Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
41 C 102/2021-43
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, datum narození
bytem adresa žalované
o zaplacení 7 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatiti žalobkyni částku 7 000 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 13. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 7 000 Kč
od 3. 6. 2016 do 12. 6. 2020 zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 026,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, Ph. D., advokáta se sídlem v obec.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatiti žalobkyni částku 7 000 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 13. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 7 000 Kč od 3. 6. 2016 do 12. 6. 2020 zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 026,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], Ph. D., advokáta se sídlem v [obec].</b>
1. Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 3. 2. 2021, ve znění doplnění žaloby doručené soudu dne 23. 6. 2021, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 000 s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba, IČO) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru,
na jejímž základě poskytla žalované na její bankovní účet č. bankovní účet částku 7 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit ve splátkách minimálně ve výši uvedené
ve výpisu až do výše dlužné částky. K uzavření úvěrové smlouvy žalobkyně tvrdila,
že smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku – internetových stránek úvěrujícího webová adresa. Žalovaná si na těchto stránkách dne 1. 3. 2016 zvolila požadovanou výši úvěru a dobu splatnosti, dále vložila požadované osobní údaje a odeslala žádost o půjčku tím, že potvrdila prostudování standardní úvěrové smlouvy. Žalobkyně tvrdila, že potvrzení poskytnutí úvěru bylo žalobkyní sděleno žalované formou sms na číslo uvedené v žádosti o úvěr. Dále žalobkyně tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovanou
na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 12. 2019 mezi právnická osoba jako postupitelem. A dále, že žalovaná úvěr žalobkyni (ani její právní předchůdkyni) neuhradila, a proto požadovala po žalované zaplacení částky 7 000 Kč se zákonným úrokem od 3. 6. 2016 do zaplacení. Závěrem tvrdila, že žalovaný svůj dluh neuhradil ani po odeslání předžalobní výzvy dne 15. 6. 2020.
2. Ohledně prověření úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že tuto posoudila dle svých vlastních kritérií, kterými jsou maximální počet tří závazků u jiných věřitelů ověřené interním systémem prověřování dle vlastních kritérií, nula zahájených exekučních řízení, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, uvedení příjmů a výdajů v žádosti o úvěr žalovanou a lustrace v systému ISIR, centrální evidenci exekucí. Na základě takto zjištěných skutečností dospěla k závěru, že žalované lze úvěr poskytnout.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Z listiny nazvané Standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru a podmínek o smlouvy o úvěru nemohl soud zjistit žádné skutečnosti významné pro posouzení věci. Z výpisu z účtu žalované za březen 2016 bylo zjištěno, že na účet jí byla dne 2. 3. 2016 připsána částka ve výši 7 000 Kč odeslané z právnická osoba pod ID číslo, variabilní symbol. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno odeslání platby ve výši 7 000 Kč na účet č. bankovní účet pod variabilní symbol,
ID transakce číslo. Z listiny nazvané platební informace nemohl soud zjistit žádné relevantní skutečnosti. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právnická osoba a žalobkyní jako postupníkem dne 27. 12. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno dne dopisem ze dne
5. 2. 2020. Upomínkou ze dne 12. 6. 2020 byla žalovaná upomenuta o zaplacení úvěru.
5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalované na bankovní účet částku 7 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni
a žalobkyně vyzvala žalovanou o úhradu dlužné částky dopisem ze dne 12. 6. 2020.
6. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 145/2010 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. S ohledem na § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., se soud nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. Zároveň § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně
a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno za použití § 588 o. z. vyložit jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
8. V posuzované věci učinil soud závěr, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně
a dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované ve vztahu k poskytnutému úvěru.
9. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalované nahlédnutím do databází, jako je insolvenční rejstřík a centrální evidence exekucí. Provedla rovněž lustraci dokladu totožnosti žalované a vyhodnotila tyto údaje dle svých interních kritérií. K tomuto soud doplňuje, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru
je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo).
10. Konečně má soud za to, že žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno o tom, že smlouva byla se žalovanou platně uzavřena. Pokud žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena prostředky elektronických komunikací, z předložených listinných důkazů tato tvrzení nevyplývá. Z předložených důkazů soud nemohl vzít za prokázané tvrzení žalobkyně, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Soud je toho názoru, že skutečnost,
že si žalobkyně (její právní předchůdkyně) sama v jí vyhotovených listinách uvede údaje žalovaného, neprokazuje skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným byla skutečně prostředky elektronických komunikací uzavřena smlouva uvedeného znění, žalovaný byl s textem smlouvy seznámen a vyslovil s ním svůj souhlas a došlo tedy ke kontraktačnímu procesu.
Za této situace by si žalobkyně mohla vyhotovovat a předkládat prakticky jakékoliv smlouvy jakéhokoliv znění bez toho, že by prokázala seznámení a souhlas žalovaného s jejich textem. Uvedené listiny tak nemají žádnou důkazní hodnotu, není z nich patrné, kdy a za jakým účelem byly vytvořeny, zda se vůbec vztahují k osobě žalovaného a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listinách uvedeny.
11. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k právnímu závěru, že úvěrová smlouva je,
ve smyslu § 588 o. z., absolutně neplatná, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Protože na základě smlouvy zaplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 7 000 Kč a žalovaná z této částky dosud ničeho nezaplatila, náleží žalobkyni
z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení nárok na zaplacení částky 7 000 Kč
a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.). Soud doplňuje, že k zaplacení dluhu byla žalovaná vyzvána dopisem ze dne 12. 6. 2020, počínaje dnem 13. 6. 2020 je tak žalovaná se zaplacením dluhu v prodlení a v souladu s § 1968 o. z. byl proto žalobkyni přiznán úrok z prodlení až od tohoto data; za požadované období od 3. 6. 2016 do 12. 6. 2020 byl nárok na úrok z prodlení shledán nedůvodným a byl proto zamítnut (výrok II.).
12. náhradě nákladů řízení mezi účastníky, (výrok III.), bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3
o. s. ř., když v daném případě byl procesní neúspěch žalobkyně jen nepatrný, a proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 6 026,50 Kč sestávající z uhrazeného soudního poplatku 400 Kč a z náhrady za právní zastoupení ve výši 5 626,50 Kč. Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném v době zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 2,5 úkony právní služby po 1 500 Kč, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a podání žaloby k soudu (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu)
a poloviční odměna byla přiznána za úkon spočívající v jednoduché předžalobní výzvě k plnění (11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna
§ 7 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 4 650 Kč navýšeny o 21% DPH na částku 5 626,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10 000 Kč; k výši příslušenství a nákladů řízení se nepřihlíží (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Jelikož proti rozsudku není odvolání přípustné, obsahuje pouze zkrácené odůvodnění.
Nebude-li povinnost uložená tímto vykonatelným rozsudkem splněna povinnou stranou dobrovolně a včas, může se jí oprávněná strana domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.