Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
5 C 170/2021-63
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 13 569,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 366 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 366 Kč od 27. 7. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 6 203,50 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 878,28 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 651,88 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 217,01 Kč od 15. 6. 2018 do 26. 7. 2018 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 851,01 Kč od 27. 7. 2018 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet číslo, variabilní symbol.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 366 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 366 Kč od 27. 7. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 6 203,50 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 878,28 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 651,88 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 217,01 Kč od 15. 6. 2018 do 26. 7. 2018 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 851,01 Kč od 27. 7. 2018 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo], [variabilní symbol].
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 13 569,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 878,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 651,88 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 217,01 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a úroku 28 % ročně z částky 8 217,01 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou dne 9. 1. 2017 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě převzala žalovaná finanční hotovost 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit souhrnnou částku 8 807 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 724 Kč (úroková sazba 28 % ročně), z odměny za zpracování a doručení ve výši 2 620 Kč a z částky za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4 463 Kč. Celkovou částku ve výši 18 807 Kč se žalovaná zavázala uhradit v týdenních splátkách po 314 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5. 3. 2018. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, a proto původní věřitelka úvěr zesplatnila k datu 16. 7. 2017, kdy dlužná jistina činila 8 217,01 Kč a dlužný poplatek 5 352,49 Kč. Počínaje dnem 5. 3. 2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, do zaplacení, se dlužná jistina úročí úrokovou sazbou 28 % ročně. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila částku 2 634 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018. Po postoupení pohledávky neuhradila žalovaná ničeho.
2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila žalobu o tvrzení, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce původní věřitelka zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet, když ověřila majetkovou situaci žalované z výměru sirotčího důchodu a rodičovského příspěvku. Současně zjistila, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ) za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště v České republice, která je uvedena v záhlaví tohoto rozhodnutí. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10 ). Žaloba i předvolání k prvnímu jednání byly zaslány žalované na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu i předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , a to ke dni 26. 7. 2021. Žalovaná se k jednání nedostavila, a proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
4. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně doložila Zákaznickou kartu (č.l. 47 spisu), ze které vyplývá, že žalovaná je vdaná, má vyživovací povinnost ke třem osobám, je v domácnosti, její čistý měsíční příjem činí 14 146 Kč, ostatní (blíže nespecifikované příjmy) 1 800 Kč a další příjmy domácnosti 20 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje činí 8 000 Kč. V kolonce„ ověřené dokumenty“ je uvedeno, že žalovaná doložila výměr sirotčího důchodu a doklad o tom, že pobírá rodičovský příspěvek. Ohledně výdělkových poměrů manžela (zřejmě tvrzených 20 000 Kč) nebylo doloženo ničeho. Žalobkyně přes poučení soudem nedoložila, že by původní věřitelka zjišťovala a ověřovala, jaké jsou skutečné výdaje žalované, když ohledně výdajů žalované žalobkyně nedoložila žádné listinné důkazy.
5. Soud má za prokázané, že původní věřitelka právnická osoba poskytla žalované dne 9. 1. 2017 finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž převzetí částky 10 000 Kč žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě o zápůjčce. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit původní věřitelce celkovou částku 18 807 Kč v 60 týdenních splátkách po 314 Kč, přičemž RPSN činila 237,41 % (viz smlouva o zápůjčce č.l. 14 až 15 spisu).
6. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná dosud uhradila pouze částku 2 634 Kč.
7. Pohledávku za žalovanou postoupila původní věřitelka na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 17 až 32 spisu, seznam postupovaných pohledávek č.l. 34 spisu). Původní věřitelka oznámila žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne 14. 6. 2018, který byl odeslán doporučeně na poslední známou adresu žalované dne 13. 7. 2018 (viz dopis č.l. 35 a podací lístek č.l. 36 spisu), tudíž do tří dnů se oznámení o postoupení pohledávek, obsahující výzvu k plnění, dostalo do dispozice žalované. Žalovaná tak byla povinna zaplatit dlužnou částku do deseti dnů, tj. do 26. 7. 2018.
8. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.
9. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:
10. Původní věřitelka důsledně nezjišťovala schopnost žalované úvěr splácet, neboť se žádným způsobem nezabývala tím, zda a jaké jsou skutečné měsíční výdaje žalované, spolehla se pouze na tvrzení žalované v zákaznické kartě. Ze zákaznické karty přitom vyplývá, že žalovaná má vyživovací povinnost ke třem osobám a je na rodičovské dovolené (neboť pobírá rodičovský příspěvek). Ani tvrzené příjmy manžela nebyly nijak doloženy a ověřeny. Přesto původní věřitelka poskytla žalované dne 9. 1. 2017 peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.
16. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
17. Soud má tedy v dané věci za to, že původní věřitelka nepostupovala důsledně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalované, zejména se vůbec nezabývala tím, jaké jsou pravidelné měsíční výdaje žalované, a spolehla se pouze na tvrzení žalované uvedené v zákaznické kartě. Ověřeny a doloženy nebyly ani tzv. další příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaná byla v době poskytnutí úvěru na mateřské dovolené, měla tři děti a jejím jediným příjmem byl rodičovský příspěvek a sirotčí důchod. Za tohoto stavu měla mít původní věřitelka objektivní pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet a měla si vyžádat od žalované další doklady, které by tyto pochybnosti mohly rozptýlit (zejména doklady ohledně skutečných měsíčních výdajů, jakož i o výši příjmů manžela apod.). Soud má proto za to, že je smlouva o zápůjčce ze dne 9. 1. 2017 absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.
18. Původní věřitelka tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce, a to konkrétně ve výši 10 000 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná dosud uhradila pouze částku 2 634 Kč, a dluží tak jistinu ve výši 7 366 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, ani poplatky. Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, jistinu ve výši 7 366 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.
19. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti úvěru sjednané v neplatné smlouvě o zápůjčce. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byla žalovaná povinna splnit dluh (vrátit jistinu zápůjčky) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění obsažená v oznámení o postoupení pohledávek byla odeslána doporučeně žalované dne 13. 7. 208, třetím dnem, tj. dne 16. 7. 2018, se tato výzva dostala do dispozice žalované. Žalovaná byla povinna plnit v desetidenní lhůtě, tedy do 26. 7. 2018. Pokud neplnila, ocitl se dnem 27. 7. 2018 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , tedy ve výši 9 % ročně.
20. Žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
21. Soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz, a proto soud doměřil žalobkyni soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, která je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích. Předmětem řízení byla částka 13 569,50 Kč, z toho soudní poplatek činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč. Žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 800 Kč, k úhradě tak zbývá soudní poplatek 200 Kč.
22. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.