Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 78/2021-74
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dagmar Brachovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o: zaplacení 35 404,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč ve výši 9,75 % ročně od 30. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba co do částky 8 400 Kč, co do částky 12 004,2 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 ve výši 9,75 % ročně od 27. 3. 2019 do 29. 7. 2020, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč ve výši 9,75 % ročně od 30. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba co do částky 8 400 Kč, co do částky 12 004,2 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 ve výši 9,75 % ročně od 27. 3. 2019 do 29. 7. 2020, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se na žalované svou žalobou domáhá zaplacení částky 35 404,20 Kč spolu s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná, jako úvěrovaný, uzavřela dne 26. 2. 2018 se společností právnická osoba, IČO, jako úvěrujícím (ke dni
2. 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti právnická osoba, zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů, převedena na společnost právnická osoba, IČO) Smlouvu o úvěru číslo podle níž se zavázala poskytnout žalované bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 15 000,00 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve svém bydlišti, ve 13ti pravidelných rovnoměrných splátkách, kdy první splátka byla splatná v měsíci, jenž bezprostředně následuje po podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 26. 3. 2019. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr žalované poskytl v hotovosti dne 26. 2. 2018. Žalovaná svůj závazek vyplývající ze Smlouvy o úvěru nesplnila řádně a včas, ocitla se tak v prodlení s úhradou dlužné žalované částky ve výši 23 400 Kč. Vzhledem k prodlení žalované má žalobkyně právo na dohodnutou smluvní pokutu, ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, a to do zaplacení, tj. částku 12 004,2 Kč. Předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou postoupila společnost právnická osoba, IČO, na základě smlouvy ze dne 11. 12. 2019 společnosti právnická osoba, IČO, která jej následně smlouvou ze dne 26. 5. 2020 postoupila žalobkyni. Žalovaná ani přes předžalobní upomínku neuhradila ničeho.
3. K jednání, které se ve věci konalo dne 11. 8. 2021, se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , řádně se neomluvila a nepožádala o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřila. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádal soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.
4. Z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. Ze smlouvy o úvěru číslo včetně předpisu splátek vyplývá, že společnost právnická osoba jako věřitel a žalovaná jako dlužník uzavřeli dne 26. 2. 2018 smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru věřitelem dlužníkovi ve výši 15 000 Kč, celkové navýšení činilo 10 350 Kč, tj. částku 25 350 Kč se žalovaná jako dlužník zavázala splatit ve 13ti pravidelných rovnoměrných splátkách po 1 950 Kč, kdy první splátka byla splatná v měsíci, jenž bezprostředně následuje po podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 26. 3. 2019 RPSN byla stanovena 189,38 % p. a. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že úvěru 15 000 Kč činí celková částka 25 350 Kč pro úhradu ve 13 splátkách po 1 950 Kč měsíčně. Čestným prohlášením sděluje žalovaná věřiteli své osobní poměry. Předžalobní upomínkou ze dne 27. 7. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky. Oznámením o postoupení pohledávek sdělila společnost právnická osoba žalované postoupení pohledávky za žalovanou žalobkyni. Z obálky ze dne 3. 12. 2018 vyplývá, že byla poskytovatelem úvěru žalované zaslána zásilka. Oznámením ze dne 30. 11. 2018 sdělila právnická osoba žalované, že pohledávka bude při neuhrazení předána k vymáhání. Z výpisu z účtů vyplývá pohyb na účtu vedeného na jméno jméno příjmení. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích č.j. číslo jednací vyplývá, že nezl. jméno příjmení, datum narození byl svěřen do péče žalobkyni a otci uložena povinnost přispívat na jeho výživu částkou 2 000 Kč měsíčně. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích č. j. spisová značka vyplývá, že u dětí svěřených do péče žalované výživné na nezl. jméno příjmení, datum narození se zvyšuje na 2000 Kč měsíčně a výživné na nezl. jméno příjmení, datum narození se zvyšuje na 2 000 Kč měsíčně. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru vyplývají žalovanou sdělené údaje ohledně majetkových poměrů. Z pracovní smlouvy ze dne 9. 11. 2017 vyplývá, že žalovaná měla sjednán pracovní poměr na dobu určitou, a to do 31. 10. 2018, výše mzdy není uvedena. Z dohody o provedení práce vyplývá, že žalovaná za práce v době od 1. 2. 2018 do 31. 3. 2018 při rozsahu max číslo náleží odměna ve výši 76 Kč/hod. Z nájemní smlouvy ze dne 13. 5. 2013, vyplývá, že žalovaná měla uzavřenu smlouvu o nájmu bytu na dobu neurčitou, když nájemné bylo stanoveno částkou 8 500 Kč měsíčně (bez energií). Z podacího lístku ze dne 27. 7. 2020 vyplývá, že žalované byla zaslána žalobkyní zásilka. Smlouvou o postoupení převedl věřitel pohledávku za žalovanou společnosti právnická osoba, IČO Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 postoupila společnost právnická osoba, IČO pohledávku za žalovanou žalobkyni.
5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník , dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
10. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o. s. ř. o. s. ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:
13. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
14. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí však neprokazuje, že by předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr poskytnutý ve výši 15 000 Kč včetně celkového navýšení na částku 25 350 Kč v 13ti měsíčních splátkách po 1 950 Kč, když z dokumentů, které žalobkyně soudu předložila vyplývá, že bylo ověřeno že, žalovaná měla uzavřený pracovní poměr na dobu určitou a to do 31. 10. 2018, a že dle dohody o provedení práce v době od 1. 2. 2018 do 31. 3. 2018 při rozsahu max .3000/ náleží žalované odměna ve výši 76 Kč/hod. Dále že dle nájemní smlouvy ze dne 13. 5. 2013 nájemné bylo stanoveno částkou 8 500 Kč měsíčně (bez energií). Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalované, příjmy, výdaje, závazky, počet členů domácnosti, apod.
15. Předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.
16. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona č. 257/2016 Sb. ), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.
17. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.
18. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí poskytovatel úvěru zjišťoval, a především ověřoval bonitu žalované, zda by byla schopna po dobu 13 měsíců splácet měsíčně částku 1 950 Kč, resp. za 13 měsíců uhradit částku 25 350 Kč.
19. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle ustanovení § 87 odst. zákona č. 257/2016 Sb. , spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18 , který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
20. Nad výše uvedené soud uvádí, že v projednávané věci byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v celkem 13ti měsíčních splátkách po 1 950 Kč, tedy splácela-li by žalovaná řádně a včas, musel by věřiteli vrátit za 13 měsíců dle smlouvy 25 350 Kč, jinými slovy by přeplatila částku 15 000 Kč o 10 350 Kč, což považuje soud za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy založeným objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění. Za nepřiměřená ujednání lze označit v kontextu dalších plateb nad jistinu pohledávky rovněž smluvní pokutu v neprospěch žalované pro případ porušení povinnosti řádného a včasného splácení úvěru, které vedou k dalšímu řetězení nároků žalobkyně za ní. Podepsaný soud je přesvědčen, že rozpor s dobrými mravy založený objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění, je natolik intenzivní, že žalobkyni nelze spravedlivě poskytnout ochranu ze strany soudu.
21. S ohledem na shora uvedené závěry, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne 26. 2. 2018 mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná podle § 588 o. z., neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu, nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům.
22. Současně má soud v řízené za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 15 000 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se v této výši žalovaná na úkor žalobkyně, resp. předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť částka ve výši 15 000 Kč byla žalované poskytnuta bez právního důvodu. Soud proto uložil žalované, aby žalobkyni uhradila částku ve výši 15 000 Kč, a to i se zákonným rokem z prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 30. 7. 2020. Zbytek úroku soud zamítl, když žalobkyně doložila výzvu k vrácení bezdůvodného obohacení až dnem 30. 7. 2020, která byla odeslána dne 27. 7. 2020 (u fikce doručení se počítá 3 dny dle § 573 o. z. (výrok II).
23. Protože má soud úvěrovou smlouvu ze dne 26. 2. 2018 za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy, tedy obchodní úrok, poplatky i smluvní pokutu a úrok (i smluvní) z prodlení nad rámec soudem přiznaný, zamítl, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalované žalobkyní započteno omylem na neplatně sjednané příslušenství jistiny.
24. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001 ), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. , a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.
25. Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 je sice nastavena přísně tak, že ji soud uplatňuje při jednání i vůči účastníkům majícím zástupce, současně však neodnímá odpovědnost účastníka řízení za jeho výsledek, když případnou neúčast u jednání musí spojovat s vědomím, že mu nemůže být poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 a 3, neboť to se poskytuje pouze přítomnému účastníku. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 až 3. Nemohl-li tedy soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a, proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (NS 21 Cdo 5237/2007 ).
26. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151od st. 1 o.s.ř. ) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99 , uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10 , dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu , soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
27. Protože žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované, která byla ve věci převážně úspěšná, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.
28. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu , když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 z. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád v platném znění) nebo provedení exekuce podle z.č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.