Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 99/2021-23
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Auterskou Šaškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 17 400 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč,
s 10 % zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč jdoucím od 21.1.2020 do zaplacení,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, s 10 % zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč jdoucím od 21.1.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 27. 1. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 17 400 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, a žalovaným došlo dne 4. 9. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v den uzavření smlouvy v hotovosti ve výši 10 000 Kč. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 7 400 Kč představující úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnosti ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 14. 10. 2016. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil, když na pohledávku za celou dobu smluvního vztahu neuhradil ničeho. Ke dni 14. 10. 2016 tak nejpozději vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019 byla pohledávka postoupena žalobkyni, s účinnosti k témuž dni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná jistina částku 10 000 Kč, dlužný úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy částku 1 400 Kč, dlužní poplatek za administrativní činnosti ve výši 2 000 Kč a dlužní poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně dále požadovala příslušenství, které bylo smluvně mezi účastníky sjednáno, dále zákonný úrok z prodlení.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdce žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena dne 4. 9. 2015 smlouva o zápůjčce (pojmenováno jako smlouva o půjčce), na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 10 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky zavázal uhradit poplatek ve výši 7 400 Kč představující úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku ve výši 17 400 Kč, se zavázal uhradit formou 58 týdenních splátek po 300 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, ve kterých byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 23,72 % ročně a RPSN ve výši 75,72 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný na předmětnou pohledávku neuhradil za celou dobu ničeho, kdy žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak.
5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na shora uvedenou smlouvu o zápůjčce z níže uvedených důvodů je nutno pohlížet jako na neplatně uzavřenou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, když žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč, po úhradě dále poplatek ve výši 7 400 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na tři části, a to na úrok, administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobce je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobce nikdy s žalovaným smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobce. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 7 400 Kč nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích ve výši cca 68 % ročně a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v září 2015 činila 11,82 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017 .
6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím různým platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku , když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 10 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný v souvislosti s touto pohledávkou neuhradil ničeho. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč žalobkyni uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6.12.2019, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listin listina byla podána k poštovní přepravě dne 7.1.2020 Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 10.1.2020 a do 10 dne od tohoto data měl žalovaný žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do 20.1.2020. Jelikož tak neučinil, dostal se od 21.1.2020 do prodlení s plněním svého závazku. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout.
7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku (Soud v rámci rozhodování o nákladech řízení taktéž přihlížel k požadovanému příslušenství, kapitalizovanému ke dni vyhlášení rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je nepřípustné.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.