Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 349/2020-60

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Krojovou ve věci

žalobců: a) celé jméno žalobce, datum narození

bytem adresa žalobce, žalobkyně, žalobkyně a žalobkyně

b) celé jméno žalobkyně, datum narození

bytem adresa žalobce, žalobkyně, žalobkyně a žalobkyně

c) celé jméno žalobkyně, datum narození

bytem adresa žalobce, žalobkyně, žalobkyně a žalobkyně

d) celé jméno žalobkyně, datum narození

bytem adresa žalobce, žalobkyně, žalobkyně a žalobkyně

všichni zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení částky 1 000 EUR s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba s návrhem, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit každému ze žalobců částku 250 EUR spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % od 10. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba s návrhem, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit každému ze žalobců částku 250 EUR spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % od 10. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Žalobci se domáhali rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit každému ze žalobců částku 250 EUR s příslušenstvím jako dlužnou náhradu za zpoždění letu žalované příjmení číslo z Burgasu do Prahy dne 13. 8. 2017, které dle žalobců převýšilo 3 hodiny. Žalobci u žalované požadavek na zaplacení odškodění uplatnili výzvou právního zástupce dne 25. 9. 2019.

Žalovaná žádala zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Nesporovala, že se žalobci jako cestující účastnili předmětného letu, tvrdila, že žalobci své nároky uplatnili po marném uplynutí lhůty ve smyslu § 2553 odst. 3 o.z., jejich nároky jsou tudíž promlčeny.

Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobci se dne 13. 8. 2017 účastnili coby cestující s platnou letenkou letu operovaného žalovanou příjmení číslo z Burgasu do Prahy. Nebylo sporu o tom, že své nároky z titulu náhrady újmy uplatnili u žalované výzvou z 25. 9. 2019.

Po právní stránce posuzoval soud uplatněné nároky podle Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91. Dle článku 7 odst. 1 písm. a) Nařízení, ve spojení se související judikaturou Soudního dvora EU přísluší cestujícím náhrada škody ve výši 250 EUR v případě letů ve Společenství ne delších než 1500 kilometrů za předpokladu, že zpoždění letu přesáhne tři hodiny.

§ 2553 odst. 1 o. z. jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. Dle odst. 2 při nepravidelné přepravě osob nahradí dopravce škodu vzniklou cestujícímu tím, že přeprava nebyla provedena včas; podmínky a rozsah náhrady stanoví přepravní řády. Dle odst. 3 práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

Mezi stranami bylo sporné řešení právní otázky, zda má být na předmětnou věc aplikováno ust. § 2553 odst. 3 o. z. Tato právní otázka byla opakovaně se stejným závěrem řešena odvolacím soudem, konkrétně např. v rozsudku Městského soudu v Praze č. j. - 56 ze dne 3. 6. 2021, z něhož vyplývá, že právní úprava přepravy osob je v o. z. (§ 2550 a násl. o. z.) upravena pouze rámcově a odkazuje na dalších právní předpisy, které (pro jednotlivé druhy přepravy) podrobněji stanoví práva a povinnosti dopravců a cestujících. Jedná se zejména o přepravní řády, ale jednotlivé druhy přepravy mohou být (v různém rozsahu) upraveny i přímo použitelnými předpisy Evropské unie, které byly přijaty v zájmu zajištění určité úrovně služeb poskytovaných dopravci v rámci Evropské unie (v případě Nařízení„ k zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících“ v letecké dopravě) a které mají - v jimi upravované oblasti - přednost před příslušnými vnitrostátními předpisy (§ 2551, § 2553 odst. 1 a 2, § 2578 o. z.). Nařízení takto stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě - mimo jiné - významného zpoždění letu, přičemž není v celku pochyb o tom, že cestující, jehož let byl zpožděn, svá práva musí, resp. může„ uplatnit“. To vyplývá jak ze znění odst. 20 preambule Nařízení, podle něhož„ v případě odepření nástupu na palubu a zrušení nebo významného zpoždění letů by měli být cestující plně informováni o svých právech tak, aby mohli svá práva účinně uplatnit“, tak i z judikatury SDEU (např. věci C -502/18, C -83/10, C -354/18, C -12/11, v nichž se, byť primárně řeší jiné otázky, hovoří o„ uplatnění“ práv), nebo-li je na cestujícím, zda se rozhodne svá práva dle Nařízení využít, a tedy je uplatnit, či nikoliv. … Nařízení již ale podrobněji neupravuje vlastní postup při uplatnění těchto práv, včetně lhůt, v nichž je tak třeba učinit, ten je ponechán na vnitrostátní úpravě. Nařízení jako přímo použitelný unijní předpis tedy stanoví, jaká práva cestujícímu při zpoždění letu vůči dopravci vznikají, a vnitrostátní předpis stanoví, jak je má uplatnit. To je v souladu s ustálenou judikaturou, v níž se SDEU opakovaně vyslovil k tomu, že při neexistenci právní úpravy Unie přísluší každému členskému státu (a jeho vnitrostátnímu právnímu řádu), aby určil pravidla pro uplatnění práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva, musí však být v souladu se zásadou efektivity a rovnocennosti, nebo-li tato pravidla by neměla být formulována nebo uplatňována způsobem, který nadměrně ztěžuje či prakticky znemožňuje výkon práva na odškodnění, které je zaručeno unijním předpisem, či být formulována nebo uplatňována méně příznivým způsobem než pravidla, kterými se řídí obdobné situace ve vnitrostátním právu (viz např. věc C -429/09). Z uvedených zásad byl dovozen i závěr, že lhůtu, v níž musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle čl. 5 a 7 Nařízení, stanoví vnitrostátní právo každého členského státu, z čehož zároveň vyplývá, že tyto (promlčecí) lhůty se mohou a zpravidla také budou v jednotlivých členských státech lišit. Opět je vyžadováno zachování již zmíněných podmínek rovnocennosti a efektivity, které lze mít v posuzovaném případě za splněné, neboť v tom, že cestující je povinen své právo, které má směřovat k okamžitému a standardizovanému odčinění jeho újmy způsobené zpožděním letu (tedy újmy, která je pro něho jako i všechny ostatní dotčené cestující naprosto totožná a o níž se dozvídá již v okamžiku zpoždění letu), uplatnit u dopravce bezodkladně, nejpozději však do šesti měsíců, nelze spatřovat ztížení či dokonce vyloučení z práva na kompenzaci, ani tohoto cestujícího nijak„ neznevýhodňuje“ oproti situacím, v nichž jsou uplatňována práva cestujících založená vnitrostátním právem.

Soud výše uvedený názor odvolacího soudu aplikoval i na předmětnou věc a za situace, kdy žalobci své právo na paušální kompenzaci újmy způsobené jim zpožděním letu, jenž se uskutečnil dne 13. 8. 2017, u žalované neuplatnili ve lhůtě dle § 2553 odst. 3 o. z., tj. do 13. 2. 2018, ale až v roce 2019, a žalovaná to namítla, nelze jejich žalobě vyhovět. Soud proto nároky všech žalobců zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s  za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle uvedené vyhlášky

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.