Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 139/2021-51
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa,
právně zastoupené advokátem JUDr. jméno jméno,
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného,
v řízení o zaplacení 6 972,93 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 2 434 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 18. 6. 2020 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 4 538,93 Kč a úroků z prodlení z částky 2 870,36 Kč za dobu do 18. 6. 2020 až do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 2 434 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 18. 6. 2020 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 4 538,93 Kč a úroků z prodlení z částky 2 870,36 Kč za dobu do 18. 6. 2020 až do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit 6 972,93 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 304,36 Kč od 18.6.2020 až do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovaným prostřednictvím mandatáře uzavřeli, a to na základě žádosti žalovaného o uzavření smlouvy o úvěru ze dne 15.3.2019, smlouvu o úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Úvěr byl poskytnut ve výši 6 241 Kč, částka byla dne 19.3.2019 převedena na účet prodejce. Podle čl. 3 odst. 1. Podmínek a žádosti ze dne 15.3.2019 bylo současně dohodnuto, že žalovaný má povinnost čerpanou částku splácet ve formě 24 pravidelných měsíčních splátek ve výši 423 Kč od 15.4.2019 splatných vždy k 15. dni příslušného měsíce, přičemž ve splátce je obsažena jistina, úrok a pojištění. Žalovaný následně přestal hradit žalobci pravidelné splátky, a to od splátky splatné 15.1.2020 dále až do 15.5.2020. K úhradě dluhu byl žalovaný upomínán pod hrozbou ukončení a sesplatnění dané smlouvy, avšak bezvýsledně, proto žalobce využil svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr sesplatnil ke dni 16.5.2020 a vyzval žalovaného k úhradě dluhu, avšak opět bezvýsledně, k úhradě nevedla ani upomínka předžalobní. Žalovaný dosud uhradil v souvislosti s danou smlouvou 3 807 Kč. Co se týče specifikace dlužné částky, tak splátky splatné do sesplatnění činí 2 115 Kč, jistina v důsledku zrušení úvěrové smlouvy 3 189,36 Kč, smluvní pokuta v důsledku zrušení úvěrové smlouvy 842,57 Kč, úrok z prodlení 50 Kč, účelně vynaložené náklady na odeslání upomínky 450 Kč, účelně vynaložené náklady na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru 200 Kč a smluvní pokuta za prodlení s úhradou jednotlivých splátek 126 Kč Dluh ke dni podání žaloby tedy činí 6 972,93 Kč. Nárok na smluvní pokutu vznikl žalobci v souladu s čl. 5 odst. 2. Podmínek, tj. v případě prodlení s plněním dluhu. Výše neuhrazené Smluvní pokuty za prodlení s úhradou jednotlivých splátek tedy činí 126 Kč, částku 450 Kč žalobce účtuje za zaslání tří upomínek, když je tento poplatek uveden v sazebníku. Na smluvní pokutu v důsledku zrušení úvěrové smlouvy ve výši 842,57 Kč vzniká žalobci nárok v okamžiku, kdy se žalovaný dostane do prodlení s více jak třemi splátkami, následkem čehož dojde k sesplatnění všech závazků. Tato smluvní pokuta je požadována v sazbě 0,1 % denně z částky 3 189,36 Kč od 17.6.2020 ke dni podání žaloby. Jistina v důsledku zrušení úvěrové smlouvy byla vypočtena jako součet jistin z nepředepsaných splátek.
2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. K jednáním soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač řádně a včas předvolán, soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v jeho nepřítomnosti.
3. Při jednání dne 25.6.2021 soud žalobce poučil o nutnosti doplnit důkazy a tvrzení v otázce zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy.
4. Žalobce následně ve svém podání ze dne 9.7.2021 žalobce doplnil, že si je své povinnost zkoumat schopnost klientů splácet úvěr dobře vědom a bez zbytku tuto naplňuje. Všechny získané informace pak komplexně analyzuje, jeho postupy jsou také předmětem kontrol České národní banky. Žalobce takto vyhodnocuje informace získané především z registru rizikových subjektů anonymizována dvě slova, registru příjmení (registr dlužníků, členy jsou zejména banky, pak nebankovní finanční instituce, telefonní operátoři, atd.), ostatních registrů a databází, interní platební morálky klienta, interního příjmení příjmení právnická osoba s.r.o., insolvenčního rejstříku, neplatných dokladů MVČR, registru hledaných osob, příjmů a výdajů žalovaného, výdajů na splátky úvěrů, finanční rezervy / disponibilní příjem, demografických a statistických informací (skóringového modelu). Následně žalobce zevrubně popsal jednotlivé registry shora uvedené. Co se týče příjmů, tak žalovaný uvedl, že pobírá 22 000 Kč měsíčně jako kvalifikovaný dělník u společnosti právnická osoba, tato částka pak dle šetření žalobce nepřevyšuje průměrný příjem uváděný klienty v anonymizována dvě slova. Co se týče výdajů, tak žalovaný uvedl, že náklady na bydlení u něj vyjdou na 3 000 Kč měsíčně a splátky dalších úvěrů na 8 000 Kč měsíčně. Protože žalovaný uvedl nižší výdaje, než vyplývají ze statistických dat, žalobce počítal s výdaji vyššími ve výši 3 800 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl, že všechny jím uvedené údaje jsou pravdivé a skutečné. Ze shora uvedeného je pak zřejmé, že žalobce se nespolehl pouze na informace od žalovaného, ale sám zjišťoval hodně informací a tyto systematicky analyzoval. I spotřebitel má povinnost uvádět pravdivé informace, opak může být kvalifikován i jako trestný čin. Právní úprava ani judikatura nestanovuje žádná striktní konkrétní pravidla, co se týče způsobu zkoumání úvěruschopnosti, což potvrzuje i judikatura.
5. Ze smlouvy o spolupráci ze dne 13.11.2018 vyplynulo, že tato byla uzavřena mezi žalobcem a právnická osoba právnická osoba, přičemž předmětem smlouvy byla specifika spolupráce ohledně financování nákupu zboží nabízeného zmíněnou společností prostřednictvím žalobce.
6. Ze smlouvy ze dne 15.3.2019 vyplynulo, že tuto uzavřel žalovaný s žalobcem ohledně úvěru na nákup zboží u shora uvedené společnosti. Předmětem smlouvy je úvěr ve výši 6 241 Kč, který se žalovaný zavázal splatit po 423 Kč měsíčně po dobu 24 měsíců, a to bankovním převodem. Ve smlouvě je dále vyplněno, že žalovaný je svobodný, žije v typu bydlení„ ostatní“, vynaloží na bydlení 3 000 Kč, jeho čistý měsíční příjem činí 22 000 Kč u společnosti shora uvedené, měsíční příjem domácnosti činí 40 000 Kč, jiné výdaje žalovaného pak činí 0 Kč Smlouva není ze strany žalovaného podepsána, obsahuje SMS kód. Ke smlouvě žalobce dále doložil sazebník a formulář s informacemi o úvěru.
7. Dále žalobce doložil tabulku, v níž jsou specifikovány splátky žalovaného na předmětný dluh včetně jejich další položkové specifikace. Z přehledu plateb žalovaného vyplynulo, že v předmětné souvislosti uhradil celkem 3 807 Kč.
8. Z výpisu z bankovní účtu žalobce je zřejmé, že shora uvedené společnosti dne 19.3.2019 uhradil celkem 6 241 Kč.
9. Dále žalobce doložil oznámení adresované žalovanému, kde tomuto oznamuje, že z důvodu porušení povinností ze strany žalovaného zesplatňuje předmětný úvěr a vyzývá žalovaného k úhradě dluhu. Dle připojené dodejky byla tato písemnost ve sféře dispozice žalovaného dne 17.6.2020.
10. Dále žalobce doložil předžalobní upomínku adresovanou žalovanému bez dokladu jejího odeslání.
11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel celkem 6 241 Kč, resp. tyto finance byly v souladu se smlouvou převedeny na účet třetí osoby jako úhrada kupní ceny zboží zakoupeného žalovaným. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil před podáním žaloby žalobci 3 807 Kč. Žalobce doručil žalovanému shora uvedenou výzvu dne 17.6.2020.
12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
14. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
17. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.
21. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel 6 241 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
22. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli, přičemž daný právní předpis v dané situaci žalobci ukládá, aby se zabýval schopností spotřebitele splácet úvěr (§ 86 odst. 1 zákona o SP). V daném případě však žalobce neprokázal, že by tak v souladu se zákonem a navazující judikaturou učinil, když do znění smlouvy byly pouze bez dalšího zaneseny určité kusé informace o majetkové sféře žalovaného, jak jsou shora zmíněny, které jsou navíc částečně nevěrohodné.
23. Polemika žalobce o hypotetické možnosti spáchání trestného činu úvěrového podvodu není pro daný občanskoprávní spor vůbec podstatná a tuto otázku nechť si případně kladou orgány činné v trestním řízení. Pokud žalobce odkazuje na obecné zásady poctivosti v právním styku, tak v daném případě není objasněno za jakých okolností a z jakého důvodu má vyplněná zákaznická karta stávající podobu. Podstatné ale je, že poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, nedošlo (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015).
24. Žalobce nijak nedoložil, že by jakoukoliv z informací získaných od žalovaného alespoň elementárně ověřil, disponoval nějakým dokladem, který by danou skutečnost osvědčoval, když sám uváděl, že pracoval pouze s pravděpodobnostními modely. Již takový postup není v souladu s dikcí zákona a navazující judikatury. Údaje sdělené žalovaným jsou navíc samy o sobě nepravděpodobné, když náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč jsou bez dalšího zjevně podhodnocené, není zřejmé, z čeho mají pramenit další příjmy domácnosti. Zjevně nepravděpodobná je také informace, že žalovaný kromě výdajů na úvěry a bydlení nemá žádné další výdaje (uvedeno 0 Kč). Žalovaný je bez dalšího také zjevně rizikovou osobou, když splátky úvěrů (a to jím sdělené) již představují bezmála 40 % jeho příjmů, které jsou spíše průměrné a při započítání obvyklé výše např. nájemního bydlení a dalších obvyklých výdajů (strava, hygiena, internet atp.) reálně hrozí, že žalovaný nemusí již dostát žádným dalším splátkám navíc. Platební styk mezi stranami byl činěn bezhotovostně, žalobci tedy nic nebránilo učinit alespoň to minimum, že by si od žalovaného opatřil výpis z jeho bankovního účtu za několik měsíců nazpět, který by mu poskytl poměrně ucelený a věrohodný obrázek o majetkových poměrech žalovaného, o jeho bilanci příjmů a výdajů.
25. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku), k čemuž došlo i v daném případě.
26. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobce uhradil žalované 6 241 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný v dané souvislosti žalobci vrátil 3 807 Kč, je tedy povinen vrátit rozdíl v obou částkách ve výši 2 434 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Jako první výzvu k zaplacení lze dle názoru soudu z dostupných důkazů kvalifikovat až první prokazatelně doručenou výzvu, a to oznámení o zesplatnění úvěru, které bylo ve sféře dispozice žalovaného dne 17.6.2020. Jelikož v tento den bezodkladně neplnil, je ode dne následujícího v prodlení s plněním závazku a žalobci náleží též úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), tedy dle nařízení vlády č. č. 351/2013 Sb. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 2 434 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl.
27. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.