Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 73/2021-27

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem titul jméno příjmení jméno.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované, t.č. ulice a číslo, PSČ obec

o zaplacení 22.686 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8.500,00 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8.500,00 Kč od 21.5.2020 do zaplacení a kapitalizované úroky z prodlení ve výši ve výši 1.448, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky ve výši 14.186,00 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky ve výši 1.558,62 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, dále úrokem ve výši 15,00% ročně z částky 9.239,10 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, dále v rozsahu kapitalizovaného úroku ve výši 2.779,32 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 265,70 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8.500,00 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8.500,00 Kč od 21.5.2020 do zaplacení a kapitalizované úroky z prodlení ve výši ve výši 1.448, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu částky ve výši 14.186,00 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky ve výši 1.558,62 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, dále úrokem ve výši 15,00% ročně z částky 9.239,10 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, dále v rozsahu kapitalizovaného úroku ve výši 2.779,32 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 265,70 Kč zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 10.12.2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 22.686,00 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO a žalovanou byla dne 19.3.2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalované téhož dne v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 10.000,00 Kč, který se společně s poplatkem ve výši 8.186,00 Kč, který se sestával z pevného úroku ve výši 963,00 Kč, poplatku poskytnutí úvěru ve výši 4.000,00 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 723,00 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 2.500,00 Kč, zavázala splatit v 14-ti pravidelných měsíčních splátkách po 1.299,00 Kč, nejpozději do 19.5.2018. Před uzavření smlouvy právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalované tak, že ze žádosti o úvěr vyplynulo, že žalovaná disponuje měsíčním příjmem ze zaměstnání u právnická osoba, se sídlem adresa, dále disponuje příjmem v podobě invalidního důchodu ve výši 8.100,00 Kč tj. měsíční příjmy činily 15.897,00 Kč s tím, že měsíční výdaje byly 4.000,00 Kč, tato tvrzení měla být ověřena z dokladů od žalované. Dále byla žalovaná posouzena nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná však své povinnosti nesplnila a úvěr řádně a včas nesplatila, resp. celkem uhradila toliko částku ve výši 1.300,00 Kč resp. 1.500,00 Kč. Dlužná jistina činila částku ve výši 9.239,10 Kč, dlužné pevné úroky činily částku ve výši 819,52 Kč, dlužný poplatek za uzavření smlouvy činil částku ve výši 3.670,02 Kč, dlužný poplatek za vyhodnocení úvěru činil 663,59 Kč a dlužný administrativní poplatek za hotovostní inkaso činil částku ve výši 2.293,77 Kč. Následně byla s účinností ke dni 8.7.2020 pohledávka za žalovanou postoupena žalobci, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná dluží žalobci částku ve výši 9.239,10 Kč na jistině, dále částku ve výši 819,52 Kč na pevně stanovených úrocích, dále částku ve výši 3.670,02 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru, dále částku ve výši 663,59 Kč na poplatku za správu úvěru, dále částku ve výši 2.293,77 Kč Kč na inkasním poplatku, dále částku ve výši 6.000,00 Kč na smluvní pokutě ve výši 0,1% z příslušné dlužné částky denně za období od 20.5.2017 do 16.11.2018. Dále žalobce za období od 20.5.2018 do 20.5.2020 kapitalizoval úroky z prodlení z částky 10.058,62 Kč na částku ve výši 1.714,65 Kč, s tím, že tyto dále požaduje od 21.5.2020 do zaplacení z dlužné jistiny ve výši 9.239,10 Kč a dále žalobce za období od 20.5.2018 do 20.5.2020 kapitalizoval úroky z částky 9.239,10 Kč na částku ve výši 2.779,32 Kč s tím, že požaduje úroky ve výši 15,00 % ročně z dlužné jistiny od 21.5.2020 do zaplacení. Dlužné částky žalovaná nezaplatila ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 4.11.2020.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Za účelem zjištění skutkového stavu soud provedl dokazování listinnými důkazy, kterými byly - žádost o úvěr ze dne 19.3.2017, pracovní smlouva ze dne 10.1.2017, výplatní páska za číslo, smlouva o úvěru číslo ze dne 19.3.2017 vč. přehledu splátek, transakční historie – platby, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2020 a vč. přílohy číslo oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24.7.2020, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 4.11.2020 vč. dokladu o odeslání.

4. Z výše citovaných listinných důkazů vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO a žalovanou byla dne 19.3.2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalované téhož dne v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 10.000,00 Kč, který se společně s poplatkem v celkové výši ve výši 8.186,00 Kč, který se sestával z úroku ve výši 963,00 Kč (kdy zápůjční úroková sazba činila 15% - viz bod splatnost, úrok a RPSH úvěru), dále s poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4.000,00 Kč, dále s poplatku za správu (vyhodnocení) úvěru ve výši 723,00 Kč a s poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 2.500,00 Kč, zavázala splatit v 14-ti pravidelných měsíčních splátkách po 1.299,00 Kč, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a další splátky byly splatné do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Pro případ prodlení s úhradou úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky ohledně níž je dlužník v prodlení. Uvedené bylo zjištěno ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 19.3.2017 vč. přehledu splátek.

5. Dne 19.3.2017 byla prověřena úvěrová a platební historie žalované, a to z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, k níž byla přiložena výplatný páska za 1/2017, pracovní smlouva ze dne datum. Žalovaná měla příjem ze závislé činnosti ze zaměstnání u zaměstnavatele právnická osoba, kdy pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou od 11.1.2017 do 10.1.2018 s tím, že průměrný příjem činil měsíčně 7.797,00 Kč. Žalovaná měla mít příjem dále v podobě invalidního důchodu ve výši 8.100,00 Kč, a byť je v žádosti uvedeno, že měl být předložen„ výměr“ bez bližší specifikace, tento druh příjmu soudu doložen nebyl. Měsíční příjmy činily 15.897,00 Kč Měsíční výdaje žalované činily celkem 4.000,00 Kč, kdy bydlení činilo 1.000,00 Kč (u bratra), stravování a doprava činily 3.000,00 Kč, k výdajům nebylo doloženo ničeho. Uvedené bylo zjištěno z žádosti o úvěr ze dne 19.3.2017, pracovní smlouvy ze dne 10.1.2017 a výplatní pásky za číslo.

6. Z transakční historie – platby bylo zjištěno, že žalovaná celkem na smlouvu číslo uhradila dne 20.3.2017 částku ve výši 1.300,00 Kč, a dne 20.4.2017 byla dobropisována částka ve výši 200,00 Kč.

7. Následně byla pohledávka za žalovanou s účinností k 8.7.2019 postoupena žalobci, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 24.7.2020. Uvedené bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2020 vč. přílohy číslo oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24.7.2020

8. Dne 4.11.2020 byla žalovaná vyzvána právním zástupcem žalobce k úhradě částky ve výši 29.233,13 Kč, a to nejpozději do 19.11.2020 s tím, že se jedná o nedoplatek vyplývající z úvěrové smlouvy číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO a žalovanou byla dne datum, kdy poskytnutá částka úvěru činila 10.000,00 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit společně s poplatkem ve výši 18.186,00 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1.299,00 Kč, nejpozději do 19.5.2018. Současně bylo žalované opětovně sděleno, že pohledávka byla postoupena žalobci s tím, že dlužná jistina, úrok a poplatky činí 16.686,00 Kč, smluvní pokuta 6.000,00 Kč, úrok od 19.5.2018 částku 3.441,11 Kč a zákonné úroky z prodlení částku 2.060,29 Kč. Žalovaná byla poučena o možnosti soudního vymáhání pohledávky a vzniku dalších nákladů. Předžalobní výzva byla žalované odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 5.11.2020. Uvedené bylo zjištěno z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 4.11.2020 vč. dokladu o odeslání.

9. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. S ohledem na vznik závazkového vztahu soud věc posuzoval dle ustanovení v platném znění a o spotřebitelském úvěru – ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZUS).

10. Podle § 2 odst. 1 ZSU spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 ZSU, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle , (dále jen ) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účast zákona vyžaduje.

15. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez správního důvodu, plněním správního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne 19.3.2013 smlouva o úvěru číslo ve smyslu ust. a násl. , kdy žalované byla právním předchůdcem žalobce při podpisu smlouvy vyplacena částka ve výši 10.000,00 Kč, představující úvěr, který se žalovaná zavázala splatit vč. poplatku v celkové výši 8.186,00 Kč v 14. pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.299,00 Kč, nejpozději do 19.5.2018. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uhradila toliko částku ve výši 1.500,00 Kč.

19. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce resp. jeho právní předchůdce posuzoval úvěruschopnost žalované dle žádosti o úvěru a jejího čestného prohlášení tj. vyšel toliko z informací, které žalovaná jako úvěrovaný právnímu předchůdci žalobce jako úvěrujícímu o své osobní a finanční situaci poskytla, nicméně sám právní předchůdce žalobce měl ověřeny toliko příjmy žalované ze zaměstnání ve výši 7.797,00 Kč, další příjmem ve výši 8.100,00 Kč představující invalidní důchod, dle soudu ověřen nebyl, neboť žádný doklad soudu předložen nebyl, a pokud je uvedeno ve formuláři – jiný doklad: výměr, není zřejmé, o jaký výměr se jednat mělo. Výdaje doloženy nebyly vůbec tj. právní předchůdce podstatné výdaje žalované tedy nijak blíže neověřoval. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), popř. příspěvky na tyto náklady hrazené spolužijící osobou či osobě, lze doložit poměrně snadno. Právní předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřil (žalobcem tvrzené lustrace ve veřejných rejstřících doloženy nebyly a jejich provedení nevyplývalo z jakéhokoliv provedeného důkazu, ostatně žalobce tyto důkazy ani, byť soudem vyzván neoznačil), zda žalovaná má příp. v jaké výši splácí další závazky. Z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 23. 5. 2012 vyplývá, že by bylo v rozporu se zásadou rovnosti účastníků ( d), aby soud svou činností (analýzou předložených listin) v podstatě plnil (a nahrazoval) procesní aktivitu žalobce. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ). V souladu se shora citovaným poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v  zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Pokud žalobce vycházel toliko z objektivně nedoloženého prohlášení žalované o svých osobních, výdělkových a majetkových poměrech a navíc přehlížela zjevnou neschopnost žalované splácet, když již u ní měla žalovaná jiný úvěr, nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“

21. S ohledem na výše uvedené tedy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 19.3.2017 je absolutně neplatná, když žalobce resp. jeho právní předchůdce řádně nezkoumal a neposoudil úvěruschopnost žalované. Uzavřená smlouva se zjevně příčí dobrým mravům, zjevně narušuje veřejný pořádek. Současně nelze přehlédnout, že žalované byl úvěr vyplacen ještě před tím, než došlo ke schválení úvěru.

22. Vzhledem k výše uvedenému tedy soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko v rozsahu 8.500,00 Kč (10.000,00 Kč – 1.500,00 Kč), kdy žalobce má pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. , neboť žalovaná se na úkor žalobce obohatila bez právního důvodu. Vzhledem k tomu že žalovaná neuhradila ničeho, je povinna tuto částku žalobci zaplatit jako bezdůvodné obohacení. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu je povinna hradit i příslušenství pohledávky, kterým jsou úroky z prodlení ve smyslu ust. ve spojení s z dlužné jistiny ve výši 8.500,00 Kč, a to od 21.5.2020 (den následující po kapitalizaci úroků z prodlení) do zaplacení, a dále žalobci náleží úroky z prodlení ve výši 1.448,95 Kč za období od 20.5.2018 do 20.5.2020 z dlužné jistiny ve výši 8.500,00 Kč ve výši 8,50% ročně. V rozsahu částky ve výši 265,70 Kč byly kapitalizované úroky z prodlení za dané období zamítnuty (1.714,65 Kč – 1.448,95 Kč), neboť byla úročena částka ve výši 10.058,62 Kč (výrok II.).

23. Zbývající částky požadované žalobcem tj. částka ve výši 14.186,00 Kč (22.686,00 Kč – 8.500,00 Kč) představující částku ve výši 819,52 Kč na pevně stanovených úrocích, dále částku ve výši 2.293,77 Kč na inkasním poplatku, dále částku ve výši 3.670,02 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, dále částku ve výši 663,59 Kč na poplatku za vyhodnocení úvěru a dále částku ve výši 6.000,00 Kč na smluvní pokutě 739,10 Kč (požadovaná ve výši 9.239,10 Kč – 8.500,00 Kč) na zbývající jistině, žalovaná není povinna zaplatit, neboť se jedná o nároky z neplatné úvěrové smlouvy. Soud proto žalobu v daném rozsahu částky 14.186,00 Kč ve výroku II. zamítl. Dále byly zamítnuty úroky z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1.558,62 Kč (10.058,62 Kč – 8.500,00 Kč) od 21.5.2020 do zaplacení, dále úroky ve výši 15,00% ročně z částky 9.239,10 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, dále v kapitalizovaný úrok ve výši 2.779,32 Kč.

Pro úplnost a nad rámec odůvodnění soud uvádí, že smlouvu v části požadovaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4.000,00 Kč (nyní 3.670,02 Kč), dále poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 723,00 Kč (nyní 663,59 Kč), inkasního poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 2.500,00 Kč (nyní 2.293,77 Kč) rovněž shledal smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor z dobrými mravy a veřejným pořádkem ve smyslu ust. , kdy součet těchto částek představuje 72,23 % poskytnutého úvěru ve výši 10.000,00 Kč. K tomu soud dále uvádí, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena adhézním způsobem na formuláři na předtištěném vzoru, který neumožňoval žalovanému jakoukoliv modifikaci a žalovanému tak bylo v podstatě dané smluvní ujednání vnuceno. Soud má tedy za to, že dané ujednání je nutno považovat za nepřijatelné a neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26.1.2012). K požadavku žalobce týkajícího se úroku ve výši 15,00 % ročně do budoucna tj. do doby skutečné úhrady úvěru soud uvádí, že úroky jsou cenou za dočasné půjčené peněžní prostředky, kterou je úvěrovaný povinen platit úvěrujícímu. V projednávané věci byly úroky z úvěru sjednány pevnou částkou s tím, že pro žalovanou bylo z uzavřené smlouvy zřejmé, že úroku za poskytnutí úvěru bude činit 963,00 Kč. Zde soud dále uvádí, že v daném případě je sice ujednání úroku ve výši 15,00% obsaženo ve smlouvě samé, ale text začíná až na druhé straně této smlouvy, dle názoru soudu v oddíle smlouvy vzbuzujícím dojem nepodstatného charakteru. Jak již argumentoval Ústavní soud, v praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek, které mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě, úrocích či jiných sankcích). Lze tedy uzavřít, že soud toto ujednání o úroku považuje za neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení a . V této části by tedy byl žalobce uplatněný nárok nedůvodným i z tohoto důvodu.

24. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl úspěšný v rozsahu výroku I. tj. v rozsahu 37,47 % a neúspěšný v rozsahu výroku II. tj. 62,53% tj. žalovaná má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 25,06 %. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků řízení náhradu nákladů nepřiznal.

25. Lhůta k plnění byla odůvodněna ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem výkonu soudního rozhodnutí nebo exekucí.