Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 176/2021-52

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 63 067 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39 200 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 364,48 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39 200 Kč od 11. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 23 867 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 651,74 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 344,8 Kč a s úrokem ve výši 18,98 % ročně z částky 39 200 Kč od 11. 2. 2021 do zaplacení

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 631 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet číslo, variabilní symbol.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39 200 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 364,48 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39 200 Kč od 11. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 23 867 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 651,74 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 344,8 Kč a s úrokem ve výši 18,98 % ročně z částky 39 200 Kč od 11. 2. 2021 do zaplacení III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 631 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo], [variabilní symbol].

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 5. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 63 067 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 016,22 Kč, ve výši 2 594,57 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 503,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 344,80 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 39 200 Kč od 11. 2. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 18,98 % ročně z částky 39 200 Kč od 11. 2. 2021 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou dne 4. 4. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě převzala žalovaná finanční hotovost 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky, zaplatit kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 29 984 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 12 000 Kč, to vše v 24 měsíčních splátkách po 3 416 Kč počínaje 23. 5. 2019. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, a proto původní věřitelka úvěr zesplatnila k datu 9. 4. 2020. Po zesplatnění dluhu se jistina dále úročí úrokem ve výši 18,98 % ročně sjednaným v čl. 1 Smlouvy. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020. Žalovaná na pohledávku dosud uhradila částku 800 Kč, dluží tak jistinu ve výši 39 200 Kč, úhradu za služby ve výši 23 867 Kč, úrok kapitalizovaný sazbou 18,98 % ročně z částky 39 200 Kč za období od 17. 7. 2020 do 10. 2. 2021 ve výši 6 344,80 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 016,22 Kč.

2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila žalobu o tvrzení, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce původní věřitelka zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet, když ověřila majetkovou situaci žalované z potvrzení o příjmu ze dne 27. 3. 2019, zjistila, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení a prověřila žalovanou v Registru platebních informací. Žalovaná v platební kartě uvedla, že je zaměstnána na dobu neurčitou jako kuchařka v právnická osoba, její měsíční příjem činí 15 000 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku u jiné společnosti. Z potvrzení o příjmu vyplývá, že její průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil 17 750 Kč.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu , (dále jen ) za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště v České republice, která je uvedena v záhlaví tohoto rozhodnutí. Z ust. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. ). Žaloba i předvolání k prvnímu jednání byly zaslány žalované na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu i předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením odst. odst. 2 ve spojení s  , a to ke dni 23. 7. 2021. Žalovaná se k jednání nedostavila, a proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle

4. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně doložila Zákaznickou kartu (č.l. 17 spisu), ze které vyplývá, že žalovaná je zaměstnána na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba, její pravidelný měsíční příjem činí 15 000 Kč, osobní výdaje 3 410 Kč, výdaje na bydlení 4 000 Kč, ostatní výdaje 1 000 Kč. Výdaje žalované tak činí celkem 6 590 Kč. Žalovaná uvedla, že je rozvedená a nemá žádné nezaopatřené děti. Ze zákaznické karty nevyplývá, jaké dokumenty byly žalovanou doloženy, když kolonka dokumenty k ověření finanční situace žadatele zůstala nevyplněna. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu (č.l. 40 až 41 spisu) vyplývá, že čistý měsíční příjem žalované za poslední tři měsíce od 1. 12. 2018 do 28. 2. 2019 činil 17 750 Kč, čistý měsíční příjem žalované za únor 2019 měl činit 16 450 Kč. To však neodpovídá výplatním páskám na č.l. 40 verte, ze kterých vyplývá, že čistý měsíční příjem žalované za únor 2019 činil 8 243 Kč a za leden 2019 činil 9 353 Kč. Navíc z potvrzení zaměstnavatele vyplývá, že žalovaná má jedno nezaopatřené dítě (což je v rozporu s tvrzením žalované v zákaznické kartě). Žalobkyně nedoložila, že by původní věřitelka zjišťovala a ověřovala, jaké jsou skutečné výdaje žalované, když ohledně výdajů žalované žalobkyně nedoložila žádné listinné důkazy.

5. Soud má za prokázané, že původní věřitelka právnická osoba poskytla žalované dne 4. 4. 2019 finanční prostředky ve výši 40 000 Kč (viz potvrzení o provedení transakce č.l. 19 spisu + smlouva o úvěru č.l. 15 spisu).

6. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná dosud uhradila pouze částku 800 Kč.

7. Pohledávku za žalovanou postoupila původní věřitelka na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020 (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 23 až 27 spisu). Původní věřitelka oznámila žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne 26. 8. 2020, který byl odeslán doporučeně na poslední známou adresu žalované dne 27. 8. 2020 (viz dopis č.l. 28 a podací lístek č.l. 29 spisu), tudíž do tří pracovních dnů se oznámení o postoupení pohledávek, obsahující výzvu k plnění, dostalo do dispozice žalované. Žalovaná tak byla povinna zaplatit dlužnou částku do deseti dnů, tj. do 9. 9. 2020.

8. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

9. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

10. Původní věřitelka důsledně nezjišťovala schopnost žalované úvěr splácet, neboť se žádným způsobem nezabývala tím, zda a jaké jsou skutečné měsíční výdaje žalované, spolehla se pouze na tvrzení žalované v zákaznické kartě, která jsou navíc rozporná (v zákaznické kartě žalovaná tvrdí, že nemá žádnou vyživovací povinnost, zatímco z potvrzení zaměstnavatele vyplývá, že má jedno nezaopatřené dítě). Navíc soud má pochybnosti o tom, jaké byly skutečné příjmy žalované (potvrzení zaměstnavatele je v rozporu s výplatními páskami). Přesto původní věřitelka poskytla žalované dne 4. 4. 2019 peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. ,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.

16. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ).

17. Soud má tedy v dané věci za to, že původní věřitelka nepostupovala důsledně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalované, zejména se vůbec nezabývala tím, jaké jsou pravidelné měsíční výdaje žalované, a spolehla se pouze na tvrzení žalované uvedené v zákaznické kartě. Nicméně pochybnosti objektivně vznikly i ohledně skutečných příjmů žalované. Za tohoto stavu si měla původní věřitelka vyžádat od žalované další doklady, které by tyto pochybnosti mohly rozptýlit. Soud má proto za to, že je smlouva o úvěru ze dne 3. 4. 2019 absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. I pokud by příjem žalované činil cca 15 000 Kč čistého (což zřejmě nečinil), a současně žalovaná měla jedno nezaopatřené dítě (tedy jednu vyživovací povinnost), považuje soud za nereálné, aby z příjmu 15 000 Kč byla žalovaná schopna pravidelně splácet měsíční splátku úvěru ve výši 3 416 Kč O tom svědčí i skutečnost, že žalovaná zaplatila pouze částku 800 Kč.

18. Původní věřitelka tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši 40 000 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná dosud uhradila pouze částku 800 Kč, a dluží tak jistinu ve výši 39 200 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, ani poplatky. Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, jistinu ve výši 32 200 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.

19. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti úvěru sjednané v neplatné smlouvě o úvěru. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byl žalovaný povinen splnit dluh (vrátit jistinu úvěru) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění obsažená v oznámení o postoupení pohledávek byla odeslána doporučeně žalované dne 27. 8. 2020, třetím dnem, tj. dne 30. 8. 2020, se tato výzva dostala do dispozice žalované. Žalovaná byla povinna plnit v desetidenní lhůtě, tedy do 9. 9. 2020. Pokud neplnila, ocitla se dnem 10. 9. 2020 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené , tedy ve výši 10 % ročně.

20. Žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly, a proto soud rozhodl dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

21. Soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz, a proto soud doměřil žalobkyni soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, která je přílohou , o soudních poplatcích. Předmětem řízení byla částka 63 067 Kč, z toho soudní poplatek činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 3 154 Kč. Žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 2 523 Kč, k úhradě tak zbývá soudní poplatek 631 Kč.

22. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení věta první po středník

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.