Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 210/2020-29

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Hammerem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 57 382 Kč s přísl.

takto:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 57 382 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 57 382 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce v žalobě požadoval zaplacení částky 57 382 Kč s přísl. Uvedl, že dne 20.2.2013 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva číslo na základě které žalobce žalovanému poskytl účelový úvěr na financování čistící soupravy zn. Rainbow, sestávajícího se z přístroje v. číslo elektrického kartáče v. číslo. Žalobce dále uvedl, že žalovaného již z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy žaloval a to na zaplacení dlužných splátek k 17.3.2014 ve výši 19 487 Kč a dále na zaplacen smluvní pokuty ve výši 15 589 Kč O povinnosti žalovaného uhradit shora uvedené částky bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního osudu v Litoměřicích pod sp. zn.: spisová značka, který nabyl právní moci a stal s vykonatelným. Dále žalobce uvedl, že žalovaného opět z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy zažaloval a to na zaplacení dlužných splátek od 17.3.2014 do 19.5.2015 na částku ve výši 20 986 Kč a na zaplacení smluvní pokuty ve výši 16 788 Kč O povinnosti žalovaného uhradit shora uvedené částky bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn.: , přičemž tento rozsudek se opět stal pravomocným a vykonatelným. Touto žalobou se žalobce domáhá úhrady nezaplacených splátek v období od 5.6.2015 do 27.7.2020, kdy celková výše dluhu za toto období dosáhla částky 49 467 Kč. Dále žalobce požaduje zaplacení smluvní pokuty, která při opoždění provedených plateb činí 0,1% z dlužné částky za den prodlení. V daném případě žalobce po žalovaném požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 7 915 Kč Celkem tedy žalobce po žalovaném požaduje zaplatit částku ve výši 57 382 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ústního jednání se bez omluvy neúčastnil. Soudní obsílky si nevyzvedával, proto mu byly ukládány na poště. Žalobce se z účasti na soudním jednání omluvil.

3. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Předně ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 20.2.2013 má soud za prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 65 051 Kč na koupi sestavy Rainbow Efekt, stávající se z přístroje v. číslo příslušenství dle předávací protokolu. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit v 60i splátkách ve výši 1 499 Kč měsíčně. V smlouvy byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta pro případ porušení povinnosti úhrady splátek úvěru ve výši 0,5% z dlužné částky za den prodlení. Ustanovení o smluvní pokutě je součástí y úvěru a úvěrová smlouva je účastníky podepsána. Soud provedl důkaz i splátkovým kalendářem, který je žalovaným rovněž podepsán a z kterého vyplývá, že úvěr měl být splacen dne 5.2.2018. Z předávacího protokolu k shora uvedené úvěrové smlouvě, sepsaného dne 20.2.2013, má soud za prokázané, že žalovaný převzal univerzální čisticí prostředek Rainbow Efekt, v. číslo elektrický kartáč v. číslo. Předávací protokol je žalovaným rovněž podepsán.

4. Samotné vyčíslení pohledávky má soud za prokázané z evidence předepsaných a uhrazených splátek za období od 5.6.2015 do 5.2.2018. Z tohoto přehledu bylo zjištěno, že žalovaný za shora uvedené období na poskytnutý úvěr ničeho nesplácel. Celková výše dlužné částky tak byla vyčíslena ve výši 49 467 Kč za 33 měsíců, kdy žalovaný splátky ve výši 1 499 Kč nehradil. Výše smluvní pokuty byla vyčíslena ve výši 7 915 Kč. Soud má rovněž z přílohy číslo k uvedené úvěrové smlouvě za prokázáno, že žalovaný byl seznámen s výší ceny kupovaného zboží, s výší poskytovaného úvěru a s výši RPSN ve výši 14. 75% a s výší úrokové sazby ve výši 13. 84%.

5. Z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích pod č.j.: číslo jednací, který nabyl právní moci dne 5.1.2016 soud zjistil, že bylo rozhodnuto mezi žalobcem a žalovaným, kdy předmětem sporu byl shora uvedený nesplacený úvěr. Na základě tohoto rozsudku byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 37 774 Kč. Z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích pod č.j.: číslo jednací, který nabyl právní moci dne 18.2.2015 soud zjistil, že bylo rozhodnuto mezi žalobcem a žalovaným, kdy předmětem sporu byl opět shora uvedený nesplacený úvěr. Na základě tohoto rozsudku byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 35 076 Kč.

6. Po zhodnocení shora uvedených důkazů, které soud hodnotil zvlášť i ve vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že žalobce svá skutková tvrzení v žalobě prokázal. Soud má za prokázáno uzavření předmětné úvěrové smlouvy, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 65 051 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel tak jak se ve smlouvě zavázal, proto žalobce požaduje uhrazení nesplacené části úvěru ve výši 49 467 Kč a smluvní pokutu ve výši 7 915 Kč. Důkazní břemeno o tom, že by úvěrová smlouva byla řádně splácena, neunesl žalovaný. I přes shora uvedené skutkové závěry však soud žalobu zamítl, neboť z níže uvedených důvodů požaduje úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou.

7. Podle ( , dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle odst. 2 cit. ust., není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních předpisů.

8. Podle (obchodní zákoník) se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatiti úroky.

9. Podle o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném k době zavření smlouvy o úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle (obč. zák.) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

11. Podle § 451 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 cit. ust. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

12. S ohledem na o spotřebitelském úvěru se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou, resp. smlouvou o zápůjčce, se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem ( směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a především jeho přísnější transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Z důkazů předložených žalobcem, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobce neprokázal, že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr poskytnutý ve výši 65 051 Kč. Žalobce soudu ani netvrdil, že by zkoumal bonitu žalovaného a ani nepředložil žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, zaměstnání, počet členů domácnosti, zda byl veden v registru dlužníků bank apod.

14. Žalobce, coby poskytovatel úvěru, je tak dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

15. Ustanovení výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

16. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

17. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem prvního stupně nejenže neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalovaného, ale žalobce neprokázal, že by ji vůbec jakkoliv ověřoval a to zvláště za situace, kdy žalovanému poskytl úvěr, který se zavázal splácet po dobu 60i měsíců.

18. Vzhledem k tomu, že se žalobce o své vůli rozhodl, že se ústního jednání neúčastní, když se z jeho účasti omluvil, nemohl soud žalobce dle ust. a násl. poučit o nutnosti předložit důkazy, které by kvalifikované ověření bonity žalované prokazovaly. Dle komentářové literatury (např. komentář k  C.H. Beck, Svoboda a kol. z roku 2013, první vydání, strana 413)„ poučení podle soud neudělí ani tehdy, když se účastník svojí procesní nečinností práva na poučení zbavil (např. neúčastí při jednání).“

19. S ohledem na shora uvedené závěry, které zastává i Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutí pod č.j.: -161 ze dne 24.8.2017, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem, a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru, je absolutně neplatná podle § 39 obč. zák., neboť odporuje zákonu.

20. Soud pro úplnost odkazuje i na nedávné rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 pod sp.zn.: C -679/18, kterému byla k posouzení předložena tzv. předběžná otázka a který judikoval, že“ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.

21. Po právní stránce proto soudu nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem a žalovaným došlo k plnění na základě neplatné smlouvy o úvěru a spor mezi žalobcem a žalovaným je tak nutno posoudit dle pravidel o bezdůvodném obohacení, specifikovaných ust. § 451 obč. zák. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována, vyplývá, že ze smlouvy o úvěru číslo žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 65 051 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 60i měsíčních splátkách po 1 499 Kč. Z žalobních tvrzení i provedených důkazů (viz shora uvedené rozsudky Okresního soudu v Litoměřicích) rovněž vyplývá, že žalovanému byla z titulu předmětného nesplaceného úvěru již uložena povinnost uhradit žalobci částku ve výši 37 774 Kč (viz rozsudek zdejšího soudu pod č.j.: číslo jednací) a dále částku ve výši 35 076 Kč (viz rozsudek zdejšího soudu pod č.j.: číslo jednací), tedy celkem částku 72 850 Kč.

22. Na základě neplatné smlouvy o úvěru tak žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 65 051 Kč, přičemž žalovanému byla shora uvedenými rozsudky již uložena povinnost zaplatit žalobci z titulu nesplácení předmětného úvěru částku cekem ve výši 72 850 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobce bezdůvodně neobohatil (naopak žalobci bylo přiznáno více než kolik činila výše úvěru, tedy na úkor žalovaného se bezdůvodně obohatil žalobce), proto soud žalobu zamítl.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn když žalovaný byl ve sporu úspěšnější než žalobce a náležela by mu tak náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve sporu pasivní, žádné náklady mu nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15i dnů ode dne jeho doručení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu zdejšího.