Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 132/2021-23

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 7 745 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 745 Kč

se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně od 6. 12. 2019 do zaplacení,

se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 745 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně od 6. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala

po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy

o revolvingovém úvěru (dále jen„ Smlouva“), uzavřené dne 27. 8. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky, dostupné na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, webová adresa, na níž se žalovaný nejprve zaregistroval, čímž mu byl zřízen uživatelský účet, jehož prostřednictvím žalovaný odsouhlasil znění smlouvy

o revolvingovém úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník. Žalovanému byly právní předchůdkyní žalobkyně postupně poskytnuty finanční prostředky

v konečné výši 11 045,37 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného

č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit

do 5. 12. 2019. Žalovaný však peněžní prostředky do uvedeného data nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou

o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 na žalobkyni. Žalovaný svůj dluh nesplnil

ani poté, co k tomu byl právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění odeslané

dne 9. 3. 2020 vyzván.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto podle jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne 27. 8. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, sídlem adresa, 14 příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země, uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru,

na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel zavázala, že na požádání žalovanému jakožto klientovi poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit

a zaplatit poplatky za poskytnutí úvěru a úroky. Úvěr byl poskytnut jako neúčelový na období 1 roku. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky společnosti právnická osoba Žalovaný k datu splatnosti úvěru, tj. 5. 12. 2019 vyčerpal prostřednictvím webové aplikace finanční prostředky ve výši 11 045,37 Kč Smlouvou na opakovaném postoupení pohledávek

ze dne 27. 1. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným

ve výši 9 519,71 Kč na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně vyrozuměn dopisem ze dne 9. 3. 2020. Žalovaný byl předžalobní upomínkou vyzván k zaplacení částky 9 519,70 Kč dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 9. 3. 2020 odeslaným

na žalovaným uvedenou adresu v obou smlouvách téhož dne. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil.

5. Přípisem zdejšího soudu ze dne 10. 5. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní

od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení ničím nedoložila.

6. Přípisem zdejšího soudu ze dne 8. 6. 2021 byla žalobkyně dále vyzvána, aby do 7 dní

od doručení přípisu doplnila svá skutková tvrzení a doložila, jakou částku žalovaný celkem uhradil na poskytnutý úvěr. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení ničím nedoplnila ani nijak nedoložila.

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

8. Závazkový právní vztah uzavřeli žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dle a násl. , (dále jen o. z.), přičemž dle uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání

a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s  , , v platném znění, dále jen „o. z.“,

na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“,

neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným

je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona

a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

10. Dle ust. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož

i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání,

které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno,

co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou

jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v  . Jeho ustanovení pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. -53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na o. z.

povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání

pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

21. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

22. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

23. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Z předložených příjmů nelze dojít k závěru,

že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet. Žalovanému jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány jeho příjmy i výdaje. Právní předchůdce žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudil úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

24. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.

Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

25. Jak již bylo výše konstatováno dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je

s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 9 odst. 1 ZoSÚ, absolutně neplatná. Soud však nemohl nárok právní předchůdkyně žalobkyně

posoudit ani jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o.z., neboť žalobkyně nedoplnila tvrzení ani nijak nedoložila, jakou část poskytnutých finančních prostředků žalovaný splatil,

a zda, případně do jaké výše, se bezdůvodně obohatil na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně.

26. Vzhledem k výše uvedenému tak soudu nezbylo než žalobu v plném rozsahu zamítnout.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , neboť žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, avšak z obsahu spisu je zřejmé, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Z uvedeného důvodu proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.