Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 207/2020-62

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr Janem Lipertem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 126 680 Kč

takto:

I. Žaloba o zaplacení 126 680 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení 126 680 Kč se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení částky 126 680 Kč s odůvodněním, že byl účastníkem nepřiměřeně dlouhého řízení vedeného u název soudu anonymizována dvě slova spisová značka. Za nepřiměřenou délku řízení požaduje žalobce náhradu nemajetkové újmy ve výši 70 000 Kč a dále žalobce požaduje částku 56 680 Kč odpovídající úrokům za dobu, kdy došlo k průtahům v řízení, tj. úroky ve výši 8,05 % ročně z částky 201 174 Kč za období 3,5 let.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout pro neexistenci odpovědnostního titulu, neboť délku posuzovaného řízení shledala přiměřenou. I kdyby byla délka řízení nepřiměřená, neměl by žalobce právo na náhradu škody v podobě úroků z prodlení, neboť zde není příčinná souvislost. Příčinnou zaplatit úroky z prodlení není délka řízení, ale nesplnění povinnosti žalobce, který nedostál svému závazku.

3. Protože byly splněny předpoklady podle , rozhodl soud ve věci samé bez jednání.

4. Ze spisu název soudu anonymizováno spisová značka soud zjistil následující skutečnosti. Dne 4. 6. 2014 podali žalobci (spoluvlastníci nebytových jednotek) žalobu k název soudu (dále jen„ soud“) proti manželům jméno a jméno příjmení o zaplacení 140 230 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které žalovaným vzniklo za užívání nebytových jednotek nad rámec jejich spoluvlastnického podílu bez právního důvodu. Dne 21. 8. 2014 byla žalovanému celé jméno žalobce doručena žaloba. Dne 4. 9. 2014 se žalovaní vyjádřili k žalobě a požádali soud o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce. Dne 18. 11. 2014 soud návrh žalovaných zamítl. Žalovaní následně podali odvolání. Dne 22. 1. 2015 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 20. 4. 2015 odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil. Dne 6. 3. 2015 podali žalobci návrh na postup podle , soud následně dne 16. 3. 2015 rozhodl, že v řízení bude pokračováno s žalobci d) a e) na místo dosavadní žalobkyně a). Dne 11. 5. 2015 soud rozesílal rozhodnutí odvolacího soudu. Dne 24. 7. 2015 soud nařídil jednání na den 14. 10. 2015. Dne 30. 9. 2015 žalobci rozšířili žalobu. Dne 13. 10. 2015 podali žalovaní vyjádření. Dne 14. 10. 2015 se konalo jednání. Bylo zde konstatováno, že se dosud nevrátily doručenky žalovaných ohledně doručení změny žaloby, v důsledku čehož nelze jednat. Jednání bylo odročeno na 13. 1. 2016. Dne 13. 11. 2015 žalobci učinili zpětvzetí žaloby vůči jméno příjmení. Dne 16. 11. 2015 soud připustil změnu žaloby žalobců ze dne 30. 9. 2015. Dne 18. 12. 2015 soud řízení ve vztahu k jméno příjmení zastavil. Jednání nařízené na 13. 1. 2016 bylo zrušeno, neboť usnesení o zastavení řízení vůči jméno příjmení dosud nebylo pravomocné. V lednu a únoru roku 2016 se účastníci postupně vyjadřovali ke změnám žaloby. V březnu 2016 žalobci navrhli nechat zpracovat znalecký posudek. Dne 17. 3. 2016 soud ustanovil znalce z oboru ekonomiky. Dne 23. 3. 2016 podal žalovaný vyjádření. Dne 28. 6. 2016 soud poslal spis znalci. Dne 4. 1. 2017 byl předložen znalecký posudek. Dne 31. 1. 2017 podal žalovaný vyjádření ke znaleckému posudku. Dne 10. 2. 2017 soud vyzval žalovaného k doplnění a opravě jeho podání z důvodu nesrozumitelnosti a neúplnosti. Žalovaný reagoval žádostí o prodloužení lhůty k vyjádření a opětovnou žádostí o ustanovení právního zástupce a osvobození od soudních poplatků. V březnu 2017 byla soudu doručena další podání žalovaného, uplatňoval v nich vzájemnou žalobu. Dne 22. 6. 2017 soud zamítl návrh žalovaného o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce. V srpnu 2018 soud nařídil ústní jednání na 1. 11. 2017, žalovaný však ze zdravotních důvodů požádal o odročení tohoto jednání a znovu zažádal o posouzení žádosti o ustanovení právního zástupce a osvobození od soudních poplatků. Jednání bylo odročeno na 10. 1. 2018 a soud usnesením ze dne 7. 12. 2017 přiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků a ustanovil mu právního zástupce. Právní zástupce následně soud požádal o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne 9. 1. 2018 byla doplněna a specifikována žalobcova předchozí podání. Na jednání konaném dne 10. 1. 2018 byl upřesněn obsah podání žalovaného a taktéž byla řešena možnost smíru. Od ledna do dubna 2018 byla mezi účastníky řešena možnost smírného řešení. Následně proběhla jednání ve dnech 18. 4. 2018 a 20. 6. 2018, bylo na nich konstatováno, že ke smíru stran nedošlo. Na jednání konaném dne 3. 10. 2018 proběhl výslech znalkyně a soud zamítl další návrhy na dokazování. Na jednání konaném dne 5. 12. 2018 právní zástupce žalovaného zažádal o poskytnutí lhůty k vypracování závěrečného návrhu, jednání bylo odročeno na 12. 12. 2018 za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 12. 12. 2018 soud vyhlásil rozsudek, kterým žalobě částečně vyhověl, částečně zamítl. Dne 20. 3. 2019 podal žalovaný proti rozsudku obvodního soudu odvolání. Dne 10. 4. 2019 soud žalovaného vyzval k doplnění odvolání, doplnění bylo soudu doručeno dne 25. 4. 2019. Dne 28. 5. 2019 byl spis předložen odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání. Dne 28. 5. 2019 odvolací soud požádal účastníky o sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání. Žalobci souhlasili, žalovaný dne 10. 6. 2019 sdělil, že nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Následně bylo nařízeno jednání na 24. 7. 2019. Dne 19. 6. 2019 byla soudu doručena žádost žalovaného od odročení jednání z důvodu dovolené, žalovaný žádal nařízení jednání až po letních prázdninách. Soud žádosti vyhověl a jednání nařídil na 4. 9. 2019. Dne 2. 9. 2019 byla věc vrácena soudu prvního stupně bez věcného vyřízení k vydání doplňujícího usnesení. Dne 5. 9. 2019 vydal soud prvního stupně doplňující usnesení. Dne 20. 11. 2019 se konalo jednání před odvolacím soudem. Byl zde vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek potvrzen, ve výroku o nákladech změněn. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 20. 12. 2019, čímž řízení skončilo.

5. Podle ust. (dále jen „ “), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. , b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně . Podle ust. zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle věty druhé a třetí nebo věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v  , přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

6. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou , provedenou , s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k  Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou Soudu.

7. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

8. V konkrétní věci řízení vůči žalobci (v posuzovaném řízení žalovanému) od 21. 8. 2014, kdy byla žalobci doručena žaloba, do dne 20. 12. 2019, tedy celkem 5 let a 3 měsíce. V řízení soud shledal krátké období nečinnosti v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku, kdy byl spis 28. 6. 2016 poslán znalci, jenže měl vypracovat znalecký posudek do 45 dní (12. 8. 2016), avšak znalecký posudek byl předložen až 4. 1. 2017. Soudy postupovaly jinak v řízení plynule.

9. Řízení bylo značně složité po procesní stránce. Bylo třeba vydávat procesní rozhodnutí o procesním nástupnictví žalobců, rozhodovat o změně žaloby, částečném zpětvzetí žaloby a ustanovit znalce. Opakovaně bylo rozhodováno o žádostech žalovaného o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy.

10. Žalobce se na celkové délce řízení částečně podílel, neboť opakovaně žádal o prodloužení lhůty k vyjádření, též o odročení jednání a účastníci si též vyžádali časový prostor pro smírná jednání. Některá podání žalobce byla nejasná a soud jej proto vyzýval k odstranění vad podání. Nejednalo se o řízení se zvýšeným významem. Vzhledem k celkové délce řízení, složitosti a podílu účastníků na délce řízení hodnotí soud délku řízení jako přiměřenou.

11. Ojedinělé období nečinnosti je tak plně vyváženo složitostí případu a částečným podílem žalobce na délce řízení. Jelikož nebyl splněn základní předpoklad odpovědnosti státu za škodu (nemajetkovou újmu), kterým je existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, musel soud žalobu co do požadavku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení jako nedůvodnou zamítnout.

12. Co se týče žalobního požadavku na náhradu škody spočívající v úrocích z prodlení ze žalované jistiny, které narostly za dobu nepřiměřeně dlouhého řízení, soud důvodnost tohoto nároku neshledal. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je kromě odpovědnostního titulu - v daném případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, též vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem (nezákonným rozhodnutím) a vznikem škody. Jinak řečeno, škoda musí vzniknout jako následek nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, musí se jednat o vztah adekvátní příčinné souvislosti, nelze hovořit jen o možném následku či jen jedné z příčin. Zatímco v souzené věci soud nepochybuje o tom, že žalobce musel na úrocích z prodlení ze žalované jistiny zaplatit v roce 2019 více než kupříkladu v roce 2016, a škoda mu tak vznikla, je již ze žalobních tvrzení zjevné, že zde absentuje vztah příčinné souvislosti mezi nesprávným postupem státu a vznikem škody spočívajícím v narostlých úrocích z prodlení. Žalobce totiž zcela pomíjí skutečnost, že příčinou povinnosti platit úroky z prodlení bylo porušení jeho vlastní primární povinnosti, kterou byla povinnost splnit závazek řádně a včas. Tím, že žalobce svoji primární povinnost nesplnil, ocitl se v prodlení a stihla jej sankce za toto porušení povinnosti v podobě úroků z prodlení. Žalobce mohl kdykoli tento nepříznivý následek odvrátit zaplacením dlužné částky, čímž by se sankce spočívající v povinnosti platit úroky z prodlení nezvyšovala a následek je tak dán pouze vlastním volním jednáním samotného žalobce. Adekvátní příčinou placení úroků z prodlení je tudíž porušení právní povinnosti žalobce, nikoli činnost (či nečinnost) státu.

13. O nákladech řízení rozhodl soud dle , když procesně úspěšné žalované náleží dle ve spojení s paušální náhrada za 1 úkon á 300 Kč (podání vyjádření k žalobě).

Poučení:

Odvolání proti tomuto rozsudku lze podat k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2 do patnácti dnů od jeho doručení.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může být podán návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.