Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 202/2021-72
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 30 400 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky ve výši 30 400 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 206,27 Kč a dále zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 16 400 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 11,43 % ročně z částky 16 400 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, se v celém rozsahu zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky ve výši 30 400 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 206,27 Kč a dále zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 16 400 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 11,43 % ročně z částky 16 400 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, se v celém rozsahu zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 5. 1. 2021 a doplněnou dne 4. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 400 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele právnická osoba (ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti právnická osoba převedena na společnost právnická osoba) ze smlouvy o úvěru číslo 2017 číslo uzavřené dne 9. 6. 2017 s žalovaným, na jejímž základě byly žalovanému předány finanční prostředky ve výši 26 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy, což stvrdil svým podpisem. Úvěr byl žalovanému v souladu s čl. I odst. 2 smlouvy poskytnut za úplatu, poplatky a úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, které byl poskytnut. Celkové náklady spotřebitelského úvěru splatné žalovaným činily 17 940 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 43 940 Kč uhradit původnímu věřiteli ve 13 měsíčních splátkách po 3 380 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 9. 6. 2017 a byly ověřeny doklady uvedenými v žádosti. Žalovaný v žádosti uvedl, že je v invalidním důchodu, výše jeho měsíčního příjmu činí 16 151 Kč, příjem celé domácnosti činí 24 679 Kč měsíčně, výše měsíčních výdajů celé domácnosti činí 18 000 Kč. Vyživovací povinnost žalovaný nemá. Tvrzenou situaci původní věřitel ověřil z oznámení o výplatě důchodu, informací o pozemku, dohody o provedení práce, výplatních pásek, pracovní smlouvy a nájemní smlouvy. Po hodnocení žalovaného původní věřitel dospěl k závěru, že schopnost žalovaného splácet je úvěr ve výši 26 000 Kč splátkami ve výši 3 380 Kč je dostatečná. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, v důsledku prodlení žalovaného právní předchůdce žalobkyně) úvěr ke dni 9. 7. 2018 zesplatnil a tím mu vzniklo právo na úhradu zbývající části dlužné částky, která činila na dlužné jistině 16 400 Kč. Neuhrazena jistina úvěru je nadále úročena sjednaným úrokem ve výši 11,43 % ročně odpovídajícím výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1-5 let ke dni uzavření předmětné úvěrové smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo dále původnímu věřiteli právo požadovat po žalovaném úhradu úroku z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z dlužné jistiny úvěru a na úhradu smluvní pokuty ve výši 14 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 8. 7. 2020 k postoupení pohledávky na žalobkyni, což žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení činil dluh 30 400 Kč, kdy se jednalo o jistinu úvěru ve výši 16 400 Kč a smluvní pokutu ve výši 14 000 Kč a dále žalobkyně požaduje po žalovaném zákonný úrok z prodlení vyčíslený ke dni 20. 5. 2020 ve výši 3 206,27 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném rovněž úrok ve výši 11,43 % ročně a úrok z prodlení v zákonné výši z jistiny úvěru, tj. z částky 16 400 Kč, za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění odeslané mu dne 18. 12. 2020.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 29. 7. 2021 a na den 9. 9. 2021, se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný a právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba (ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti právnická osoba převedena na společnost právnická osoba, jak je soudu známo z jeho úřední činnosti) uzavřeli dne 9. 6. 2017 smlouvu o úvěru číslo rok číslo, na základě které právní předchůdce předal žalovanému částku 26 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem v celkové výši 17 940 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, poplatku za správu úvěru ve výši 5 720 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 4 940 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku ve výši 43 940 Kč ve 13 měsíčních splátkách ve výši 3 380 Kč splatných vždy do 9. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. V případě prodlení dlužníka s úhradou splátek byl původní věřitel oprávněn prohlásit úvěr za zesplatněný, pokud dlužník ani přes výzvu věřitele dlužnou splátku ve stanovené lhůtě alespoň 30 dnů neuhradí. V čl. V. odst. 4. bylo dále sjednáno právo věřitele na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je dlužník v prodlení, souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že výše uvedenou částku převzal. Žalovaný uhradil původnímu věřiteli na svůj dluh částku v celkové výši 27 540 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru číslo 2017 číslo ze dne 9. 6. 2017 a předpisem splátek ke smlouvě a transakční historií smlouvy). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je invalidním důchodcem a je mu vyplácen invalidní důchod ve výši 5 528 Kč měsíčně, dále má příjmy z brigády ve výši 3 000 Kč. Celkový příjem domácnosti činí 24 679 Kč, když přítelkyně žalovaného měla příjem ve výši 16 151 Kč Náklady na bydlení žalovaný uvedl ve výši 14 000 Kč a další náklady na stravování a výživné ve výši 4 000 Kč. V době uzavření úvěrové smlouvy byl žalovanému vyplácen invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 5 528 Kč měsíčně a byl zaměstnán na základě dohody o provedení práce u právnická osoba v rozsahu 300 hodin ročně vykonaných v době od 21. 2. 2017 do 31. 12. 2017 s odměnou ve výši 100 Kč za každou odpracovanou hodinu. Přítelkyně žalovaného byla zaměstnána na dobu určitou od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017, její průměrný čistý příjem za měsíce leden až březen 2017 činil 15 069 Kč měsíčně, dále měla sjednánu dohodu o provedení práce v rozsahu 300 hodin v období od 3. 2. 2017 do 1. 12. 2017 s odměnou 120 Kč za každou odpracovanou hodinu. Žalovaný žil s přítelkyní v pronajatém domě, nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 5. 2017 do 30. 4. 2018, nájemné činilo 14 000 Kč měsíčně s tím, že náklady na energie a služby, tj. vodné, stočné, odpad, elektrickou energii a televizní a rozhlasové poplatky si hradí nájemce přímo dodavatelům energií a služeb. Původní věřitel provedl finanční analýzu žalovaného, ve které počítal s příjmem žadatele ve výši 24 679 Kč a výdaji ve výši 18 000 Kč + rezerva 1 000 Kč, volné prostředky žalovaného byly vypočteny ve výši 5 679 Kč. Tzv. creditním scoringem dospěl původní věřitel k závěru, že žalovanému lze poskytnout úvěr až do výše 70 000 Kč a je tedy schopen splácet úvěr ve výši 26 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 3 380 Kč (prokázáno žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 9. 6. 2017, rozhodnutím ČSSSZ ze dne 9. 12. 2016, internetovým výpisem z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Kolín list vlastnictví, výplatními páskami jméno příjmení za měsíce leden až březen 2017, dohodou o provedení práce ze dne 21. 2. 2017 a ze dne 3. 2. 2017, části pracovní smlouvy jméno příjmení + částí pokynu k dočasnému přidělení zaměstnance, nájemní smlouvou ze dne 1. 5. 2017, finanční analýzou ze dne 9. 6. 2017 a credit scoringem ze dne 9. 6. 2017). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 původní věřitel společnost právnická osoba s účinností ke dni 8. 7. 2020 postoupila pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 24. 7. 2020, jehož odeslání žalovanému nebylo soudu doloženo (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 včetně části seznamu postoupených pohledávek a oznámení o příkazu k úhradě a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020). Dne 18. 12. 2020 odeslal právní zástupce žalobkyně výzvu k plnění, kterou vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 35 579,35 Kč nejpozději do 2. 1. 2021 Kč s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně (prokázáno z výzvy k plnění ze dne 18. 12. 2020 a podací lístek ze dne 18. 12. 2020).
4. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 9. 6. 2017 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník “), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč a ten se tyto peněžní prostředky zavázal spolu s úrokem a sjednanými poplatky vrátit ve sjednaných 13 měsíčních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu dostatečná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Z tvrzení žalobkyně a doložených listin y vyplývá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z příjmu domácnosti žalovaného ve výši 24 679 Kč, ačkoli žalovaný byl příjemcem pouze invalidního důchodu ve výši 5 528 Kč měsíčně a průměrný příjem jeho přítelkyně za měsíce leden až březen 2017 činil 15 069 Kč měsíčně (tj. příjem domácnosti celkem 20 597 Kč měsíčně), příjem na základě žalovaným a jeho přítelkyní uzavřených dohod o provedení práce nebyl doložen. Rovněž má soud za to, že původním věřitelem nebyly dostatečně ověřeny výdaje domácnosti žalovaného. Žalovaný uvedl výdaje spojené s bydlením ve výši 14 000 Kč, tato částka se však dle nájemní smlouvy rovná pouze výši sjednaného nájemného, přičemž náklady na energie a služby si nájemce hradí sám. Výše těchto nákladů stejně jako dalších výdajů žalovaného a jeho přítelkyně nebyla původním věřitelem zjištěna ani nijak ověřena. příjmení uvedená žalovaným v žádosti o úvěr ve výši 4 000 Kč měsíčně je v tomto směru zjevně nedostatečná k pokrytí dalších nákladů spojených s bydlením a dále na stravu, oděv a další výdaje dvou dospělých osob. Žalobkyně ač poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku, svá tvrzení nedoplnila, další důkazy k prokázání řádného přezkumu úvěruschopnosti žalovaného nenavrhla. Soud má proto za to, že žalobkyně, které byla pohledávka za žalovaným původním věřitelem postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku , neprokázala, že před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 26 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku . Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnil, a to částku ve výši 27 540 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Jelikož žalovaný již žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci uhradil více, než činila výše poskytnutých peněžních prostředků, byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.
5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. rozhodl soud negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve 2 vyhotoveních.