených důkazů vyplývá, že žalovaná čerpala částku 7 510 Kč, na kterou žalovaná neuhradila žádnou částku, a je tak povinna vydat žalobkyni částku 7 510 Kč, neboť v této výši u žalované došlo k bezdůvodnému obohacení. Současně přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení od 16. 6. 2020.

14. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroků (mají oporu v neplatné smlouvě) a úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné).

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , tak, že náleží žalobkyni, a to v rozsahu, v němž měla ve věci úspěch za současného zohlednění úspěchu žalované. Soud tak uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 3 457 Kč. Při úplném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka 4 802 Kč. Tato částka pak sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, a dále z odměny advokáta za 3 úkony právní služby podle , bod 1. ve spojení s , d) (příprava a převzetí právního zastoupení, žaloba, výzva k plnění) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon činí částku 200 Kč, a dále odměna advokáta za 1 úkon právní služby podle ve spojení s  (účast na soudním jednání dne 22. 7. 2021) advokátního tarifu. K odměně advokáta dále soud připočetl paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony ve výši 100 Kč za tři úkony dle advokátního tarifu a paušální náhradu hotových výdajů za 1 úkon ve výši 300 Kč dle advokátního tarifu. K těmto nákladům pak náleží náhrada cestovních výdajů za cestu k ústnímu jednání dne 22. 7. 2021 z obec do obec a zpět podle advokátního tarifu ve výši 538 Kč (celkem cesta 94 km vykonaná osobním automobilem tovární značky Ford Focus, registrační značka, při průměrné spotřebě nafty 4,86 l na 100 km, ceně nafty 27,2 Kč, sazbě 4,40 Kč/km) a dále náhrada za ztrátu času v počtu čtyř půlhodin po 100 Kč, celkem 400 Kč, podle a 3 advokátního tarifu. Žalobkyni dále náleží náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty (z odměny, paušální náhrady hotových výdajů, cestovnému a náhradě za promeškaný čas) ve výši 764 Kč podle

, jejímž je advokát žalobkyně plátcem. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ohledně částky

7 510 Kč, což představuje 86 % žalované jistiny. Tento úspěch je pak nutné ponížit o úspěch žalované v rozsahu 14 %. Žalobkyni tak náleží 72 % z částky 4 802 Kč, což činí 3 457 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle k rukám advokáta žalobkyně dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).