Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 319/2020-56
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Johnovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 2 000 Kč
takto:
I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 10. 7. 2014 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (dále jen„ VOP“) a ceník právní předchůdkyně žalobkyně. Předmětem smlouvy byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému sjednané služby elektronických komunikací a závazek žalovaného zaplatit ve smlouvě, resp. v ceníku, sjednanou cenu za poskytnuté služby. Na základě této smlouvy byl mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sjednán pronájem přijímacího zařízení, konkrétně MODEMU typ anonymizována čtyři slova (typ zařízení: příjmení: anonymizováno). Převzetí zařízení stvrdil žalovaný svým podpisem na zakázkovém listě ze dne 15. 7. 2014. S ohledem na skutečnost, že žalovaný opakovaně porušil povinnosti vyplývající mu ze smlouvy, konkrétně tím, že nehradil řádně a včas cenu za poskytované služby, využila právní předchůdkyně žalobkyně svého práva dle čl. 2 .7.3.2 VOP a odstoupila od smlouvy dopisem ze dne 9. 1. 2015, zároveň upozornila žalovaného na povinnost vrátit zařízení do 7 dnů od ukončení smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný zařízení nevrátil, byl povinen uhradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč dle ceníku. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019 převedla na žalobkyni. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku neuhradil žalobkyni ničeho.
2. K jednání, které se ve věci konalo dne 17. 8. 2021, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.
3. Z předložené smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací verze E11 číslo soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 10. 7. 2014 uzavřena smlouva podle zákona č. 127/2005 Sb. , o elektronických komunikacích (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“), v rámci které žalovaný jako účastník a právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel uvedli objednané služby: UPC kabelová televize (DIGI MINI 3 měsíce za 1 Kč měsíčně), UPC Internet (Fiber power 40+ za 399 Kč měsíčně), s tím, že cena zahrnuje pronájem wifi modemu. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit připojovací poplatek ve výši 99 Kč. Dále soud zjistil, že žalovaný se seznámil se specifikací služeb, ceníkem poskytovatele, zásadami ochrany soukromí spotřebitelů a všeobecnými podmínkami pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a vzal na vědomí, že jsou součástí smlouvy a zavázal se uhradit smluvní pokutu, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne 31. 1. 2019 včetně přílohy č. 1- seznamu postupovaných pohledávek.
4. Co se týče požadované smluvní pokuty 2 000 Kč, v souladu s nálezem ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 má soud za to, že v rámci spotřebitelských smluv zásadně nemohou být ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Soud proto při zohlednění ústavního aspektu materiální rovnosti mezi spotřebitelem a dodavatelem (projevující se v rovině podústavního práva jako ochrana spotřebitele), principů důvěry a poctivosti ve smluvních vztazích, má za to, že smluvní pokuta (jejíž konkrétní okolnosti nejsou uvedeny ve smlouvě, ale pouze v obchodních podmínkách a její výše je uvedená pouze v ceníku) nebyla platně sjednána pro rozpor s dobrými mravy (ujednání skryté v podmínkách a ceníku, na které je ve smlouvě pouze odkazováno špatně čitelným písmem nepatrné velikosti, kterým je vytištěn i samotný ceník), a samotné všeobecné obchodní podmínky a sazebník nejsou žalovaným podepsány. Z uvedeného plyne závěr, který dle názoru soudu dopadá na projednávanou věc, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající sankci zásadně nemohlo být součástí všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, v daném případě ve smlouvě o poskytování veřejně dostupných služeb a to ne pouhým odkazem na VOP a ceník, ale jednoznačně a srozumitelně. Soud tedy má za to, že ve spotřebitelských vztazích je nezbytné, aby spotřebitel byl upozorněn na ta ujednání, která mají zásadní význam z hlediska jeho práv a povinností a zároveň nejsou pouze technického či vysvětlujícího charakteru. Mezi taková ujednání nepochybně patří též ujednání o sankci, neboť není pouhým upřesněním (technické nebo vysvětlující povahy) sjednané povinnosti, ale zakládá pro spotřebitele jinou situaci, než kterou by mohl očekávat. Je-li tedy ujednání o sankci uvedeno pouze v obchodních podmínkách a ceníku služeb, nikoli ve smlouvě samotné, je takové ujednání dle soudu neplatné.
5. Navíc žalobkyně neprokázala převzetí uvedeného přijímacího zařízení žalovaným do jeho dispozice, když předložený zakázkový list prokazuje pouze instalaci tohoto zařízení, ale není v něm žádná zmínka o tom, že žalovaný převzal zařízení do své dispozice. Jiný důkaz o předání a převzetí zařízení nebyl navržen. Obdobně jako v případě vodoměru, plynoměru nebo elektroměru, samotnou instalací v prostorách odběratele se nemění nic na vlastnickém právu dodavatele k těmto zařízením, do nichž není odběratel oprávněn jakkoli zasahovat, i v tomto případě nebyl prokázán žádný právní úkon, kterým by došlo k předání a převzetí samotných zařízení, bez nichž není možné nájemné požadovat. Proto nelze žalobkyni přiznat smluvní pokutu za nevrácení zařízení, jehož předání neprokázala.
6. Svou neúčastí na jednání žalobkyně zmařila poučovací povinnost soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. , když při jednání soud zjistil, že žalobkyně nenavrhla důkazy k prokázání svých tvrzení o platném sjednání smluvní pokuty za nevrácení zařízení a předání zařízení žalovanému, a zmařila si také možnost být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001 ).
7. Poučení o neprokázání žalobních tvrzení nemohl soud žalobkyni poskytnout ani v rámci přípravného jednání, jež soud nenařídil, neboť s ohledem na to, že žalovaný nepřebíral soudní obsílky, se přípravné jednání ani reálně nemohlo konat. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř. o. s. ř. a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.
8. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl. Ostatními provedenými důkazy (výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, ceník a VOP právní předchůdkyně žalobkyně, výzva k úhradě nedoplatku a vrácení zařízení ze dne 9. 1. 2015, výzva k úhradě dlužné částky a vrácení zařízení ze dne 19. 2. 2015, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2019, předexekuční výzva k úhradě ze dne 18. 3. 2019, potvrzení o úhradě ceny ze dne 5. 2. 2019, předžalobní upomínka ze dne 1. 6. 2020, podací arch ze dne 1. 6. 2020) se soud v tomto odůvodnění již pro nadbytečnost nezabývá, když na rozhodnutí soudu nemohou mít s ohledem na shora uvedené žádný vliv.
9. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byla žalobkyně zcela neúspěšná, žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, jak je z obsahu spisu zřejmé, žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.