Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
6 C 115/2021-148
Okresní soud Plzeň - jih rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Millerem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 51 958,15 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 404 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 404 Kč od 4. 4. 2021 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 42 554,15 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 288,74 Kč od 4. 4. 2021 do zaplacení.
III. Žaloba se zamítá v rozsahu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 17 884 Kč od 4. 4. 2021 do zaplacení.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 404 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 404 Kč od 4. 4. 2021 do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 42 554,15 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 288,74 Kč od 4. 4. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žaloba se zamítá v rozsahu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 17 884 Kč od 4. 4. 2021 do zaplacení.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobkyně podala žalobu, kterou se na žalované domáhala zaplacení částky 51 958,15 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 692,74 Kč od 4.4.2021 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 17 884 Kč od 4.4.2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 31.8.2020 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru (dále jen smlouva), na základě které byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovanou byla dohodnuta ve výši 27 781 Kč s měsíčními splátkami ve výši 386 Kč. Účastníci si dále dohodli doplňkové služby, a to inkasní službu a doplňkovou službu„ anonymizováno“ s možností přerušení splátek. %zalovaná se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne 15.1.2021 (pátá splátka). Výše splátky činila částku 649 Kč, když do ní byla zahrnuta splátkaza výkon inkasní služby v částce 62 Kč a splátka doplňkové služby anonymizováno ve výši 201 Kč. Přes zaslání několika písemných upomínek ze strany žalobce nebyla řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka spotřebitelského úvěru. V poslední zasílané písemné upomínce byla žalovaná upozorněna na skutečnost, že při nezaplacení celé dlužné částky může dojít k zesplatnění jistiny úvěru a naúčtování veškerých sankcí a nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a ze souběžně uzavřené smlouvy o inkasní službě. Na toto upozornění nebylo reagováno. Žalobkyně proto vyzvala žalovanou k úhradě nároku, který byl vyčíslen na částku v celkové výši 52 301,91 Kč Celkem byly žalovanou uhrazeny pouze čtyři splátky v celkové výši 2 596 Kč.
K jednání ve věci 9.7.2021 se nedostvil žádný z účastníků, žalovaná bez omluvy, zástupce žalobkyně svou neúčast omluvil a věc proto byla podle § 101 odst. 3 o.s.ř. projednána v jejich nepřítomnosti.
Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy soud zjistil, že se žalobkyně jako poskytovatel úvěru zavázala, že poskytne spotřebiteli hotovostní úvěr v celkové výši 15 000 Kč, který však měl být podle smlouvy poskytnut ve splátkách tak, že částka 12 000 Kč bude vyplacena ve prospěch spotřebitele tj. žalované do pěti pracovních dnů poté, co spotřebiteli prokazatelně písemně předloží poskytovatel veškerou dokumentaci potřebnou k úhradě uvedeného závazku. Částka 3 000 Kč měla být započtena na náklady poskytovatele úvěru. Dle smlouvy byl úvěr sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž zápůjční úroková sazba měla činit 23 % ročně a roční procentní sazba nákladů za spotřebitelský úvěr (dále jen RPSN) měla činit 38,73 % ročně. V příloze číslo ke smlouvě byla připojena tzv. anonymizována dvě slova, z níž vyplývá, že žalovaná měla celkem uhradit 72 měsíčních splátek po 649 Kč. Měla tudíž uhradit celkem částku 46 728 Kč. I v případě, že by žalované byla poskytnuta částka 15 000 Kč, je zcela zřejmé, že úplata za úvěr je zcela nepřiměřená jeho výši. Pokud však žalovaná obdržela pouze částku 12 000 Kč, jedná se o takový nepoměr, který nelze označit jinými slovy než jako lichvu. Nepravdivé, jsou pak údaje smlouvy o úrokové sazbě RPSN. V případě, že totiž žalovaná obdržela částku 12 000 Kč, RPSN by činila 85,31 %. Ačkoli měl úvěr podle smlouvy činit 15 000 Kč, žalovaná obdržela pouze 12 000 Kč.
Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení § 257 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
Při právním hodnocením uzavřené smlouvy soud vycházel z toho, že mezi účastníky byla vyjádřena vůle uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud se však musel především zabývat platností uzavřené smlouvy s ohledem na výši sjednané odměny poskytovatele úvěru. V tomto směru zohlednil rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Vycházel například z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21Cdo 1484/2004 , v němž tento soud dospěl k závěru, že dohoda, při které byly sjednány nepřiměřené úroky je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatným způsobem převyšuje obvyklou výši úroků, uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček. V rozsudku sp.zn. 33Odo 236/2005 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu musí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry, uplatňované peněžními ústav y. Podle § 580 o.z. ve spojení s ustanovením § 588 o.z. je absolutně neplatným právním jednáním smlouva, ve které byly sjednány nepřiměřeně vysoké úroky. Při porovnávání souladu s dobrými mravy lze použít roční procentní sazbu nákladů (dále jen RPSN), která umožní porovnat smlouvu s přihlédnutím k veškerým složkám odměny poskytovatele úvěru.
Z informací uveřejněných na internetových stránkách ČNB, soud zjistil, že roční procentní sazba nákladů spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem ČR v srpnu 2020 činila průměrná sazba spotřebitelských úvěrů pouze 8,02 %. Jestliže mezi účastníky byla v této době uzavřena smlouva, ve které byla zcela nepravdivě uvedena RPSN ve výši 38,73 %, překračuje výše této sazby běžnou sazbu, poskytovanou bankovními institucemi téměř jedenáctkrát. Ze smlouvy je přitom na první pohled zřejmé, že zapůjčená částka 12 000 Kč byla zapůjčena za sjednanou odměnu žalobce ve výši 46 728 Kč při všech tzv. doplňkových službách. Je přitom zcela zjevné, že pokud by tyto doplňkové služby žalovaná nepřistoupila, smlouva by s ní zřejmě uzavřena nebyla. Soud na základě ustálené judikatury proto dospěl k závěru, že ujednání smlouvy, týkající se odměny žalobce, je naprosto nemravné a v rozporu s ustanovením § 580 o.z. absolutně neplatné.
Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o výši sjednané odměny způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části za situace rozpoznala-li by strana smlouvy neplatnost včas. V daném případě soud vycházel ze skutečnosti, že poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání žalobce. Podmínkou uzavření smlouvy bylo nepochybně, že žalovaný přistoupí na všechny podmínky žalobce, tedy včetně ujednání o úrocích a odměně poskytovatele úvěru. Lze opodstatněně předpokládat, že pokud by na všechny podmínky poskytovatele klient nepřistoupil, k uzavření smlouvy by nedošlo. Za této situace soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je neplatná jako celek.
Jestliže žalobkyně prokazatelně poskytla žalované pouze částku 12 000 Kč, měla žalovaná povinnost tuto částku vrátit i na základě neplatné smlouvy, a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. Jestliže tak žalovaná neučinila, soud věc posoudil na základě ustanovení § 2991 o.z. o bezdůvodném obohacení, které musí žalovaná vydat. Žalovaná však podle tvrzení žalobkyně již zaplatila celkem 2 596 Kč. Proto jí byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni ještě 9 404 Kč. Současně má žalobce právo i na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni uvedený zbytek zapůjčené částky se zákonným úrokem z prodlení, který činí 8,25 % ročně. Ve zbytku uplatněných nároků byla žaloba z důvodu neplatnosti smlouvy zamítnuta.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle něhož byla v řízení úspěšnější žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované náklady řízení nevznikly, soud o nákladech rozhodl, jak uvedeno ve výroku pod bodem IV.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je do patnácti dnů ode dne jeho doručení přípustné odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem dobrovolně splněna lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci prostřednictvím soudního exekutora.