Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
15 C 132/2021-23
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 7 745 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 745 Kč
se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně od 6. 12. 2019 do zaplacení,
se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 745 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně od 6. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala
po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy
o revolvingovém úvěru (dále jen„ Smlouva“), uzavřené dne 27. 8. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky, dostupné na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, webová adresa, na níž se žalovaný nejprve zaregistroval, čímž mu byl zřízen uživatelský účet, jehož prostřednictvím žalovaný odsouhlasil znění smlouvy
o revolvingovém úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník. Žalovanému byly právní předchůdkyní žalobkyně postupně poskytnuty finanční prostředky
v konečné výši 11 045,37 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného
č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit
do 5. 12. 2019. Žalovaný však peněžní prostředky do uvedeného data nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou
o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 na žalobkyni. Žalovaný svůj dluh nesplnil
ani poté, co k tomu byl právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění odeslané
dne 9. 3. 2020 vyzván.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne 27. 8. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, sídlem adresa, 14 příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země, uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru,
na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel zavázala, že na požádání žalovanému jakožto klientovi poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit
a zaplatit poplatky za poskytnutí úvěru a úroky. Úvěr byl poskytnut jako neúčelový na období 1 roku. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky společnosti právnická osoba Žalovaný k datu splatnosti úvěru, tj. 5. 12. 2019 vyčerpal prostřednictvím webové aplikace finanční prostředky ve výši 11 045,37 Kč Smlouvou na opakovaném postoupení pohledávek
ze dne 27. 1. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným
ve výši 9 519,71 Kč na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně vyrozuměn dopisem ze dne 9. 3. 2020. Žalovaný byl předžalobní upomínkou vyzván k zaplacení částky 9 519,70 Kč dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 9. 3. 2020 odeslaným
na žalovaným uvedenou adresu v obou smlouvách téhož dne. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil.
5. Přípisem zdejšího soudu ze dne 10. 5. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní
od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení ničím nedoložila.
6. Přípisem zdejšího soudu ze dne 8. 6. 2021 byla žalobkyně dále vyzvána, aby do 7 dní
od doručení přípisu doplnila svá skutková tvrzení a doložila, jakou částku žalovaný celkem uhradil na poskytnutý úvěr. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení ničím nedoplnila ani nijak nedoložila.
7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
8. Závazkový právní vztah uzavřeli žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání
a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v platném znění, dále jen „o. z.“,
na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“,
neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným
je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona
a § 420 a § 1810 a násl. o. z.
10. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož
i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání,
které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno,
co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
16. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
17. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou
jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
20. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017 -53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z.
povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání
pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.
21. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
22. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.
23. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Z předložených příjmů nelze dojít k závěru,
že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet. Žalovanému jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány jeho příjmy i výdaje. Právní předchůdce žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudil úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.
24. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.
Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.
25. Jak již bylo výše konstatováno dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je
s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 9 odst. 1 ZoSÚ, absolutně neplatná. Soud však nemohl nárok právní předchůdkyně žalobkyně
posoudit ani jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o.z., neboť žalobkyně nedoplnila tvrzení ani nijak nedoložila, jakou část poskytnutých finančních prostředků žalovaný splatil,
a zda, případně do jaké výše, se bezdůvodně obohatil na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně.
26. Vzhledem k výše uvedenému tak soudu nezbylo než žalobu v plném rozsahu zamítnout.
27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. , neboť žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, avšak z obsahu spisu je zřejmé, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Z uvedeného důvodu proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.