Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 323/2021-19
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 8 900 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 8 900 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 8 900 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 8 900 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 8 900 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 8 900 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 8 900 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,00 % ročně z částky 8 900 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 8 900 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 8 900 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 8 900 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 8 900 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 8 900 Kč od 1. 1. 2021 do 10. 5. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 11. 5. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 8 900 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 8 900 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 8 900 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 8 900 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 8 900 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 8 900 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,00 % ročně z částky 8 900 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 8 900 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 8 900 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 8 900 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 8 900 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 8 900 Kč od 1. 1. 2021 do 10. 5. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 11. 5. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v účinném znění (dále jen„ o. s. ř. “). Ve věci bylo rozhodnuto v souladu s § 115a o. s. ř. o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 8 900 Kč s příslušenstvím uvedeným shora ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o půjčce ze dne 25. 11. 2005.
3. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Žalovaný a společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřeli dne 25. 11. 2005 smlouvu o půjčce číslo kterou právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný měl tuto částku spolu s poplatkem ve výši 9 960 Kč právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 52 týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaný však smluvenou částku neuhradil zcela, ke dni vyhlášení rozsudku mu dle žalobkyně zbývá uhradit částku 8 900 Kč, zaplatil tedy částku 16 060 Kč. Dne 24. 8. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně převedla oprávnění požadovat zaplacení této částky na právnická osoba anonymizováno, která následně dne 24. 8. 2018 převedla toto oprávnění na žalobkyni.
4. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Maltské republice, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud aplikoval na daný vztah úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení), jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, a dospěl k závěru, že podle čl. 4 bodu 1. nařízení EP a Rady ES č. 1215/2012 je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 4 bodu 2. nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je rozhodným právem právní řád České republiky.
5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“) účinné do 31. 12. 2013 (§ 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , dále jen „o. z.“), právní posouzení postoupení pohledávky bylo založeno již na právní úpravě o. z., neboť k němu došlo již za jeho účinnosti (§ 1879 o. z.).
6. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřely smlouvu o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák. Co se týče částky označené jako„ souhrnný poplatek“, soud dospěl k závěru, že jde o smluvní úrok. Jeho účel ve smlouvě nebyl definován, ze smlouvy není zřejmé, že by šlo o úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby. To ostatně ani nebylo žalobkyní tvrzeno. Šlo tak o úplatu za půjčení peněz, což je dle praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014 , či Škárová, M., § 658 , in: Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M., a kol., Občanský zákoník II., 2. vyd., Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1855). Částku označenou ve smlouvě jako souhrnný poplatek tak soud posoudil jako kapitalizovaný úrok.
7. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.
8. V případě žalované půjčky se jedná o kapitalizovaný úrok 9 960 Kč za poskytnutí jistiny 15 000 Kč, která měla být vracena v 52 týdenních splátkách. Výše úrokové sazby tak činí více jak 98 % ročně (srov. kalkulátor splátek www.finance.cz). Procentní roční úrok však byl daleko vyšší, což odráží i výše roční procentní sazby nákladů uvedená ve smlouvě, která činila 199,4 %, přičemž právě roční procentní sazbu nákladů je vzhledem ke standardizovanému způsobu jejího výpočtu (v rozhodné době zakotvené v příloze k zákonu č. 321/2001 Sb. ) považovat za vypovídající a transparentní srovnávací ukazatel z hlediska celkové ceny spotřebitelského úvěru v rámci Evropské unie. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik obec národní banky veřejně dostupných na webových stránkách České národní banky (www.cnb.cz) se pohybovaly v roce 2005 okolo 13 až 16 % ročně.
9. Sjednaný kapitalizovaný úrok, označovaný jako„ souhrnný poplatek“, byl dle soudu nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši desetinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích (tzv. souhrnném poplatku) tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003 , dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na www.nsoud.cz). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně byla oprávněna požadovat po žalovaném vrácení jistiny půjčky, případně zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem (nařízení vlády § 1 č. 142/1994 Sb. ). Tím, že žalovaný zaplatil na půjčku ve výši 15 000 Kč částku 16 060 Kč, půjčku splatil a do prodlení se nedostal.
10. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav a jeho právní hodnocení soud nárok žalobkyně neshledal oprávněným a žalobu v plném rozsahu zamítl.
11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, a proto by mu náležela náhrada nákladů řízení. Vzhledem k jeho procesní pasivitě mu však žádné náklady nevznikly. Soud tak rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).