Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 21/2021-84

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 91.617,78 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 67.102,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 67.102,28 Kč od 13. 11. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24.515,5 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7.194,35 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 880,17 Kč, úroku 13,9 % ročně z částky 89.983,4 Kč od 16. 11. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 89.983,4 Kč od

16. 11. 2019 do 12. 11. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 67.102,28 Kč od 13. 11. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22.881,12 Kč od 13. 11. 2020 do zaplacení.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 67.102,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 67.102,28 Kč od 13. 11. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24.515,5 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7.194,35 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 880,17 Kč, úroku 13,9 % ročně z částky 89.983,4 Kč od 16. 11. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 89.983,4 Kč od 16. 11. 2019 do 12. 11. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 67.102,28 Kč od 13. 11. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22.881,12 Kč od 13. 11. 2020 do zaplacení. III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému.

1. Žalobou podanou dne 19. 2. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 91.617,78 Kč s příslušenstvím. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 7. 12. 2019 mezi žalobcem a právnická osoba a.s., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, uzavřené mezi právnická osoba a.s. a společností právnická osoba (dále jen„ banka"), IČO. Banka uzavřela se žalovaným dne 2. 10. 2017 Smlouvu o příjmení anonymizováno číslo v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100.000 Kč, a žalovaný se zavázal, tento úvěr splatit v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.851 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, spolu se smluvním úrokem ve výši 13,90 % ročně spolu s dalšími poplatky dle této smlouvy a Ceníku, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky. Na základě předmětné smlouvy byl žalovanému dne 2. 10. 2017 poskytnut úvěr ve výši 100.000 Kč. Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek, když poslední splátku uhradil dne 4. 4. 2019. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti a byl s úhradou dluhu v prodlení, přistoupila banka v souladu s produktovými podmínkami dne 29. 10. 2019 k zesplatnění dluhu. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 89.983,40 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7.194,35 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 880,17 Kč a z dlužných poplatků ve výši 1.634,38 Kč. Žalobce žalovaného opakovaně vyzýval k úhradě jeho dluhu, naposledy předžalobní výzvou

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na výzvu soudu dle , (dále jen „ “), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení , tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.

4. Návrhem na uzavření smlouvy o název půjčce číslo ze dne 2. 10. 2017, akceptací návrhu na uzavření smlouvy o název půjčce číslo ze dne 2. 10. 2017, ceníkem produktů a služeb pro soukromé osoby, všeobecnými obchodními podmínkami a produktovými podmínkami pro osobní úvěry právnická osoba, má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, na základě které uvedená společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 100.000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 96 měsíčních splátkách po 1.851 Kč, při sjednané úrokové sazbě 13,90 % ročně. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že má čistý příjem ve výši 20.000 Kč a je zaměstnán u právnická osoba Výše poplatku za zaslání upomínky byla sjednána ve výši 500 Kč.

5. Souhrnným výpisem pohybů na účtu číslo soud zjistil, že žalovaný výše uvedený úvěr dne 2. 10. 2017 čerpal, ale řádně nesplácel, když naposled uhradil dne 4. 4. 2019 splátku ve výši 1.901 Kč a dluží z tohoto titulu nesplacenou jistinu úvěru ve výši 89.983,40 Kč, poplatky ve výši 1.634,80 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 7.194,35 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 880,17 Kč.

6. Z Credit report-analytic a výstupu z interního systému banky soud zjistil, že banka před uzavřením smlouvy žalovaného lustrovala v těchto registrech, a žalovaný neměl žádný negativní záznam.

7. Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek č. 2018 datovanou 29. 11. 2019, má soud za prokázané, že původní věřitel právnická osoba, postoupil předmětnou pohledávku na právnická osoba a.s.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 12. 2019 oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2020 a ze seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že dne 7. 12. 2019 právnická osoba a.s. postoupila pohledávka na žalobkyni, která oznámení o postoupení pohledávky odeslala dne 28. 1. 2020 žalovanému.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 2. 2020 a seznamu odeslaných předžalobních výzev ze dne 4. 2. 2020 soud zjistil, že žalobkyně předžalobní výzvou zaslanou žalovanému 4. 2. 2020 žalovaného vyzývala k úhradě celé dlužné částky.

10. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný a banka právnická osoba uzavřeli dne 2. 10. 2017 smlouvu o anonymizováno půjčce číslo. Před uzavřením smlouvy banka prověřovala úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný neměl žádné negativní závazky v registrech a uvedl čistý příjem ve výši 20.000 Kč. Na základě této smlouvy banka žalovanému dne 2. 10. 2017 vyplatila částku 100.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v 96 měsíčních splátkách ve výši 1.851 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci spolu se sjednaným úrokem ve výši 13,90 %. Žalovaný ovšem neplnil své povinnosti řádně a včas, když jako poslední uhradil dne 4. 4. 2019 splátku ve výši 1.901 Kč. Z toho důvodu banka úvěr v souladu s obchodními podmínkami ke dni 29. 10. 2019 zesplatnila. Pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 banka postoupila právnická osoba a. s. a právnická osoba a.s. ji na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 12. 2019 postoupila žalobkyni, která oznámení o postoupení pohledávky zaslala dne 28. 1. 2020 žalovanému. Celá dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 89.983,40 Kč z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7.194,35Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 880,17 Kč a z dlužných poplatků ve výši 1.634,38 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného, předžalobní výzvou zaslanou žalovanému dne 4. 2. 2020, vyzývala k uhrazení celé dlužné částky, žalovaný ovšem ničeho neuhradil.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona číslo sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby

z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení

s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných

a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován

v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

19. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. Žalobkyně ovšem tvrdila, že nezná konkrétní okolnosti, které předcházely uzavření smlouvy, a pouze tvrdila, že žalovaný uvedl při uzavírání smlouvy příjem ve výši 20.000 Kč čistého a neměl žádné negativní záznamy v registrech. Žalobkyně neprokázala, že si ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, když neměla k dispozici žádné konkrétní dokumenty, které by ověřovaly příjem žalovaného, a výdaje žalovaného nezkoumala vůbec. Žalobkyně tak nedostála dle soudu své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s ustanovením § 588 o. z. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 2. 10. 2017 bezhotovostním převodem na účet částku ve výši 100.000 Kč a žalovaný uhradil žalobkyni částku 32.897,72 Kč, výše bezdůvodné obohacení tak činí 67.102,28 Kč. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil zánik, ani nijak jinak nerozporoval výši bezdůvodného obohacení. Soud proto uložil žalovanému povinnost vydat žalobkyni dlužné bezdůvodné obohacení a to včetně zákonného úroku z prodlení ( o. z.), ve výši vyplývající z , a to ode dne následujícího po dni, kdy byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje den následující po doručení žaloby žalovanému (žaloba doručena dne 12. 10. 2020), neboť doručení listin ze dne 28. 1. 2020, 4. 2. 2020, oznámení o zesplatnění úvěru ani předžalobní výzvy nebylo prokázáno. Ve zbylé části soud žalobou uplatněný nárok výrokem II. zamítl.

20. Žalobkyně nemá vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení podle , jelikož neprokázala zaslání předžalobní výzvy. V žalobě označila důkaz v podobě předžalobní výzvy a poštovního archu, žádný poštovní arch ovšem k žalobě nepřipojila. Po výzvě soudu ze dne 2. 2. 2021 k předložení poštovního archu předložila poštovní arch ze dne 20. 12. 2019 a ze dne 29. 10. 2019 Tyto archy ovšem nemohou prokázat doručení předžalobní výzvy ze dne 4. 2. 2020, která k žalobě byla připojena, jelikož byla sepsána až o několik měsíců později, než dle poštovního archu měla být doručena.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.