Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 202/2021-33

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Štěpánkou Brožovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupeného advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

trvale bytem adresa žalované

o zaplacení částky 38 400,52 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 000 Kč od 8. 7. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 16 400,52 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 618 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 296,33 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 22 000 Kč od 21. 1. 2020 do 7. 7. 2021, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 22 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 000 Kč od 8. 7. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 16 400,52 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 618 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 296,33 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 22 000 Kč od 21. 1. 2020 do 7. 7. 2021, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 22 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 30. 3. 2021 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 38 400,52 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 618 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 22 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 24. 5. 2018 smlouvu o zápůjčce

č. 541621917, jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Na základě této smlouvy jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla zápůjčku ve výši 22 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy

o zápůjčce. Žalovaná se ve smlouvě o zápůjčce zavázala zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 19 017 Kč (součet kapitalizovaných úroků, odměny za zpracování a doručení a částku za administrativní činnost) v 60 týdenních splátkách po 684 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 7. 2019. Žalovaná však sjednané splátky neuhradila řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalované právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila na jistině 22 000 Kč a na dlužném poplatku 19 017 Kč. Žalovaná žalobkyni neuhradila žádnou částku.

2. Pohledávka za žalovanou uvedená shora pod bodem č. 1 byla dne 20. 1. 2020 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Na dlužnou částku doposud nebylo ničeho žalobkyni uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku jejího zástupce. Žalovaná tak žalobkyni dluží částku 38 400,52 Kč, sestávající z jistiny 22 000 Kč a dlužné části poplatku ve výši

16 400,52 Kč, včetně kapitalizovaných úroků ve výši 3 296,33 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 618 Kč, úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši

22 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a úroků z prodlení v zákonné výši 9,00 % ročně z dlužné částky 22 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv byla soudem řádně v dostatečném předstihu předvolána, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle ,

a zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o zápůjčce č. 541621917 vzal za prokázané, že společnost právnická osoba, IČO, uzavřela dne 24. 5. 2018 smlouvu

o zápůjčce s žalovanou v částce 22 000 Kč s tím, že se žalovaná zavázala zaplatit společnosti poplatek v částce 19 017 Kč v 60 týdenních splátkách po 684 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 18. 7. 2019 Součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce upravující mimo jiné v případě, že nebude včas splněna povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne 20. 1. 2020, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne

20. 1. 2020. Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 28. 1. 2021 k úhradě celkového dluhu včetně příslušenství.

5. Při právním posouzení věci v případě smlouvy o zápůjčce ze dne 24. 5. 2018 soud vycházel z ustanovení a násl. , (dále jen„ OZ“). Podle ustanovení přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle

při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Dle věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

6. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy

o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,

a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo

i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dále soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , (PR 21/2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

10. Vzhledem k výše uvedenému soud postupoval rovněž podle § 2991 o.z., dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Po provedeném dokazování s ohledem na shora uvedenou právní úpravu soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce č. 541621917 uzavřená dne 24. 5. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou je neplatná, neboť se právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s ustanovením ,

o spotřebitelském úvěru nezabývala otázkou schopnosti žalované danou zápůjčku řádně splatit, kdy k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě neuvádí žádná skutková tvrzení, ani neoznačuje žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle , tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele v souladu se zákonem. Na základě provedeného dokazování soud považuje za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě shora uvedené smlouvy o zápůjčce částku 22 000 Kč, kterou soud považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalované, které by měla žalovaná žalobkyni jako právnímu nástupci věřitele vydat. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná neuhradila právní předchůdkyni žalobkyně na jistinu dlužné částky žádnou částku a zbývá tedy zaplatit částka 22 000 Kč, neboť ohledně této částky došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalované. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu o.z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta).

12. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroků (mají oporu v neplatné smlouvě) a úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné).

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení z procesního hlediska takřka totožný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).