Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 233/2020-42
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 5.200 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5.200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky 5.200 Kč od 11.12.2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 544,93 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1.368 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5.200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky 5.200 Kč od 11.12.2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 544,93 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1.368 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 13.7.2020 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 7.474,68 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky 5.200 Kč od 11.12.2019 do zaplacení, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 544,93 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.183,75 Kč a smluvní pokuty ve výši 2.274,68 Kč. Uvedla, že mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) byla uzavřena dne 30.7.2018 smlouva o úvěru č. anonymizováno, dle které byly téhož dne na bankovní účet žalovaného poskytnuty finanční prostředky ve výši 5.200 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 4.164,68 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky včetně poplatku nejpozději do 21.8.2018. Sjednanou částku však neuhradil řádně a včas a právnímu předchůdci žalobkyně tak vznikl nárok na smluvní pokutu. Tato byla smluvně dohodnuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 4.000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2019 s účinností k témuž dni, došlo ke změně v osobě věřitele, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 21.1.2020. Na základě této smlouvy pohledávku nabyla žalobkyně. Ke dni postoupení činila hodnota pohledávky částku 11.267,73 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 5.200 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 630,76 Kč, smluvní pokuty ve výši 2.274,68 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 609,30 Kč a smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 2.552,99 Kč. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně na svůj dluh ničeho neuhradil.
2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr bohužel nedisponuje a žalobní návrh na úhradu částky 5.458,43 Kč vzala zpět.
3. Usnesením ze dne 4.1.2021, č.j. 11 C 233/2020-31 soud řízení zastavil co do částky 5.458,43 Kč, jež představuje kapitalizovaný úrok ve výši 3.183,75 Kč a smluvní pokutu ve výši 2.274,68 Kč. Nadále žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 5.200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z této částky od 11.12.2019 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 544,93 Kč.
4. Soud ve věci rozhodl dle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) bez nařízení ústního jednání. Žalovaný byl usnesením soudu vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, ač mu bylo usnesení spolu s žalobou doručeno 19.2.2021. Soud proto souhlas s takovýmto procesním postupem podle daného poučení předpokládal, žalobkyně s takovým postupem vyjádřila souhlas již v žalobě. Rozhodnuto tak bylo bez nařízení ústního jednání.
5. Žalovaný se nevyjádřil ani k zaslané žalobě, ani nenavrhl žádné důkazy.
6. Smlouvou o úvěru č. anonymizováno uzavřenou dne 30.7.2018 mezi společností právnická osoba, jako věřitelem a žalovaným jako klientem vzal soud za prokázané, že touto smlouvou se společnost právnická osoba, zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5.200 Kč dne 30.7.2018 na bankovní účet žalovaného číslo žalovaný se zavázal splatit úvěr do 21.8.2018 a dále věřiteli zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4.164,68 Kč.
7. Potvrzením banky o platbě bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně poskytl dne 30.7.2018 žalovanému částku 5.200 Kč na účet označený žalovaným ve smlouvě o úvěru.
8. Výzvou ze dne 23.6.2020 vyzvala žalobkyně žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.
9. Aktivní legitimaci žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2019, včetně přílohy a oznámením o postoupení pohledávek zaslaným právním předchůdcem žalobkyně žalovanému dne 21.1.2020.
10. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Shora provedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
14. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
15. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žádné důkazy, žádné listiny prokazující, že by provedla ověření příjmů a výdajů žalovaného Naopak sdělila, že takovýmito důkazy nedisponuje. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1.12.2016 obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5.3.2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele„ před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních a sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský statut jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů“ (viz. dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn„ i před sebou samotným“ a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.
16. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytla žalovanému dne 30.7.2018 částku ve výši 5.200 Kč, žalovaný do současné doby ničeho neuhradil, když v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by dlužnou částku uhradil či zanikla jinak. Soud tedy považoval nárok žalobkyně v rozsahu částky 5.200 Kč důvodným, včetně požadovaného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 544,93, Kč a zákonného úroku z prodlení od 11.12.2019 do zaplacení, a to z titulu bezdůvodného obohacení, a proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
17. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci tak, že zavázal procesně neúspěšného žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni, která měla v řízení větší procesní úspěch, na nákladech řízení částku 1.368 Kč. Procesní neúspěch žalobkyně se týkal pouze příslušenství dluhu (částečné zastavení řízení, které bylo zaviněno z procesního hlediska žalobkyní), proto jí soud přiznal podle uvedeného ustanovení náhradu nákladů řízení v plné výši. Jedná se o náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměnu advokáta ve výši 2,5 x 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění za převzetí zastoupení, sepis návrhu, jednoduchou výzvu k plnění (§ 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění), a 3 x 100 Kč paušál dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, a dále 21% DPH za odměny a náhrad. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně (platební místo dle § 149 odst. 1 o.s.ř).
18. Lhůta k plnění byla stanovena jako zákonná třídenní dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.