Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
76 C 129/2021-27
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Čičmancem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 2 819,73 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 300 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 300 Kč od 5. 7. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 1 519,73 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 2 819,73 Kč od 28. 4. 2018 do 4. 7. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 1 300 Kč od 5. 7. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 519,73 Kč od 5. 7. 2020 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 300 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 300 Kč od 5. 7. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 1 519,73 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 2 819,73 Kč od 28. 4. 2018 do 4. 7. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 1 300 Kč od 5. 7. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 519,73 Kč od 5. 7. 2020 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 2. 11. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 819,73 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba IČO (dále jen„ původní věřitel“), prostřednictvím prostředků elektronické komunikace uzavřel s žalovaným dne 28. 3. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku 1 300 Kč, která měla být splacena nejpozději dne 27. 4. 2018 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 519,73 Kč. Žalobkyně pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 10. 2018.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.
3. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a , zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř. “), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek.
4. Soud učinil ve věci následující závěr o skutkovém stavu:
5. Původní věřitel poskytl žalovanému dne 28. 3. 2018 částku 1 300 Kč (záznam platební transakce). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu prostřednictvím předžalobní výzvy do 3 dnů odeslané dne 27. 6. 2020, když mu současně zaslala oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky (předžalobní výzva, oznámení o postoupení). Žalobkyně dále k žalobě předložila listin u označenou jako Smlouva o úvěru, datovanou dnem 28. 3. 2018, podepsanou jen žalobkyní, obsahující údaje o žalovanému a na konci vytištěným jménem a příjmení žalovaného a SMS kódu, jejímž předmětem bylo sjednání poskytnutí úvěru ve výši 1 300 Kč za poplatek 1 519,73 Kč.
6. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že s žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, tak v této části je soud toho názoru, že tvrzení žalobkyně a nabídnuté důkazy neumožňují přijmout nepochybný závěr o tom, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem smlouvu o úvěru v předloženém znění. V listinných důkazech, které žalobkyně k důkazu navrhla, je sice obsažen text obsahově odpovídající tvrzením žalobkyně, z této listin y však nevyplývá, že by tato byla žalovanému známa a byla jím písemně akceptována, resp. že by na ní, případně na jiném akceptačním písemném projevu vůle žalovaného, byl připojen jiný či elektronický podpis (§ 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále jen„ NOZ“). U smlouvy o úvěru se sice nevyžaduje písemná forma a může být tedy uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím internetu, avšak v takovém případě musí žalobkyně jednoznačně prokázat, že k uzavření smlouvy skutečně došlo. Za této situace soud uzavřel, že z předložených listin nelze zjistit, že mezi označenými smluvními stranami skutečně byla uzavřena smlouva ve znění předloženém žalobkyní. Ostatně žalobkyně si je evidentně vědoma nemožnosti prokázání uzavření úvěrové smlouvy v předloženém znění, když sama alternativně navrhla, aby soud právní poměr mezi původním věřitelem a žalovaným posoudil podle zásad bezdůvodného obohacení.
7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí finančních prostředků žalovanému ve výši 1 300 Kč, posoudil soud vztah mezi původním věřitelem a žalovaným jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. NOZ ). Ochuzeným (původní věřitel) byla bez právního důvodu přenechána obohacenému (žalovanému) věc určená podle druhu (částka 1 300 Kč), k jejímuž vrácení byl žalovaný vyzván (§ 1958 NOZ ) předžalobní výzvou, která byla podána k poštovní přepravě dne 27. 6. 2020. Dle § 573 NOZ se má za to, že došlá zásilka odeslaná prostřednictvím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle této domněnky tak zásilka obsahující výzvu k zaplacení žalovanému došla dne 1. 7. 2020, žalovaný byl dle výzvy povinen zaplatit do 3 dnů, tedy do 4. 7. 2020. Dnem následujícím, tedy 5. 7. 2020, se žalovaný dostal do prodlení a věřitel je tak oprávněn požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Aktivní legitimaci žalobkyně soud posoudil dle § 1879 a násl. NOZ , když žalobkyně doložila postoupení pohledávek za žalovaným na svou osobu. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny 1 300 Kč i zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od data 5. 7. 2020 do zaplacení (výrok ad I.).
8. Jak vyplývá z právě uvedeného, soud zamítl žalobu co do částky 1 519,73 Kč odpovídající poplatku za poskytnutí úvěru, neboť nebylo prokázáno, že by s ujednáním ohledně takového poplatku žalovaný vyslovil souhlas, a co do příslušného úroků z prodlení (výrok ad II.).
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť oba účastníci byly úspěšní pouze částečně a úspěch jednoho je téměř rovný úspěchu druhého (úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 46% (viz výrok I.) a úspěchu žalovaného v rozsahu 54% (viz výrok II.)). Při posuzování úspěchu ve věci soud vycházel v souladu s konstantní judikaturou i z úroku z požadovaného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení tohoto rozsudku.
10. Lhůty k plnění uvedené vycházejí z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.