Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
116 C 71/2021-19
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Tamarou Göthovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 4.398 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3.150 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3.000 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 344,71 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 1.398 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 574 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3.150 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3.000 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 344,71 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 1.398 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 574 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.</b>
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23. 9. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 4.398 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 10. 7. 2018.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne 10. 7. 2018 byla mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru číslo (dále jen„ smlouva“), na základě které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč. Jejich převzetí žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 9. 8. 2018. Žalovaný se pro případ, že by poskytnutý úvěr řádně a včas nevrátil, zavázal zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a dále poplatek ve výši 50 Kč za každou žalobcem odeslanou upomínku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 9. 12. 2019, s účinností ke dni 12. 12. 2019, postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku na žalobce. O změně v osobě věřitele byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020. Žalovaný žalobci dlužnou částku nezaplatil ani na základě upomínek, ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobce, která byla žalovanému dle předloženého poštovního podacího archu odeslána dne 9. 9. 2020. Žalobce tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 3.000 Kč s úrokem z prodlení od 13. 12. 2019 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 1.398 Kč za období od 10. 8. 2018 do 19. 11. 2019, kapitalizovaného úroku ve výši 344,71 Kč za období od 10. 8. 2018 do 19. 11. 2019 a poplatku za upomínky v celkové výši 150 Kč.
5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) uzavřena smlouva o úvěru. Právní předchůdce žalobce se ve smlouvě zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr žalobci vrátit do sjednaného data splatnosti. Žalobce svoji povinnost splnil, když si žalovaný dne 10. 7. 2018 peněžní prostředky v hotovosti převzal. Žalovaný však svoji povinnost porušil, když načerpaný úvěr řádně a včas nevrátil. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn pohledávku vymáhat. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, vzniklo žalobci v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný v řízení neuvedl, že by dlužnou částku žalobci uhradil a ani jinak nárok žalobce nerozporoval, soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 3.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 13. 12. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 344,71 Kč a poplatky ve výši 150 Kč.
6. V části, v níž se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.398 Kč, však žaloba není důvodná, neboť účastníci uzavřeli smlouvu, kterou je třeba dle její povahy považovat za smlouvu spotřebitelskou dle § 419 a § 1810 a násl. občanského zákoníku Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 dovodil, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na nichž spotřebitel připojuje svůj podpis). V daném případě se sice ujednání o smluvní pokutě nachází přímo ve smlouvě, avšak je skryto v textu smlouvy. Zmínka o smluvní pokutě se nachází až v horní části textu na straně 3, přičemž na část smlouvy týkající se smluvní pokuty není nijak výrazněni upozorněno jako je tomu např. u prodloužení splatnosti, práva na odstoupení apod. Takové jednání soud hodnotí jako nepoctivé chování ze strany žalobce, jemuž nelze přiznat právní ochranu s ohledem na § 6 občanského zákoníku. Z uvedeného důvodu soud dovodil, že žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty nevzniklo, neboť ujednání, jímž mělo toto právo být založeno, je neplatné dle § 588 občanského zákoníku pro zjevný rozpor s dobrými mravy, rozpor se zákonem (konkrétně s § 1813 občanského zákoníku, když zakládá výraznou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele) a současně s veřejným pořádkem.
7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud žalobci přiznal náhradu nákladů ve výši 42 %, když byl žalobce co do částky 3.494,71 Kč (71 %) úspěšný a co do částky 1.398 Kč (29 %) neúspěšný. Dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále je„ AT“) činí sazba za úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení u tarifní hodnoty do 10.000 Kč částku 200 Kč. Soud přiznal náhradu nákladů za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) AT). Dále byla žalobci přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby do podání návrhu (§14b odst. 5 písm. a) AT). Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, proto byla částka 800 Kč navýšena o 21 % DPH, tj. částku 168 Kč. Žalobci byla také přiznána náhrada soudního poplatku ve výši 400 Kč. Celková výše náhrady nákladů by tak v případě plného úspěchu žalobce činila 1.368 Kč. Soud však přiznal náhradu nákladů jen ve výši 42 %, tj. v částce 574 Kč.
8. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.
9. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.