Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 81/2021-17
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Prajznerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 675 Kč s příslušenstvím
takto:
Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 675 Kč, úrok z prodlení ve výši 60,29 Kč a na nákladech řízení částku 500 Kč, tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 675 Kč, úrok z prodlení ve výši 60,29 Kč a na nákladech řízení částku 500 Kč, tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu v obec 15. 10. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. jestliže je fyzická osoba, která není přihlášena v evidenci televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojené k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit poplatek, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí 30 denní lhůty ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Jelikož žalovaný na tuto výzvu nereagoval, žalobkyně jej zařadila do evidence poplatníků, o čemž byl žalovaný informován. Dle zákona č. 348/2005 Sb. je tedy žalovaný poplatníkem televizního poplatku ve výši stanovené právním předpisem. Svou zákonnou poplatkovou povinnost řádně neplnil, a to v období 9/2019 – 1/2020, přičemž výše měsíčního poplatku byla stanovena v částce 135 Kč. Protože žalovaný poplatek ve stanovené lhůtě neuhradil, dostal se do prodlení. Dle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. není-li poplatek včas zaplacen, a to ani po výzvě, může se žalobkyně domáhat svého práva u soudu včetně zaplacení úroků z prodlení určeného předpisy občanského práva. Přes písemnou výzvu žalovaný ani v dodatečné lhůtě svou povinnost nesplnil.
2. Okresní soud vydal ve věci platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 22. 2. 2021 zrušen, neboť se jej žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Žalobkyně v průběhu řízení na žalobě setrvala, přičemž soud za naplnění předpokladů daných ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ) rozhodl věc bez nařízení ústního jednání, když vycházel z žalobních tvrzení a žalobkynyí doložených listinných důkazů.
5. Soud vzal za prokázaný tento skutkový stav: z přihlášky poplatníka televizních poplatků bylo prokázáno, že žalovaný se přihlásil tiskopisem„ přihláška televizního poplatníka“ v 8/2019. Z přehledu nezaplacených předpisů vzal soud za prokázáno, že žalovaný dluží za období číslo – číslo částku 675 Kč, přičemž výše měsíčního poplatku byla stanovena v částce 135 Kč. Z výzvy ze dne 24. 10. 2018 a 29. 5. 2019, že žalovaný byl vyzván ke sdělení, proč neplatí poplatek, příp. k zaslání čestného prohlášení, že není uživatelem a byl poučen o následcích v případě, že na výzvu nebude reagovat, že tedy bude zařazen jako televizní poplatník. Dne 29. 8. 2019 žalobkyně žalovanému sdělila, že na výzvu nereagoval, bude tedy od 1. 9. 2019 zařazen jako poplatník s povinností hradit měsíčně 135 Kč. Z výzev ze dne 15. 3. 2020, 27. 5. 2020 a 15. 7. 2020, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala opakovaně žalovaného k zaplacení dlužné částky 675 Kč a příslušenství z dlužné částky ve výši 60,29 Kč. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení vzal soud za prokázáno, že žalobkyně vyčíslila příslušenství dluhu žalovanému od splatnosti každé jednotlivé částky do podání žaloby v celkové částce 60,29 Kč.
6. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud právně zhodnotil tak, že je nutno jej posuzovat dle ustanovení zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích ve znění pozdějších předpisů. Jelikož nebylo prokázáno, že by dlužná částka byla žalovaným uhrazena, žalovaný byl v souladu s ustanovením § 10 zákona č. 348/2005 Sb. zavázán uhradit žalovanou dlužnou částku za uvedené dlužné období tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Přestože žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, dluh uhrazen nebyl, žalovaný se tak dostal do prodlení se zaplacením dluhu, soud proto v souladu s ustanovením § 1968 , 1970 zákona č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník zavázal žalovaného k hrazení příslušenství z dlužné částky, přičemž výše úroků z prodlení je dána ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jí přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 500 Kč, když v tomto případě soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení zaplacený soudní poplatek částku 400 Kč a 1x paušální náhradu á 100 Kč za sepis žaloby dle ustanovení § 2 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady na zastoupení advokátem nepovažuje v dané věci soud za účelně vynaložené, a to s přihlédnutím k žalované částce a také ke skutkovým okolnostem, když se nejedná o nijak výjimečný případ nezaplacených poplatků, kterých žalobkyně v minulosti již řešila tisíce. V nálezu sp. zn. I. ÚS 3344/12 přitom Ústavní soud usoudil, že při zvažování aplikace hledisek plynoucích z judikatury Ústavního soudu, jež se vztahuje k reflexi některých ústavněprávních aspektů právního zastoupení státu, není přiléhavé - jako dominantní kritérium - akcentovat skutečnost, že Česká televize je nezávislá na státním rozpočtu, že hospodaří s vlastním majetkem a že stát neodpovídá za její závazky. Svědčí pro to podle názoru prvního senátu Ústavního soudu jak povaha samotného televizního poplatku, tak i postavení České televize jako takové. První senát Ústavního soudu se ztotožnil se závěrem obsaženým v usnesení sp. zn. II. ÚS 2104/12 , že činnost České televize jistě není výkonem veřejné moci. Nicméně, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky), a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (shodně též usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3092/13 ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. I. ÚS 617/14 ze dne 25. 2. 2014). Ústavní soud dále ve své nálezové judikatuře konstatoval, že tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt, jímž byl advokát, a pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených. Tím nemá být kategoricky konstatováno, že za zcela výjimečných okolností nemůže být zastoupení (státu advokátem), mající povahu účelného uplatňování či bránění práva, připuštěno. Zastoupení advokátem lze tudíž akceptovat jako výjimku z pravidla, již nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. V daném případě však nebyly shledány žádné skutkové okolnosti, které by zastoupení žalobkyně advokátem odůvodňovaly. Soud tedy zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 500 Kč, když žalobkyni přísluší také náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za sepis předžalobní výzvy, tak jak bylo uvedeno výše, nepřísluší jí však náhrada za zaslání předžalobní upomínky, neboť nebylo doloženo, že by tato upomínka byla žalovanému doručena do sféry dispozice.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.