Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 146/2020-40
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 81 970,49 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 32.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 32.000 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.724,21 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 25.694,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.000 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 218,07 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2.512,22 Kč, a úrok 28 % ročně z částky 34.000 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 13.803 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13.803 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.433,83 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 10.473 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.319,89 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 690,03 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4.512,56 Kč, úrok 27 % ročně z částky 20.122, 89 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, se zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 32.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 32.000 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.724,21 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 25.694,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.000 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 218,07 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2.512,22 Kč, a úrok 28 % ročně z částky 34.000 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 13.803 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13.803 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.433,83 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 10.473 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.319,89 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 690,03 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4.512,56 Kč, úrok 27 % ročně z částky 20.122, 89 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, se zamítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 7. 2020 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 81.970,49 Kč s příslušenstvím, a to z titulu dvou smluv o zápůjčce, které žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO, když se jedná o smlouvu o zápůjčce číslo ze dne 16. 1. 2017 a o smlouvu číslo ze dne 27. 5. 2016.
Na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 1. 2017 byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 40.000 Kč; v souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 33.728 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 1.229 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 12. 3. 2018. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 8.000 Kč. Z této smlouvy je tak po žalované požadováno: dlužná jistina 34.000 Kč, dlužný poplatek ve výši 23.694,49 Kč, kapitalizované úroky ve výši 2.512,22 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2.942,28 Kč, dále smluvní úroky 28 % z dlužné jistiny od 15. 6. 2018 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny od 15. 6. 2018. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018.
Pokud se jedná o smlouvu o zápůjčce ze dne 27. 5. 2016, pak na základě této, bylo žalované poskytnuto 30.000 Kč a žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobce uhradit kromě jistiny i částku 10.473 Kč, a to v 15 měsíčních splátkách po 2.699 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 25. 8. 2017. Do postoupení pohledávky žalovaná uhradila celkem 16.197 Kč. Po žalované je tak požadováno: dlužná jistina 20.122,89 Kč, dlužný poplatek 4.153,11 Kč, kapitalizované úroky ve výši 4.512,56 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2.123,86 Kč, 27 % smluvní úroky z dlužné jistiny od 15. 6. 2018 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny od 15. 6. 2018 do zaplacení. Rovněž tato pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek na žalobce.
2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 1. 2017 bylo právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO poskytnuto celkem 40.000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit úvěrujícímu kromě jistiny i„ poplatek“ ve výši 33.728 Kč sestávající z úroku 6.896 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení 8.980 Kč a částku za administrativní činnost a komfortní splácení 17.852 Kč; tyto platby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 1.229 Kč s tím, že poslední splátka činí 1.217 Kč. Celkově na tuto smlouvu žalovaná uhradila 8.000 Kč, což vyplynulo z tabulky umoření.
4. Pokud se jedná o smlouvu o zápůjčce ze dne 27. 5. 2016, pak na základě této, obdržela žalovaná od právního předchůdce žalobce společnosti právnická osoba, IČO úvěr ve výši 30.000 Kč, za což se zavázala uhradit„ poplatek“ v částce 10.473 Kč sestávající z úroku 5.891 Kč, poplatku za administrativní činnost 4.582 Kč. Celkovou dlužnou částku 40.473 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 15 měsíčních splátkách po 2.699 Kč (poslední splátka měla činit 2.687 Kč). Na tuto smlouvu žalovaná uhradila celkem 16.197 Kč, což vyplynulo z tabulky umoření.
5. Obě zápůjčky byly postoupeny na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018, přičemž žalovaná byla o této skutečnosti informována dopisem ze dne 14. 6. 2018. Žalované byla rovněž zaslána předžalobní výzva k plnění ze dne 12. 3. 2020.
6. Usnesením ze dne 17. 12. 2020 č. j. 13 C 146/2020 -29 a 13 C 146/2020 -30 byla žalobkyně vyzvána, aby tvrdila a prokazovala, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to jak dle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, tak i dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když obě smlouvy o spotřebitelském úvěru byly sepsány za účinnosti každého ze zákonů.
7. Ve svém písemném podání ze dne 26. 1. 2021 bylo sděleno, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, jako poskytovatel zápůjčky, splnil zákonnou povinnost ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením obou smluv o zápůjčce. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny v části„ ověřené dokumenty“. Ze zákaznické karty ze dne 16. 1. 2017 se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením smlouvy o zápůjčce číslo majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy, 3 výplatních pásek za období 10, 11, 12 roku 2016 a současně si ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Ze zákaznické karty ze dne 27. 5. 2016 se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením smlouvy o zápůjčce číslo majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy, 3 výplatních pásek za období 2-4 roku 2016, předložených dokladů SIPO, nájemní smlouvy, současně si ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Za tohoto stavu věci, tak byla schopnost žalovaná splácet zápůjčku dostatečná.
8. Jak vyplynulo ze zákaznické karty ze dne 27. 5. 2016, je zde uvedeno, že čistá mzda žadatele je 19.000 Kč, jiné čisté příjmy 6.000 Kč, další čisté příjmy domácnosti 10.000 Kč, celkové příjmy jsou 35.000 Kč. Dále žalovaná platí nájem/Inkaso 2.500 Kč, telefon 200 Kč, externí zápůjčky dle úvěrových registrů 18.100 Kč a výdaje žadatele na domácnost 4.000 Kč. Pokud se týká zákaznické karty ze dne 16. 1. 2017 pak se zde uvádí, že čistý příjem žadatele je 18.000, ostatní příjem je 3.000 Kč, další čisté příjmy domácnosti 21.000 Kč, celkem jsou příjmy domácnosti 42.000. Pokud se jedná o běžné měsíční výdaje tak externí zápůjčky žadatele činí 7.000 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele 3.500 Kč. Žádná ze skutečností uvedených v obou zákaznických kartách není podložená listinami ani jinými důkazními prostředky.
9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. Podle § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1 , 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, i podle § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Předobrazem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008 /48/, který uložil členským státům zajistit, aby„ před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008 /48/ se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další C -449/13, z něhož mj. vyplývá, že:„ Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr„ s odbornou péčí“, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět„ úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V souvislosti s výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho nedoloženými prohlášeními.
16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky (resp. právním předchůdcem žalobce a žalovaným) došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.
17. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 1 zákona). Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, avšak musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
Pokud se týče posouzení úvěruschopnosti, které bylo povinností právního předchůdce žalobce, jak za účinnosti zákona č. 145/2010 tak za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, uvádí soud následující.
18. Žádná ze skutečností, které jsou uvedeny v obou zákaznických kartách, a to ze dne 27. 5. 2016 a 16. 1. 2017 není doložena jakýmikoliv důkazními prostředky. V rámci žaloby je tak pouze tvrzeno, nikoliv prokázáno, jaké byly příjmy žalované, a to za situace, kdy sice lze vycházet ze skutečnosti, že žalovaná měla reálný příjem od zaměstnavatele ve výši 18.000 Kč či 19.000 Kč, avšak v žádném případě nebyly doloženy další skutečnosti týkající se příjmu žalované, které jsou specifikovány částkami 6.000 Kč a 10.000 Kč (v rámci zákaznické karty ze dne 27. 5. 2016) a v částkách 3.000 Kč a 21.000 Kč v rámci zákaznické karty ze dne 16. 1. 2017. Rovněž běžné měsíční výdaje, které jsou pouze tvrzeny, nikoliv prokázány, nejsou relevantním důkazem pro soud ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované, a to tak, aby na základě takových informací mohl být poskytnut spotřebitelský úvěr. Vzhledem k těmto skutečnostem, tedy zejména, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně zjišťována, resp. nelze dospět k závěru, že úvěruschopnost byla řádně soudu doložena, jak je ukládáno oběma zákony o spotřebitelském úvěru, je třeba obě smlouvy o zápůjčce, resp. spotřebitelském úvěru, vyhodnotit jako neplatné smlouvy a plnění, které bylo žalované poskytnuto právním předchůdcem žalobce, vyhodnotit pouze jako bezdůvodné obohacení. Za tohoto stavu věci tak bylo z neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 1. 2017 žalobci přiznáno 32.000 Kč (žalované bylo poskytnuto 40.000 Kč a žalovaná uhradila 8.000 Kč), dále byl přiznán zákonný úrok z prodlení z přiznané částky 32.000 Kč ve výši 8,05 % ročně ode dne 15. 6. 2018 do zaplacení a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.724,21 Kč, který představuje zákonný úrok z prodlení z přiznané částky 32.000 Kč za období od 24. 5. 2017 do 14. 6. 2018. Naopak, a to s ohledem na vyhodnocení smlouvy jako neplatné byly zamítnuty tyto nároky žalobce: 25.694,49 Kč (od požadovaných 57.694,49 Kč bylo odečteno přiznaných 32.000 Kč), dále zákonný úrok z prodlení z částky 2.000 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 218,07 Kč (požadováno bylo 2.942,28 Kč, přiznáno bylo 2.724,21 Kč). Dále byly zamítnuty: kapitalizovaný úrok ve výši 2.512,22 Kč a smluvní úrok 28 % ročně z částky 34.000 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, neboť tyto nároky by bylo lze přiznat pouze, pokud by předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla vyhodnocena jako platná.
19. Pokud se jedná o smlouvu o zápůjčce ze dne 27. 5. 2016, na základě které bylo žalované poskytnuto 30.000 Kč, pak v tomto případě bylo žalobci přiznáno 13.803 Kč (poskytnuto bylo 30.000 Kč, zaplaceno bylo 16.197 Kč), a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 15. 6. 2018 do zaplacení a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.433,83 Kč (zákonný úrok z prodlení z přiznané částky 13.803 Kč za období od 28. 2. 2017 do 14. 6. 2018). Vzhledem k neplatnosti smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 5. 2016 pak byly zamítnuty tyto nároky žalobce: 10.473 Kč (požadováno bylo 24.276 Kč, přiznáno bylo 13.803 Kč), dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.319,89 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 690,03 Kč (požadováno bylo 2.123,86 Kč, přiznáno bylo 1.433,83 Kč). Dále byly zamítnuty nároky žalobce na kapitalizovaný úrok ve výši 4.512,56 Kč a úrok 27 % ročně z částky 20.122,89 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, neboť, jak je již shora uvedeno, tyto nároky žalobce by bylo možno přiznat pouze, pokud by předmětná smlouva o zápůjčce ze dne 27. 5. 2016 byla vyhodnocena jako platná.
20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za situace, kdy poměr úspěchu a neúspěchu žalobce je téměř totožný. Za tohoto stavu věci tak bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.