Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 297/2021-65

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro 9 554 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit částku ve výši 7 566 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 775 Kč ve výši 10% ročně od 1. 11. 2020 do 29. 6. 2021

ve výši 587,44 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 7 566 Kč ve výši 10 % ročně

od 30. 6. 2021 do zaplacení, částku ve výši 1 988,33 Kč, úrok ve výši 76,27% p. a. z částky 17 773,56 Kč od 20. 5. 2020 do 31. 5. 2020, úrok ve výši 8,25% p. a. z částky

17 773,56 Kč od 1. 6. 2020 do 31. 7. 2020, úrok ve výši 76,27% p. a. z částky

17 773,56 Kč od 1. 8. 2020 do 31. 8. 2020, úrok ve výši 76,27 % p. a. z částky

11 535,81 Kč od 1. 9. 2020 do 16. 9. 2020, úrok ve výši 76,27% p. a. z částky 9 481,81 Kč od 17. 9. 2020 do 23. 10. 2020, úrok ve výši 76,27% p. a. z částky 7 676,81 Kč

od 24. 10. 2020 do 29. 6. 2021 a úrok ve výši 76,27% p. a. z částky 6 467,81 Kč

od 30. 6. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok z dobu

od 20. 5. 2020 dosáhne částky 38 923 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit částku ve výši 7 566 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 775 Kč ve výši 10% ročně od 1. 11. 2020 do 29. 6. 2021 ve výši 587,44 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 7 566 Kč ve výši 10 % ročně od 30. 6. 2021 do zaplacení, částku ve výši 1 988,33 Kč, úrok ve výši 76,27% p. a. z částky 17 773,56 Kč od 20. 5. 2020 do 31. 5. 2020, úrok ve výši 8,25% p. a. z částky 17 773,56 Kč od 1. 6. 2020 do 31. 7. 2020, úrok ve výši 76,27% p. a. z částky 17 773,56 Kč od 1. 8. 2020 do 31. 8. 2020, úrok ve výši 76,27 % p. a. z částky 11 535,81 Kč od 1. 9. 2020 do 16. 9. 2020, úrok ve výši 76,27% p. a. z částky 9 481,81 Kč od 17. 9. 2020 do 23. 10. 2020, úrok ve výši 76,27% p. a. z částky 7 676,81 Kč od 24. 10. 2020 do 29. 6. 2021 a úrok ve výši 76,27% p. a. z částky 6 467,81 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok z dobu od 20. 5. 2020 dosáhne částky 38 923 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 9 554 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne 17. 12. 2019, na základě které žalobkyně poskytla žalované dne 19. 12. 2019 finanční prostředky ve výši 19 000 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala a zavázala se k jeho řádnému splácení včetně úroku ve výši 76,27 % ročně, a to v celkem 18 splátkách po 2 054 Kč. Tuto svoji povinnost si však neplnila, neboť se ocitla v prodlení a žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 18. 5. 2020. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 6 467,81 Kč, smluvní pokuty ve výši 499 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 988,33 Kč a úroku ve výši 76,27 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné jistině úvěru. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 8 775 Kč od 1. 11. 2020 do 29. 6. 2021, z částky 7 566 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení. Žalovaná uhradila do splatnosti dvě splátky ve výši 4 108 Kč

a po splatnosti ve výši 15 068 Kč, celkově tedy ve výši 19 176 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednání soudu dne 20. 4. 2021 se nedostavila.

Za splnění podmínek stanovených v  soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

3. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl následující důkazy a zjistil tento skutkový stav.

4. Žalobkyně podepsala s žalovanou dne 16. 12. 2019 návrh na uzavření smlouvy o úvěru

/smlouvu o úvěru číslo na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 19 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet ve 18 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 054 Kč. Sazba smluvního úroku byla sjednána ve výši 76,27 % ročně, přičemž sjednané úroky běží až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění. Celkem se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni 32 436 Kč. Dle čl. 6 smlouvy má žalobkyně v případě prodlení žalované se splátkou delší než 30 dnů právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Dále má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, a to 200 Kč za prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů.

Pro případ, že žalovaná v den zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, vzniká jí také povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny. Dopisem ze dne

20. 12. 2019 žalobkyně informovala žalovanou, že schválila její žádost o úvěr a současně jí poskytla splátkový kalendář, z něhož plyne, že v každé splátce byla zahrnuta jistina i úrok, přičemž jejich vzájemný poměr se postupně měnil. Žalované byly před podpisem návrhu poskytnuty předsmluvní informace a prohlášení klientů.

5. Dle formuláře hodnocení klienta měla žalovaná čistý měsíční příjem 35 000 Kč. Výdaje byly v hodnotícím formuláři stanoveny částkou 19 367 Kč, kdy částka 1 000 Kč připadala na bydlení a částka 3 410 Kč na životní minimum a částka 14 957 Kč na splátky právnická osoba. Po zohlednění rezervy 1 000 Kč tvořily volné zdroje žalované částku 14 633 Kč. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací získala žalovaná příjmení skóre 319, což dle vysvětlivek znamená, že klientova smlouva je hodnocena jako střední riziko, tedy úvěr bývá limitován výší vyplacené částky. Dle výpisu z registru příjmení zde neměla žalovaná žádný záznam. Žalovaná také předložila žalobkyni pracovní smlouvu včetně dvou dodatků k ní, výplatní pásky a historii transakcí na účtu týkající se mzdy.

6. Žalované byly poskytnuty peněžní prostředky dne 19. 12. 2019 na účet žalované. Dle karty klienta žalovaná uhradila celkem 19 176 Kč.

7. Výzvou ze dne 14. 4. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných splátek. Oznámením ze dne 18. 5. 2020 byl úvěr zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky v celkové výši

22 634 Kč.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 23. 6. 2021 byla žalovaná vyzvána opětovně k úhradě dlužné částky. Upomínka byla žalované dle podacího archu odeslána téhož dne.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

11. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 16. 12. 2019 smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobkyně zaslala bezhotovostním převodem žalované peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

14. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě Soudní dvůr v něm vyložil, že a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele,

tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

15. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně

a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů,

na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné

a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

16. Uzavření smlouvy předcházel pre-scoring žalované, jak vyplývá z výpisu z databáze příjmení, v němž není žádný záznam a z výpisu z nebankovního registru klientských informací (anonymizováno), kde je záznam, že žalovaná spadá do kategorie II. Žalovaná vyplnila rovněž u ohledně hodnocení bonity klienta. Co se týče této y, soud konstatuje, že žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace, zejména o jeho příjmech, jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany.

17. Pokud jde o příjmy spotřebitele, žalovaná v kartě hodnocení klienta uvedla, že dosahuje příjmu

ze zaměstnání 35 000 Kč, k čemuž si žalobkyně správně vyžádala pracovní smlouvu žalované, dále výplatní pásky a historii transakcí žalované, z níž plyne, že žalované byla mzda poukázána na její účet. Co se však týče výdajů žalované, tyto zjevně nebyly ze strany žalobkyně jakkoli prověřovány. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila, jak a kde a jakým způsobem zkoumala jednotlivé výdaje žalované. Pokud jde o náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka, žalovaná uvedla, že bydlí za„ bydlení (nájemné, inkaso)“ hradí 1 000 Kč. V této situaci pak bylo dle soudu povinností žalobkyně tuto skutečnost prověřit. Žalobkyně do výdajů žalované dále zahrnula částku 3 410 Kč coby životní minimum,

z čehož ovšem nelze dle soudu zjistit nic o konkrétních pravidelných výdajích žalované. Dále byla uvedena částka ve výši 14 957 Kč jako splátky právnická osoba a dále nebyly uvedeny jiné výdaje, a to ani na cestování, stravu či záliby. Žalobkyně si ovšem nevyžádala jiné y, kupříkladu bankovní výpis žalované, z něhož by bylo možné toto tvrzení ověřit a zjistit cokoliv konkrétnějšího o dalších pravidelných a očekávatelných výdajích žalované. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala výdajovou stránku majetkových poměrů žalované.

18. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla žalobkyni pravidelně splácet po dobu 18 měsíců splátky ve výši po 2 054 Kč měsíčně. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

19. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení jí poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. ). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

20. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 19 000 Kč a žalovaná z této částky vrátila celkem 19 176 Kč. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále nedluží ničeho.

21. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. pak soud rozhodoval dle ustanovení , kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná měla ve věci plný procesní úspěch, když žaloba žalobkyně byla zamítnuta a žalobkyně byla procesně neúspěšným účastníkem řízení. Vzhledem k tomu, že žalované - dle obsahu spisu - žádné náklady soudního řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).