Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 331/2020-43
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 13 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 16.04.2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Co do úroku ve výši 18,9% ročně z částky 13 000 Kč od 06.04.2020 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 643,50 Kč se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 1 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 16.04.2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Co do úroku ve výši 18,9% ročně z částky 13 000 Kč od 06.04.2020 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 643,50 Kč se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 1 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b>
1. Žalobce se na žalovaném svou žalobou domáhal zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, a to z titulu uzavřené rámcové smlouvy a jejího dodatku č.1 z 27.7.2019 ohledně kontokorentu ve výši 13000 Kč. Žalovanému bylo umožněno čerpání na účtu číslo bankovní účet. Žalobce provedl vyhodnocení úvěruschopnosti klienta jako spotřebitele, když posoudil informace z interních a externích databází (například nebankovního registru klientských informací). Žalovaný pak splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí úvěru v souladu s obchodními podmínkami a podmínkami pro poskytnutí kontokorentu. Vzhledem k tomu, že řádně nesplácel, byl mu kontokorent zablokován a v souladu se shora uvedenými podmínkami pro používání kontokorentu byl dne 06.04.2020 kontokorent zesplatnění a žalovaný byl na toto upozorněn předžalobní výzvou ze dne 06.04.2020. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 13 000 Kč, nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu do zesplatnění ve výši 643,50 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne 01.01.2020 naúčtovaných do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tedy do dne 05.04.2020. Žalovaný pak na dluh ničeho nezaplatil.
2. Soud ve věci pod číslo jednací dne 31.07.2020 vydal elektronický platební rozkaz, který se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, a proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se zástupce žalobce nedostavil po omluvě, žalovaný bez omluvy a tak bylo jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101, odstavec 3 o.s.ř.
3. Soud pak vycházel z listinných důkazů přiložených k žalobě.
4. Z listiny označené jako přehled čerpání a splácení úvěru vyplývá průběh čerpání kontokorentního úvěru žalovaným a výše poskytnutých plateb. Z rámcové smlouvy číslo pak bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 27.07.2019 mezi žalobcem a žalovanou, jejímž předmětem bylo mj. vedení běžného účtu číslo bankovní účet jak vyplývá i z dodatku číslo 1 k této rámcové smlouvě. Bylo též z těchto listin zjištěno, že byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru s výší úvěrového rámce 13 000 Kč, když výše úroku byla sjednána na 18,9% ročně a žalovaný se zavázal úvěr splácet dle podmínek ve smlouvě sjednaných.
5. Z předžalobní upomínky, resp. sdělení o zesplatnění kontokorentu bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 13 643,50 Kč se splatností do 15.04.2020.
6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru jsou zřejmé podrobnosti ohledně poskytování spotřebitelského úvěru žalobcem, zejména výše úrokové sazby, podmínky splácení, apod.
7. Z obchodních podmínek, podmínek pro používání kontokorentu a ceníku vyplývá bližší úprava práv a povinností mezi žalobcem a žalovaným, resp. věřitelem a dlužníkem, včetně povinnosti platit obchodní úrok a poplatky dle sazebníku.
8. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
13. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Soud po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že nejprve je nutné zabývat se úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
16. V projednávané věci žalobce sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje, že by žalobce s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr, resp. kontokorent poskytnutý ve výši 13 000 Kč při úrokové sazbě 18,9 % p.a. Žalobce soudu nepředložil žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, závazky, počet členů v domácnosti, zda byl veden v registru dlužníků bank apod.
17. Žalobce, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.
18. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona č. 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.
19. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.04.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.
20. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťovala, případně ověřovala bonitu žalované, a ani, že by ji vůbec jakkoliv ověřovala.
21. Pokud by se žalobce dostavil k jednání, byl by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučen o tom, že dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalovaného ke splácení kontokorentního úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobce znemožnil soudu poskytnout mu poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdal (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.
22. S ohledem na shora uvedené závěry, jež mají oporu i v právním názoru Krajského soudu v Ústí nad Labem prezentovaném v rozhodnutí pod č.j.: 17 Co 278/2017-161 ze dne 24.08.2017, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že smlouva o kontokorentním úvěru uzavřená dne 27.07.2019 žalobcem a žalovaným je absolutně neplatná podle § 39 z. č. 64/1964 Sb., neboť svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům.
23. Současně má soud v řízení za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 13 000 Kč, který žalovaný čerpal a neuhradil. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobce v této výši bezdůvodně obohatil, neboť předmětná částka tak byla žalovanému poskytnuta bez právního důvodu. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobci uhradil částku ve výši 13 000 Kč, a to i se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 OZ.
24. Protože má soud úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy, tedy obchodní úrok ve výši 18,9% a kapitalizovaný úrok ve výši 643,50 Kč zamítl, neboť uvedené nároky jsou nároky akcesorickými a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který nebyl platně sjednán.
25. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
26. Protože žalobce byla ve věci úspěšný, pokud jde o jistinu, soud určil, že žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 1 000 Kč Náklady představují soudní poplatek ve výši 800 Kč a 2 x paušální náhradu á 100 Kč dle § 1 a 2 vyhl. č. 254/2015 Sb.
27. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.