Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 323/2021-29
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem JUDr. Jitkou Sochorovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 119 908,53 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 119 539,53 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 25,55 % ročně z částky 10 188 Kč za období od 2. 11. 2020 do 2. 12. 2020, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 25,55 % ročně z částky 112 062 Kč za období od 3. 12. 2020 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 369 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 25,55 % ročně z částky 6 Kč za období od 3. 12. 2020 do zaplacení se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 27 303 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 119 539,53 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 25,55 % ročně z částky 10 188 Kč za období od 2. 11. 2020 do 2. 12. 2020, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 25,55 % ročně z částky 112 062 Kč za období od 3. 12. 2020 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 369 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 25,55 % ročně z částky 6 Kč za období od 3. 12. 2020 do zaplacení se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 27 303 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu domáhala zaplacení celkové částky 119 908,53 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela tato s žalovanou smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 75 006 Kč, žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za úvěr v pevné výši 47 250 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 10 188 Kč do 1. 9. 2021. Žalovaná neuhradila ničeho v důsledku čehož byl úvěr ke dni 2. 12. 2020. V důsledku prodlení žalované uplatňuje žalobkyně také smluvní úrok z prodlení ve výši 25,55 % ročně, náklady na vyhotovení upomínky v celkové výši 726 Kč (2 x 363 Kč), náklady na vymáhání prostřednictvím osobní návštěvy ve výši 7 114,53 Kč a paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Na jistině zůstala žalovaná dlužna částku 75 006 Kč, na poplatku za úvěr částku 37 062 Kč. Před podáním návrhu byl žalovaný k úhradě žalované částky vyzván předžalobní upomínkou.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 75 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem v pevné výši 47 250 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 10 188 Kč do 12 měsíců od poskytnutí úvěru (prokázáno smlouvou o podnikatelském úvěru číslo ze dne 25. 8. 2020 s úředně ověřeným podpisem žalované). Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně dne 1. 9. 2020 zaslala na bankovní účet žalované částku 75 000 Kč. Žalovaná uhradila pouze první splátku ve výši 10 188 Kč a to dne 29. 9. 2020, kdy tato částka byla v souladu čl. 4 smlouvy o podnikatelském úvěru započtena na poplatek za úvěr. Dále žalovaná neuhradila ničeho a dostala se do prodlení. Z článku 3.3 smlouvy soud zjistil, že v případě prodlení s vrácením poskytnuté jistiny nebo poplatku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni smluvní úrok z prodlení ve výši 25,55 % ročně (ve smlouvě je tato výše úroku vyjádřena jako 0,07 % denně). Z článku číslo soud zjistil, že žalobkyni v důsledku prodlení žalované vzniklo právo na úhradu částky 363 Kč za každou zaslanou výzvu k plnění (každá po 363 Kč).
Z dvou žalobkyní předložených výzev k plnění ze dne 9. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované dvě formálně odlišné výzvy. Soud dále z těchto výzev zjistil, že obě výzvy pocházejí ze stejného dne, byly žalované zaslány na stejnou adresu, a liší se pouze v jejich čísle (číslo číslo) a dále ve způsobu zápisu adresy žalované, kdy na první výzvě je uvedeno PSČ obec - část obce a na druhé výzvě pak PSČ obec. Jinak se tyto výzvy liší pouze v interním pořadovém čísle, které žalobkyně výzvám přiřazuje, faktický obsah výzev je však totožný. Z článku číslo smlouvy soud zjistil, že v důsledku prodlení vznikla žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 7 114,53 Kč za vymáhání pohledávky prostřednictvím osobní návštěvy a na základě článku číslo vzniklo žalobkyni právo požadovat úhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky v paušální výši stanovené nařízením vlády. V souladu s čl. 5 smlouvy byl úvěr ke dni 2. 12. 2020 zesplatněn z důvodu prodlení žalované s úhradou první splátky delšího než 1 měsíc (první splátka byla dle čl. 4 smlouvy splatná dne 1. 10. 2020). Žalovaná zůstala žalobkyni dlužna na poskytnutém úvěru částku ve výši 112 062 Kč (nesplacená částka úvěru + neuhrazený poplatek za poskytnutí úvěru), na poplatku za osobní vymáhání částku 7 114,53 Kč a na nákladech za dvě upomínky žalobkyně požaduje 726 Kč. Žalobkyně má dle smlouvy nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Zaslání předžalobní upomínky má soud za prokázané výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne 24. 2. 2021 včetně podacího archu ze stejného dne.
5. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní.
6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.
7. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
8. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 1751 odst. 1 o. z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
10. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
11. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána z velké části důvodně. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky, čímž splnila svůj závazek ze smlouvy o úvěru, žalovaný však svou povinnost poskytnutou peněžní částku spolu se sjednaným poplatkem vrátit nesplnil. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu většiny žalobou nárokovaných částek, včetně smluvního úroku z prodlení ve výši 25,55 %. Žalobkyni tedy vznikl nárok na úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 25,55 % ročně z částky 10 188 Kč (výše první neuhrazené splátky) a to ode dne následujícího po splatnosti této splátky (2. 11. 2020) do dne splatnosti celého úvěru (2. 12. 2020). Ode dne následujícího po splatnosti celého úvěru (3. 12. 2020) pak náleží žalobkyni smluvní úrok z prodlení ve výši 25,55 % ročně z přiznané jistiny do zaplacení.
Soud však shledal jako nedůvodné, že žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 75 006 Kč. Ze smlouvy o úvěru a výpisu z účtu žalobkyně bylo jasně prokázáno, že úvěr byl sjednán ve výši 75 000 Kč a že žalobkyně žalované skutečně poskytla pouze částku ve výši 75 000 Kč. Z toho důvodu soud žalobu zamítl co do částky 6 Kč a souvisejícího smluvního úroku z prodlení z této částky.
Soud dále shledal jako nedůvodný nárok žalobkyně na zaplacení nákladů za dvě zaslané upomínky v celkové výši 726 Kč (2 x 363 Kč). Jak vyplývá z provedeného dokazování, obě dvě výzvy jsou ze stejného dne, jsou obsahově totožné a byly zaslány žalované na stejnou adresu. Jediným rozdílem mezi oběma výzvami je jejich číselné označení (pořadové číslo či kód) a forma zápisu adresy žalované v hlavičce výzvy. Soud tuto okolnost posoudil tak, že žalované byla fakticky zaslána pouze jedna výzva, když v rozhodných rysech jsou obě výzvy zcela identické (neliší se tedy ani datem, ani adresou na níž byly zaslány ani žádnou jinou podstatnou náležitostí). V tomto kontextu lze uvažovat nad tím, zda se jedná o snahu žalobkyně uměle navýšit náklady spojené s upomínáním, nebo pouze o jakési administrativní nedopatření nebo opomenutí. Ať už je tomu jakkoliv, soud na základě provedeného dokazování došel k závěru, že bylo jasně prokázáno, že žalobkyně zaslala žalované fakticky pouze jednu výzvu a z toho důvodu nárok na zaplacení částky ve výši 363 Kč za druhou výzvu zamítl. Soud tak žalobkyni přiznal celkem částku 119 539,53 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 75 000 Kč, poplatku za úvěr ve výši 37 062 Kč, nákladů za osobní vymáhání ve výši 7 114,53 Kč a nákladů za jednu upomínku ve výši 363 Kč.
13. Soud žalobkyni přiznal i částku 1 200 Kč jakožto paušalizovanou náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a článkem číslo smlouvy o podnikatelském úvěru.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jejíž neúspěch ve věci byl jen nepatrný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 303 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 797 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 119 908,53 Kč sestávající z částky 5 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 600 Kč ve výši 3 906 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.