Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 132/2020-51

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 6 677 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 525 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 525 Kč od 11. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 6 152 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 5 057,69 Kč od 7. 12. 2019 do 10. 1. 2020 a z částky 4 532,69 Kč od 11. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 598,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 732,09 Kč, úroku 23,72% ročně z částky 5 057,69 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 525 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 525 Kč od 11. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 6 152 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 5 057,69 Kč od 7. 12. 2019 do 10. 1. 2020 a z částky 4 532,69 Kč od 11. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 598,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 732,09 Kč, úroku 23,72% ročně z částky 5 057,69 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 6 677 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba smlouvu o půjčce číslo dne 6. 12. 2014, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 120 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Dále žalovaný zvolil doplňkovou službu anonymizována dvě slova ve výši 232 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 244 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátka byla stanovena na 16. 1. 2016. Uhradil částku 7 475 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky 6 677 Kč zahrnující jistinu ve výši 5 057,69 Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 509,85 Kč, dlužný poplatek za životní pojištění ve výši 109,46 Kč, dále požaduje zaplacení kapitalizované úroky ve výši 4 732,09 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 057,69 Kč od 17. 1. 2016 do data postoupení 6. 12. 2019), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 598,04 Kč (z dlužné jistiny od 24. 1. 2016, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty od splatnosti poslední sjednané splátky do 6. 12. 2019). Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to z pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy, dokladů SIPO uvedené v kartě zákazníka.

2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému.

3. Soud věc projednal dle ustanovení bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti a žalovaný se k jednání nedostavil.

4. Ze smlouvy o půjčce o půjčce ze dne 6. 12. 2014 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 14 152 Kč, která zahrnuje částku 8 000 Kč, úrok ve výši 1 120 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a pojištění ve výši 232 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku v 58 týdenních splátkách po 244 Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 %. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako fixní po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 7. 5. 2020 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z karty zákazníka podepsané žalovaným soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalovaného z výplatních pásek, pracovní smlouvy (příjmy), nájemní smlouvy, dokladu SIPO (výdaje), kdy žalovaný potvrdil příjem ve výši 12 600 Kč, další příjmy ve výši 6 000Kč a výdaje na nájem/inkaso ve výši 5 800 Kč, výdaje na domácnost ve výši 3 410 Kč – 2 830 Kč, splátky/půjčky/alimenty ve výši 958 Kč, výdaje na telefon 400 Kč, celkem výdaje ve výši 13 398 Kč, z toho použitelný měsíční příjem ve výši 5 202 Kč (rozdíl příjmy-výdaje). Žalovaný potvrdil, že má nájemní bydlení.

5. Dle , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku 8 000 Kč. Žalovaný částku převzal a zavázal se ji uhradit spolu se souhrnným poplatkem, platbou za životní pojištění v celkové výši 14 152 Kč v 58 týdenních splátkách po 244 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky.

7. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. příjmení závěr učinil k výkladu z.s.ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp.zn. , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/2013 (právnická osoba v . jméno příjmení a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů. Uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp.zn. , v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

8. Žalobkyně se v žalobě při posouzení úvěruschopnosti žalovaného omezila na sdělení, že právní předchůdce majetkovou situaci žalovaného prověřil na základě informací získaných od žalovaného, z pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy, dokladů SIPO, z insolvenčního rejstříku. Prověření úvěruschopnosti dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalovaného ohledně jeho uváděných ostatních příjmů, není zřejmý zdroj těchto příjmů, zda se jedná o pravidelný či jen nahodilý příjem. Žalobkyně nepředložila soudu pracovní smlouvu, výplatní pásky žalovaného, v kartě zákazníka nejsou uvedeny doklady vztahující se k výdajům ve výši 958Kč (splátky/půjčky/alimenty). Lze mít za to, že tyto výdaje nebyly nijak doloženy a nelze posoudit a jaký výdaj se konkrétně jedná. V případě týdenních splátek ve výši 244 Kč představuje měsíční platba (za dobu čtyř týdnů) výdaj z domácího rozpočtu 976 Kč. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz o tom, že se právní předchůdce žalobkyně skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalovaného, neboť soudu nedoložila doklady o příjmech a výdajích. Pouze uvedla, že údaje z předmětných listin byly zaznamenány do zákaznické karty. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývají pochybnosti o schopnosti žalovaného půjčku splácet, věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

9. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpal. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle k předložení předmětných listin, z nichž při posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo vycházeno, o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil 7 475 Kč a byla mu poskytnuta částka 8 000 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 525 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR , které je aplikovatelné i v poměrech nového , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 podané k přepravě dne 7. 1. 2020. Dle ustanovení se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, do prodlení se žalovaný dostal dne 11. 1. 2020. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení ve výši dle Ve zbývající části, tedy co do částky 6 152 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 598,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 732,09 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 057,69 Kč od 7. 12. 2019 do 10. 1. 2020 a z částky 4 532,69 Kč od 11. 1. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 5 057,69 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

10. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením . V řízení tak byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

11. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.

Poučení:

Proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí, exekuci.