Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 161/2021-45

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 23 600 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 500 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 11 100 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 760,02 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 148,40 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, co do zákonného úroku z prodlení z částky 2 500 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a co do úroku 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 236 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet číslo, variabilní symbol, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 500 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 11 100 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 760,02 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 148,40 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, co do zákonného úroku z prodlení z částky 2 500 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a co do úroku 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 236 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo], [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 23 600 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 760,02 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 148,40 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrokem 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 24. 9. 2015 smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě převzal žalovaný finanční hotovost 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky, zaplatit kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje 1. 10. 2015. Žalovaný dlužnou částku řádně nesplácel, když uhradil pouze částku 2 500 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Žalovaný dosud dluží jistinu ve výši 15 000 Kč, úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 220,70 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 379,30 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením shora uvedené smlouvy o zápůjčce původní věřitelka zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet, když byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými na kartě zákazníka.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu , (dále jen „“) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. ). Žalobu si žalovaný převzal dne 21. 6. 2021. Předvolání k prvnímu jednání bylo zasláno žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením odst. odst. 2 ve spojení s  , a to ke dni 21. 7. 2021. Žalovaný se k jednání na den 18. 8. 2021 bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle

3. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně doložila pouze Kartu zákazníka (č.l. 20 spisu), ze které vyplývá, že žalovaný byl v době před uzavřením smlouvy o zápůjčce osobou samostatně výdělečně činnou a jeho měsíční příjem činil , což mělo být ověřeno daňovým přiznáním a fakturací (bez bližšího upřesnění). Žalovaným tvrzené výdaje na domácnost činily měsíčně 9 200 Kč. Výdaje nebyly nijak ověřeny. Žalovaný v kartě zákazníka uvedl, že nemá půjčku ani úvěr jinde. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být tudíž poučena dle o své povinnosti důkazní.

4. Soud má za prokázané, že původní věřitelka poskytla žalovanému dne 24. 9. 2015 v hotovosti finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem na smlouvě o zápůjčce (viz smlouva o zápůjčce č.l. 18 až 19 spisu). Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit původní věřitelce celkovou částku 26 100 Kč ve splátkách, jejichž výše ani počet ze smlouvy nevyplývá.

5. Pohledávku za žalovanou postoupila původní věřitelka na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 (viz Smlouva o postoupení pohledávek, seznam pohledávek na č.l. 21 až 25 spisu). Původní věřitelka oznámila postoupení pohledávky žalovanému dopisem ze dne 6. 12. 2019 (viz č.l. 26 spisu), ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl odeslán na poslední známou adresu žalovaného dne 7. 1. 2020, tudíž do tří dnů se oznámení o postoupení pohledávek, obsahující výzvu k plnění, dostalo do dispozice žalovaného. Žalovaný tak byl povinen zaplatit dlužnou částku do 20. 1. 2020.

6. Výpisem z obchodního rejstříku byla doložena právní subjektivita žalobkyně.

7. Soud zjistil, že žalovaný měl již v době před poskytnutím zápůjčky řadu exekucí (viz seznam věcí č.l. 38 až 39 spisu), soud má proto pochybnosti o tom, zda původní věřitelka lustrovala žalovaného v příslušných rejstřících dlužníků, zda zjišťovala, jaké jsou závazky žalovaného, zda závazky řádně splácí apod.

8. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

9. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

10. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala důsledně schopnost žalovaného zápůjčky splácet, přesto původní věřitelka poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč na základě smlouvy o zápůjčce. Žalovaný tvrdil, že jeho čistý měsíční příjem činil , není však zřejmé, zda a jakým způsobem byl tento příjem ověřen, když v dokumentech pro ověření je uvedeno daňové přiznání a fakturace. Soudu není zřejmé, jaký příjem žalovaného vyplýval z daňového přiznání, případně jak mohla být výše čistého měsíčního příjmu prokazována fakturací. Pokud jde o tvrzené výdaje žalovaného ve výši 9 200 Kč, tyto nebyly žádným způsobem ověřeny. Původní věřitelka neprovedla lustraci v rejstříku dlužníků, exekucí, apod. (popř. toto nijak neprokázala), přičemž žalovaný měl již v roce 2014 a dříve řadu exekucí. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena původní věřitelkou na žalobkyni.

11. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

12. Podle , (dále jen o. z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovaným došlo k platnému uzavření smluv o zápůjčce. Protože žalovaný vystupoval ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (i zápůjčky) povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru důsledně zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o zápůjčce a zápůjčku splácet. Soud má pochybnosti, jakým způsobem původní věřitelka ověřovala příjmy žalovaného z podnikání. Původní věřitelka navíc žádným způsobem nezjišťovala, jaké má žalovaný závazky, zda se jedná o závazky po splatnosti, zda své závazky řádně splácí. Původní věřitelka se spolehla na tvrzení žalovaného, že výše jeho měsíčních výdajů činí 9 200 Kč, toto si však nijak neověřila. Soud proto pokládal smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovaným za neplatnou dle zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení o. z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy o zápůjčce poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle o. z., a žalovaný byl povinen bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný dosud uhradil na zápůjčku částku 2 500 Kč, k úhradě tak zbývá jistina ve výši 12 500 Kč. Soud proto zavázal žalovaného uhradit žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku 12 500 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

16. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce je ze shora uvedených důvodů neplatná, nemohl soud vycházet z data splatnosti sjednaného v této smlouvě. Jak vyplývá z ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., splatnost pohledávky nastává na základě výzvy věřitele (resp. uplynutím přiměřené lhůty od doručení takové výzvy). Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávky, které bylo žalovanému doručeno dne 10. 1. 2020. Žalovaný byl povinen dlužnou částku uhradit do 10 dnů, tj. do 20. 1. 2020. Pokud tak neučinil, ocitl se dnem 21. 1. 2020 v prodlení s úhradou dluhu. Od tohoto data pak byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení dle o. z., a to ve výši stanovené , přičemž ve zbývajícím rozsahu byly úroky z prodlení zamítnuty.

17. Úspěch žalobkyně a žalovaného byl víceméně shodný, a proto soud rozhodl dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

18. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou , o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 1 180 Kč (soud přitom vychází z předmětu řízení 23 600 Kč), dosud bylo na poplatku uhrazeno 944 Kč, zbývá tedy doplatit 236 Kč.

19. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení věta první po středník

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.