Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
13 C 204/2021-27
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 4 185,84 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 4 185,84 Kč s příslušenstvím se v celém rozsahu zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba o zaplacení částky 4 185,84 Kč s příslušenstvím se v celém rozsahu zamítá.</b> <b>II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>
1. Předmětem řízení zahájeného 16. 10. 2020 návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu učinila žalobkyně nároky ze smluv o poskytování elektronických komunikací, které s žalovanou uzavřela, a na základě kterých měla žalovaná, jako účastnice telefonních stanic číslo dle všeobecných podmínek možnost formou zpráv či voláním na určitá čísla zaplatit za zboží či služby za podmínky, že žalobkyni za ně zaplatí v době splatnosti vyúčtování.
2. Konkrétně se jedná o úhradu za volání na informační služby, učiněné žalovanou prostřednictvím její sítě v období od 12. 8. 2017 do 11. 9. 2017, na které z faktury číslo připadá 174,48 Kč. Z této faktury nárokuje žalobkyně dále i částku 775 Kč za služby využité žalovanou, konkrétně prostřednictvím sítě žalobkyně zadávané pokyny k provedení plateb (dále„ komerční služby“) a rovněž i poplatek za výměnu příjmení ve výši 99 Kč. Faktura byla splatná dne 29. 9. 2017.
3. Žalobkyně dále nárokovala úhradu za volání na informační služby v období od 12. 9. 2017 do 11. 10. 2017, na které z faktury číslo připadá 875,91 Kč, kdy z této faktury dále připadá na komerční služby částka 1 400 Kč, které jsou učiněny rovněž předmětem řízení. Faktura byla splatná dne 30. 10. 2017. Dále jsou předmětem řízení učiněny i nároky za volání na informační služby v období od 12. 10. 2017 do 11. 11. 2017, na které z faktury číslo připadá částka 523,45 Kč. Faktura byla splatná dne 30. 11. 2017. Předmětem řízení učinila žalobkyně i nároky za poskytnuté komerční služby v období od 12. 7. 2017 do 11. 8. 2017, na které z faktury číslo připadá částka 338 Kč.
4. Po skutkové stránce soud dospěl k závěru, že strany uzavřely dne 4. 7. 2017 smlouvu o poskytování hlasových mobilních služeb k telefonnímu číslu číslo a dne 16. 8. 2017 k číslu číslo. Za služby mělo být žalovanou hrazeno dle papírově i elektronicky zasílaného vyúčtování. Žalobkyně umožnila ve všeobecných podmínkách svým zákazníkům realizovat jejím prostřednictvím i platební transakce, kdy mohou prostřednictvím její sítě zadávat příkazy k úhradě za zboží či služby s tím, že tyto jim v samostatné části vyúčtování v nejbližším zúčtovacím období po jejich uskutečnění společně s cenou elektronických komunikací vyúčtuje. Žalobkyně následně vyúčtovala žalované využité služby prostřednictvím vyúčtováních, jak je tvrzeno v žalobě, kde byla správně uvedena i splatnost jednotlivých vyúčtování. Z žádného vyúčtování však neplyne kdy a zda vůbec se dostala do dispozice žalované. Z předložených dodejek k žalované zaslaným upomínkám z října 2017 a ledna 2018, bylo zjištěno, že vyúčtování jejich přílohou připojena nebyla.
5. Právně se jedná o nároky ze smlouvy, která není konkrétně jako smluvní typ upravena, ale kterou strany mohly uzavřít podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.“). Jejich vztah se pak řídí těmi pravidly, která si sjednaly. Jestliže žalovaná využívala služby nabízené žalobkyní, byla povinna za ně i zaplatit, ovšem po jejich řádném vyúčtování, ze kterého se měla dozvědět, které služby konkrétně a za jaké ceny po ní žalobkyně nárokuje. Dříve, než se do její dispozice dostalo každé vyúčtování, nemohla nastat jeho splatnost, bez ohledu na to, jaké datum na něm žalobkyně jako datum splatnosti uvedla. To bylo rovněž nezbytné v řízení prokázat, nikoliv, že žalovaná byla upomenuta o seznam dlužných vyúčtování, kdy žalobkyni bez navýšení nákladů nic nebránilo v tom, aby k upomínkám zasílaných na dodejku přiložila právě dlužná vyúčtování samotná, čímž by měla doklad. Jestliže se tak nestalo, neunesla žalobkyně důkazní břemeno o tom, že má za žalovanou splatné pohledávky.
6. Za stavu, kdy se žalobkyně rozhodla nařízeného jednání neúčastnit, ji pak soud nemohl o jejích procesních břemenech a o tom, co má tedy konkrétně dotvrdit a prokázat, poučit dle § 118a o.s.ř. Svou neúčastí se žalobkyně této výhody vzdala, když s koncem prvního jednání současně nastala i tzv. zákonná koncentrace řízení, kdy již další skutečnosti uvádět nelze, ani doplňovat návrhy na provedení dokazování. Nezbylo tedy než žalobu bez dalšího zamítnout.
7. Rovněž nebylo možné vyhovět ani návrhu žalobkyně z omluvy na vydání rozsudku pro zmeškání, když dle § 153a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) takový návrh může být učiněn jen u jednání, ke kterému se žalobce dostavil.
8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. , kdy nárok by měla v řízení úspěšná žalovaná, té však žádné nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).