Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 428/2020-16
Okresní soud Plzeň - sever rozhodl samosoudcem celé jméno řešitele ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba na zaplacení částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, kapitalizovanými úroky ve výši částka, 9,75% zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení a 15% úroky ročně z částky částka od datum do zaplacení, se v celém rozsahu zamítá.
II. Žalobce je povinen uhradit doplatek soudního poplatku ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Plzeň-sever.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba na zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovanými úroky ve výši [částka], 9,75% zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a 15% úroky ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se v celém rozsahu zamítá. II. Žalobce je povinen uhradit doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Plzeň-sever. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, uzavřené mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále také„ právní předchůdce žalobce“), která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobci.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobce vyjádřil souhlas s tímto postupem, zatímco žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.
Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, z níž bylo zjištěno, že společnost právnická osoba, podle § 1879 - 1886 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), postoupil pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru číslo na žalobce, který pak dopisem ze dne datum splnil svoji informační povinnost vůči žalovanému týkající se postoupení pohledávky.
Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Ze smlouvy číslo je zřejmé, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. Podle smlouvy o úvěru se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému hotovostní úvěr ve výši částka. Žalovaný se oproti tomu zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši částka, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši částka, úhrady za administrativní činnost ve výši částka a úhrady za splátky v hotovosti ve výši částka v 14 pravidelných měsíčních splátkách po částka Smlouva o úvěru obsahuje navýšení o smluvní úrok 15 %, celkem tedy na nákladech úvěru mělo být žalovanou zaplaceno částka Smlouva o úvěru uvádí, že RPSN sjednané na období 14 měsíců činí 252,65 %. Žalobce uvedl, že žalovaný uhradil ve splátkách částku v celkové výši částka. Žalovaný byl žalobcem upomenut před podáním žaloby upomínkou ze dne datum, v níž žalobce určil dodatečnou lhůtu k plnění do datum.
Soud při svém rozhodování přihlížel k tomu, že podle veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou ARAD, průměrná úroková sazba pro spotřebitelský úvěr poskytovaný domácnostem se splatností nad 1 rok v listopadu 2017 činila 9,54 %. Bylo by tak možné akceptovat maximálně trojnásobek, tj. 28,62 %. V úvěrové smlouvě byl sice sjednán úrok z úvěru ve výši 25 % za období, na které byl úvěr poskytnut, tj. 14 měsíců, avšak je zřejmé, že částka částka jako celkové náklady za úvěr, které měl žalovaný zaplatit nad rámec poskytnutých částka, výrazně přesahují trojnásobek běžného smluvního úroku pro úvěry a půjčky v daném období. Jestliže měl žalovaný dle smlouvy o úvěru na nákladech úvěru zaplatit částka, odpovídala výše nákladů 70 % z jistiny, přičemž RPSN bylo ujednáno ve výši 252,65 %. Je tak zcela zjevné, že struktura částky, která měla být vrácena, je nastavena tak, aby obcházela zákon. Taková výše poplatků se zcela vymyká obvykle sjednávaným poplatkům, které za tuto službu účtují banky. V této souvislosti je třeba zohlednit závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/2011 , dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní.
Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
Na smlouvu o úvěru jako celek je tedy nutné pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 o.z. pro rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětná smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (žalované) jakožto slabší smluvní strany, když sjednané náklady úvěru svou výší neodpovídají obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty. Nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu.
Za uvedeného stavu má soud za to, že nárok ze smlouvy o úvěru, která je absolutně neplatným právním jednáním, je možné vypořádat toliko v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. S ohledem na to, že žalovaný zaplatil celkem částku částka, tedy celou jistinu a nadto i část nákladů za poskytnutí úvěru, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení. Žalobci byl proto doměřen soudní poplatek z částky částka na částka dle položky 1 sazebníku a zbývá tak uhradit částka.
O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalobce byl ve věci neúspěšný, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.