Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 174/2020-136

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr Janem Lipertem ve věci

žalobců: a) celé jméno žalobce, datum narození

bytem adresa žalobce

b) celé jméno žalobkyně, datum narození

bytem adresa žalobkyně

oba zastoupeni advokátem titul. jméno příjmení

se sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 2 x 72 000 Kč

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 72 000 Kč pro každého z žalobců se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni nahradit žalované náklady řízení každý ve výši 150 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení částky 72 000 Kč pro každého z žalobců se zamítá. II. Žalobci jsou povinni nahradit žalované náklady řízení každý ve výši 150 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se po žalované domáhají shora uvedené částky odpovídající zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u název soudu anonymizována dvě slova spisová značka za období od 14. 1. 2014, kdy paní jméno příjmení podala žalobu o vyloučení věci z exekuce do 5. 11. 2019, kdy nabyl právní moci rozsudek název soudu anonymizováno číslo jednací, který potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Řízení tak trvalo téměř šest let.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že celková délka řízení byla s ohledem na skutkovou a procesní složitost přiměřená. Bylo zapotřebí širšího dokazování. Věc byla rozhodována opakovaně na více stupních soudní soustavy a v řízení nedocházelo k prodlevám.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že nároky byly uplatněny dne 4. 5. 2020 u žalované.

4. Soud věc rozhodl dle , aniž by nařizoval jednání, neboť pře je objasněna listinnými důkazy a účastníci s tímto postupem souhlasili.

5. Ze spisu název soudu anonymizováno spisová značka bylo zjištěno, že dne 14. 1. 2014 podala žalobkyně jméno příjmení (dále jen„ žalobkyně“) k název soudu (dále jen„ soud“) žalobu proti celé jméno žalobce a celé jméno žalobkyně (dále jen„ žalované) o vyloučení věci z exekuce. U název soudu anonymizována dvě slova spisová značka je vedeno exekuční řízení proti manželu žalobkyně jméno příjmení. Společné jmění manželů žalobkyně a jejího manžela bylo zúženo a následně vypořádáno. Dle názoru žalobkyně je exekuce vedena na majetkové hodnoty, které náleží pouze žalobkyni a nikoli jejímu manželovi. Dne 20. 1. 2014 soud vyzval žalobkyni k odstranění vad žaloby. Dne 27. 1. 2014 doplnila žalobkyně žalobu. Dne 10. 2. 2014 byl zaplacen soudní poplatek. Dne 12. 2. 2014 byla žalovaným doručena žaloba společně s předvoláním na jednání. Dne 2. 4. 2014 se konalo jednání. Jednání bylo odročeno na den 9. 4. 2014 za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 9. 4. 2014 soud vyhlásil rozsudek, kterým žalobu zamítl. Dne 23. 5. 2014 podala žalobkyně odvolání. Dne 2. 6. 2014 požádala žalobkyně o přiznání osvobození od soudních poplatků. Dne 11. 6. 2014 doložila žalobkyně své majetkové poměry. Dne 12. 6. 2014 soud žalobkyni přiznal osvobození od soudních poplatků. Dne 26. 6. 2014 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 9. 2. 2015 odvolací soud rozhodl, že se napadený rozsudek zrušuje, neboť s ohledem na odlišný právní názor odvolacího soudu uložil soudu prvního stupně poskytnout žalobkyni poučení dle ohledně jejího tvrzení, že žalovaní věděli, že má žalobkyně s manželem zúžené společné jmění manželů a případně doplnit dokazování. Dne 12. 3. 2015 poslal soud žalobkyni výzvu. Dne 27. 3. 2015 žalobkyně doplnila žalobu. Dne 20. 5. 2015 se konalo jednání. Jednání bylo odročeno za účelem vyžádání dalších důkazů a poskytnutí žalobkyni lhůty po poučení dle Dne 22. 5. 2015 podal manžel žalobkyně jméno příjmení vyjádření. Dne 3. 6. 2015 soud žalobkyni prodloužil lhůtu k doplnění důkazů do 31. 7. 2015. Dne 23. 7. 2015 požádala žalobkyně o ustanovení právního zástupce. Jednání, které se mělo konat dne 19. 8. 2015, bylo odročeno za účelem rozhodnutí o žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů. Dne 26. 8. 2015 soud žádost žalobkyně

o ustanovení zástupce zamítl. Dne 7. 9. 2015 podala žalobkyně odvolání. Spis byl odvolacímu soudu předložen dne 16. 9. 2015. Dne 22. 1. 2016 odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že žalobkyni právního zástupce ustanovil. Dne 26. 2. 2016 soud vyzval žalobkyni k doplnění důkazů. Žalobkyně reagovala dne 14. 3. 2016. Dne 18. 3. 2016 žalobkyně doplnila důkazy. Soud následně nařídil jednání na den 9. 5. 2016. S ohledem na omluvu žalovaných bylo jednání odročeno na den 30. 5. 2016. Jednání, které se konalo dne 30. 5. 2016, bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 7. 6. 2016. Dne 7. 6. 2016 soud vyhlásil rozsudek, kterým žalobě vyhověl. Dne 18. 7. 2016 podali žalovaní odvolání. Dne 1. 8. 2016 soud vyzval žalované k zaplacení soudního poplatku. Soudní poplatek byl zaplacen dne 4. 8. 2016. Dne 12. 8. 2016 podala žalobkyně vyjádření k odvolání. Dne 17. 8. 2016 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 5. 12. 2016 odvolací soud poslal účastníkům výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Vzhledem k tomu, že žalobkyně sdělila, že trvá na nařízení jednání, bylo jednání nařízeno na den 2. 3. 2017. Dne 2. 3. 2017 odvolací soud napadený rozsudek, částečně potvrdil, částečně zrušil a uložil soudu prvního stupně, aby dle poučil žalované o jejich důkazní povinnosti k tvrzení, že v době, kdy žalobkyně získala byt, spolu s povinným trvale žili. Dne 9. 5. 2017 požádala žalobkyně o ustanovení právního zástupce pro podání dovolání. Dne 12. 5. 2017 soud poslal žalovaným výzvu. Dne 24. 5. 2017 žalobkyně doložila své poměry. Dne 25. 5. 2017 soud přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a ustanovil jí právního zástupce. Dne 27. 6. 2017 podala žalobkyně dovolání proti rozsudku ze dne 2. 3. 2017. Dne 14. 7. 2017 podala žalobkyně žalobu pro zmatečnost. Dne 24. 7. 2017 soud řízení o žalobě pro zmatečnost přerušil do skončení dovolacího řízení. Dne 17. 7. 2017 byl spis předložen Nejvyššímu soudu. Dne 3. 10. 2017podali žalovaní repliku k dovolání žalobkyně. Dne 10. 10. 2017 Nejvyšší soud dovolání odmítl. Dne 29. 11. 2017 soud vyloučil žalobu pro zmatečnost do samostatného řízení. Dne 15. 12. 2017 sdělili žalovaní adresy navrhovaných svědků. Další jednání bylo nařízeno na den 7. 2. 2018. S ohledem na žádost žalovaných bylo jednání odročeno na den 14. 2. 2018. Dne 8. 1. 2018 podala žalobkyně žalobu na obnovu řízení. Dne 10. 1. 2018 vyzval soud žalobkyni k odstranění vad žaloby na obnovu řízení. Jednání, které se mělo konat dne 14. 2. 2018, bylo odročeno na žádost žalobkyně. Dne 28. 1. 2018 žalobkyně doplnila žalobu na obnovu řízení. Dne 31. 1. 2018 soud vyzval žalobkyni k doplnění žaloby na obnovu řízení. Žalobkyně reagovala dne 4. 2. 2018 a současně požádala o ustanovení právního zástupce pro řízení o žalobě na obnovu řízení. Dne 1. 3. 2018 žalobkyně doložila své poměry. Dne 13. 3. 2018 soud přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků pro žalobu na obnovu řízení a ustanovil jí právního zástupce. Dne 9. 4. 2018 soud vyzval žalobkyni k doplnění žaloby na obnovu řízení. Žalobkyně reagovala dne 17. 4. 2018. Dne 14. 5. 2018 předložila žalobkyně své stanovisko. Soud následně nařídil jednání na den 20. 8. 2018. S ohledem na žádost žalovaných bylo jednání odročeno na den 26. 9. 2018. Dne 13.6 2018 podali žalovaní vyjádření k žalobě na obnovu řízení. Jednání, které se mělo konat dne 26. 9. 2018, bylo s ohledem na žádost žalobkyně odročeno na den 8. 10. 2018. Dne 8. 10. 2018 se konalo jednání, na kterém byli vyslýcháni svědci. Jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 15. 10. 2018. Dne 15. 10. 2018 vydal soud rozsudek, kterým žalobu zamítl. Dne 9. 11. 2018 podala žalobkyně odvolání. Dne 5. 12. 2018 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 13. 3. 2019 odvolací soud vyzval účastníky, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Dne 21. 3. 2019 žalobkyně sdělila, že na nařízení jednání trvá. Dne 21. 3. 2019 soud nařídil jednání na den 26. 9. 2019. Na jednání dne 3. 9. 2019 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek potvrzen. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 5. 11. 2019.

6. Hlavním důkazem byl spis posuzovaného řízení, ze kterého plynou veškeré podstatné okolnosti podstatné pro posouzení vytýkaného nesprávného úředního postupu.

7. Soud blíže nehodnotil některé důkazy, které nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné (osvědčení o DPH, vyrozumění o zahájení exekuce, exekuční příkazy, elektronický platební rozkaz, usnesení o smíru ze dne 22. 5. 2013, rozsudek č. j.  - 381); ty důkazy, které byly duplicitní ke spisu posuzovaného řízení (žaloba ze dne 14. 1. 2014, rozhodnutí č. j. -26,  – 52, č. j.  – 141, č. j.  – 168, č. j.  - 388,  – 426 a odvolání ze dne 23. 5. 2014 a 9. 11. 2018) a důkazy, které se týkaly nesporného předběžného uplatnění nároků (žádost ze dne

4. 5. 2020 s dodejkou a stanovisko žalované ze dne 10. 12. 2020).

8. Podle ust. (dále jen „ “), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. , b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně ("o.z."). Podle ust. zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle věty druhé a třetí nebo věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v  , přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou , provedenou , s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k  Zdejší soud je tak toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou Soudu.

10. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

11. Posouzení toho, zda v odškodňovaném řízení šlo o dobu přiměřenou či nikoli, je nutno vždy učinit podle konkrétních okolností každého případu. Délka soudního řízení je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu, tj. soudu, nikoliv žalobce, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Při posuzování přiměřenosti doby řízení soud váží celkový pohled na řízení, přičemž podle dosavadní rozhodovací praxe lze v určité fázi řízení tolerovat i existenci průtahu za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená; naopak v řízení, v němž soud učinil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, je možné konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou (shodně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2020 č. j.  – 202).

12. Řízení vůči žalobcům (v posuzovaném řízení žalovaným) trvalo nikoli od 14. 1. 2014, ale až od 12. 2. 2014, kdy jim byla doručena žaloba. Žalobci totiž nemohli být v nejistotě ohledně osudu řízení předtím, než jim byla jako žalovaným doručena žaloba. Období od 12. 2. 2014 do 5. 11. 2019 tak představuje dobu 5 let a 8 měsíců. Soud v řízení neshledal žádné období nečinnosti či průtahy. Okolnost, že došlo dvakrát ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně, nelze pokládat za průtah, neboť ke zrušení nedošlo pro nepřezkoumatelnost či nerespektování závazného právního názoru. Soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jednotlivé úkony soudu na sebe plynule navazovaly. Z průběhu předmětného řízení je zřejmé, že délka řízení byla významnou měrou ovlivněna procení složitostí, kdy protistrana podávala opravné prostředky, soud prvního stupně rozhodoval ve věci samé dvakrát, soud odvolací třikrát a Nejvyšší soud též dvakrát. Protistrana dále žádala opakovaně o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce, což nejsou příčiny, které lze klást k tíži žalované jako pochybení státu. Ve věci se konalo více jednání, na nichž byli vyslýcháni svědci. Jednání byla také odročována z důvodu žádostí účastníků. Vzhledem k délce řízení, složitosti a absenci jakýchkoli průtahů a nečinnosti hodnotí soud délku řízení jako přiměřenou. Jelikož nebyl splněn základní předpoklad odpovědnosti státu za škodu (nemajetkovou újmu), kterým je existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

13. O nákladech řízení rozhodl soud dle , když procesně úspěšné žalované náleží dle ve spojení s paušální náhrada za 1 úkon po 300 Kč (podání vyjádření k žalobě), kterou rozdělil polovinou pro každého žalobce.

Poučení:

Odvolání proti tomuto rozsudku lze podat k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2 do patnácti dnů od jeho doručení.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může být podán návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.