Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 152/2021-52

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 300 Kč a částky 10 000 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 500 Kč ve výši 9,75 % ročně od 22. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 10 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 500 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.

IV. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 632,88 Kč, v této části se žaloba zamítá.

V. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, v této části se žaloba zamítá.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 300 Kč a částky 10 000 Kč. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 500 Kč ve výši 9,75 % ročně od 22. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. III. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 10 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 500 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá. IV. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 632,88 Kč, v této části se žaloba zamítá. V. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, v této části se žaloba zamítá. VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 4. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 %, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 632,88 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 300 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, částku 10 000 Kč a náklady řízení ve výši 2 471 Kč. Podáním ze dne 29. 7. 2021 pak žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 300 Kč a částky 10 000 Kč.

2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO na základě žalovaným vyplněnou žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru, uzavřel písemně s žalovaným dne 19. 12. 2017 smlouvu o úvěru číslo na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal krom poskytnutého úvěru uhradit též částku 13 800 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za správu úvěru, případně poplatku za uzavření smlouvy splatném při uzavření smlouvy a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Celkem se žalovaný zavázal uhradit 33 800 Kč, a to vše ve 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne 19. 1. 2019. Žalovaný do této doby uhradil částku 10 500 Kč.

3. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu původního věřitele převedena na společnost právnická osoba, IČO. Pohledávka za žalovaného byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020. Změna věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 19. 1. 2021. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván dopisem ze dne 15. 3. 2021.

4. Ve věci byl dne 29. 4. 2021 vydán elektronický platební rozkaz č.j.  -8, který byl usnesením ze dne 21. 6. 2021 v souladu s ust. ve spojení s  zrušen.

5. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že nedisponuje doklady o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště. Z ust. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. ). Žaloba i výzva k vyjádření byly zaslány žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu i usnesení za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením odst. odst. 2 ve spojení s 

7. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise

8. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

9. právnická osoba poskytla žalovanému na základě jeho žádosti dne 19. 12. 2017 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru téhož dne (viz žádost a smlouva o úvěru č.l. 16-18 spisu). Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 20 000 Kč a zaplatit náklady spotřebitelského úvěru ve výši 13 800 Kč (celkem tedy 33 800 Kč), ve 13 splátkách po 2 600 Kč.

10. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaného, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 26-31 spisu). O tomto byl žalovaný uvědoměn dopisem ze dne 19. 1. 2021 (č.l. 32 spisu).

11. Předžalobní výzva byla na adresu žalované odeslána dne 15. 3. 2021 doporučeně (č.l. 36 spisu).

12. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně náležitě zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitel řádně zjišťoval a posuzoval majetkové a osobní poměry žalovaného. V žalobě žalobkyně pouze uvedla, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z údajů uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila, že doklady dokladující schopnost žalovaného úvěr splácet nedisponuje. Ani přes výzvu soudu žalobkyně nedoložila, že by byl žalovaný lustrován v jakékoli evidencích dlužníků (např. příjmení, NRKI apod.).

13. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

14. Původní věřitelka společnost právnická osoba poskytla žalovanému dne 19. 12. 2017 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na základě smlouvy o úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit poplatky 13 800 Kč nejpozději do 19. 1. 2019. Žalobkyně však neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaného byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.

15. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení , , a rovněž dle , o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru.

16. Podle , (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle ust. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle ust. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaný vystupoval ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

22. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Původní věřitelka nedostatečně ověřovala příjmy žalovaného, ani se blíže nezabývala jeho osobními a majetkovými poměry. Nebyly provedeny lustrace v elektronických evidencích stran bezdlužnosti žalovaného. Za podstatnou považuje soud skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nevyhodnotila správně schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyni (právnímu předchůdci) tak muselo být zřejmé, že zde existuje reálná pravděpodobnost, že žalovaný bude v prodlení se splácením úvěru.

23. Hodnocení příjmové stránky bylo nedostatečné a v souvislosti s neprovedením lustrace v registrech dlužníků vedlo k nesprávnému závěru o schopnosti splácet. Soud proto pokládal smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovaným za neplatnou dle § 85 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalované splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný částečně uhradil.

24. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 o.z., a žalovaný je povinen zbylé bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, ohledně jeho plnění. Je třeba připomenout, že žalovaný má břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a v jaké výši dluh splatil. Soud proto zavázal žalovaného uhradit žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, zbylou částku, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zbylých poplatků, neboť poplatky nemohly být v neplatné smlouvě platně sjednány.

25. Žalobkyni byly přiznány úroky z prodlení z dlužné jistiny dle o.z., a to ve výši stanovené , přičemž ve zbývajícím rozsahu byly úroky z prodlení zamítnuty.

26. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je odůvodněn ust. , podle míry úspěchu ve věci.

27. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni výše uvedenou částku s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v ustanovení , kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebude-li povinnost rozsudkem uložená splněna, lze ji vymáhat soudním výkonem rozhodnutí.