Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 391/2020-31
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 6 608,05 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 6 608,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 482,07 Kč od 1.11.2018 do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 6 608,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 482,07 Kč od 1.11.2018 do zaplacení se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 6 608,05 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 22.6.2015 revolvingový úvěr, žalovaný postupně ke dni 7.7.2015 z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 16 713 Kč a to nákupem u prodejce, žalovanému byly naúčtovány poplatky ve výši 2 552 Kč v souvislosti s vedením úvěru. V úvěrové smlouvě žalovaný uvedl, že je zaměstnán s měsíčním příjmem 17 000 Kč, náklady na bydlení činí 4 500 Kč, je majitelem bytu, je rozvedený a nemá vyživovací povinnost, proto žalobkyně vyhodnotila kladně úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně ve výši 500 Kč. Dopisem ze dne 27.9.2018 žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila v důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátky, odstoupení nabylo účinnosti dne 31.10.2018 a dluh žalovaného ve výši 6 608,05 Kč sestával z dlužné jistiny ve výši 6 458,11 Kč, úroků ve výši 125,98 Kč, pojistného ve výši 23,96 Kč. Žalobkyně vyzvala dne 1.7.2020 žalovaného k zaplacení dluhu, ale bezúspěšně. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku v celkové výši 24 795 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. předpokládal jeho souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav:
Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru dne 22.6.2015, na jejímž základě poskytla žalovanému revolvingový úvěr, žalovaný postupně ke dni 7.7.2015 z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 16 713 Kč, a to nákupem u prodejce, žalovanému byly naúčtovány poplatky ve výši 2 552 Kč v souvislosti s vedením úvěru. V úvěrové smlouvě žalovaný uvedl, že je zaměstnán s měsíčním příjmem částka, náklady na bydlení činí částka, je majitelem bytu, je rozvedený a nemá vyživovací povinnost, proto žalobkyně vyhodnotila kladně úvěruschopnost žalovaného. Z předložených důkazů přitom nevyplývá, že by žalobkyně vycházela z jakýchkoliv dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, a spokojila se tak pouze s prohlášením žalovaného v žádosti o úvěr ze dne 22.6.2015. Žalovaný se zavázal úvěr splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně ve výši 500 Kč. Dopisem ze dne 27.9.2018 žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila v důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátky, odstoupení nabylo účinnosti dne 31.10.2018 a dluh žalovaného ve výši 6 608,05 Kč sestával z dlužné jistiny ve výši 6 458,11 Kč, úroků ve výši 125,98 Kč, pojistného ve výši 23,96 Kč. Žalobkyně vyzvala dne 1.7.2020 žalovaného k zaplacení dluhu, ale bezúspěšně. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku v celkové výši 24 795 Kč.
5. Podle § 9 odst.1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016, dále jen,, zákon o spotřebitelském úvěru“, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , účinný do 29.12.2016, (dále jen„ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem prověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho příjmů a výdajů, soud dospěl k závěru, že smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 9 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, musí být poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
10. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006 ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 9 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci, když žalobkyně úvěruschopnost žalovaného žádným způsobem neověřila.
11. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 16 713 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku v celkové výši 24 795 Kč, proto bezdůvodné obohacení ve výši 16 713 Kč uhradil a soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.
12. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Protože měl žalovaný plný úspěch ve věci, když žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, měl by vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst.1 o.s.ř. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.