Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
111 C 221/2021-62
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 30 547,55 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 547,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 31. 3. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 4 999,65 Kč, úroku ve výši 3 115,74 Kč, úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 28 586,78 Kč za dobu od 1. 2. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 30 547,55 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 1. 2. 2021 do 30. 3. 2021 a zákonného úroku z prodlení z částky 3 038,88 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 31. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 312 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, sídlem adresa žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 547,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 31. 3. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 4 999,65 Kč, úroku ve výši 3 115,74 Kč, úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 28 586,78 Kč za dobu od 1. 2. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 30 547,55 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 1. 2. 2021 do 30. 3. 2021 a zákonného úroku z prodlení z částky 3 038,88 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 31. 3. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 312 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], sídlem [adresa žalobkyně].
1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 7. 4. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku 30 547,55 Kč, úrok ve výši 3 115,74 Kč, úrok ve výši 22,68 % ročně z částky 28 586,78 Kč za dobu od 1. 2. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 30 547,55 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 1. 2. 2021 do zaplacení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum, v které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr do výše 30 000 Kč, žalovaný ke dni 22. 6. 2020 vyčerpal celkem částku 38 435,90 Kč, úvěr měl splatit formou pravidelných měsíčních splátek nejméně po 500 Kč k 17. dni měsíce, žalovaný neplnil své smluvní závazky řádně ani včas, věřitel proto od smlouvy odstoupil a ke dni 31. 1. 2021 zesplatnil celý dluh, který činil částku 33 663,29 Kč, věřitel (právní předchůdce žalobkyně) pohledávku dne 11. 2. 2021 postoupil žalobkyni, v době postoupení činila pohledávka na jistině částku 28 586,78 Kč, na pojistném částku 823 Kč, na poplatcích částku 600 Kč a na smluvní pokutě částku 537,77 Kč, žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, doručení předvolání bylo stanoveno ke dni 26. 7. 2021 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), z účasti u jednání se neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 2. 2021 a její přílohy bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele anonymizována čtyři slova, se sídlem země, anonymizována dvě slova příjmení anonymizováno, jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba, IČO pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru ve výši 33 663,29 Kč. Z oznámení o postoupení soud zjistil, že postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni dopisem ze dne 26. 2. 2021 odeslaným poštou téhož dne na smluvní adresu žalovaného (zjištěno z podacího lístku). Z rámcové smlouvy číslo smlouvy o úvěru číslo obě uzavřené dne datum, a potvrzení o výplatě úvěru ze dne datum, bylo zjištěno, že smlouvy byly uzavřeny mezi anonymizována čtyři slova, se sídlem země, anonymizována dvě slova příjmení anonymizováno, jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba, IČO jako úvěrujícím (dále také jen„ věřitel“) a žalovaným jako úvěrovaným, byly uzavřeny písemně, kdy obě strany se vlastnoručně podepsaly, věřitel se zavázal žalovanému poskytnout úvěr do výše 30 000 Kč, část rámce ve výši 11 357 Kč byla použita na přímou platbu za zboží kupované od zprostředkovatele úvěru právnická osoba, anonymizováno, IČO, tato část úvěru měla být splacena v 11 měsíčních splátkách po 1 191 Kč při úrokové sazbě 19,35 % ročně počínaje dnem 17. 12. 2019, celkem měl žalovaný vrátit částku 12 485 Kč. Zbytek úvěrového rámce byl splatný v měsíčních splátkách ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však ve výši 500 Kč. Splátky měly být hrazeny souhrnnou platbou se splatností k 17. dni kalendářního měsíce. V úvěrové smlouvě se žalovaný současně zavázal platit pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 5,99 % z měsíční splátky určené části revolvingového úvěru. Pro případ prodlení s úhradou splátek se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky k úhradě ve výši 100 Kč Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky účinné od 13. 11. 2019 a sazebník poplatků účinný ke dni uzavření smlouvy. Ve smlouvě byly uvedeny osobní a majetkové poměry žalovaného a prohlášení žalovaného, že nezamlčel žádné relevantní informace potřebné k posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalovaný byl svobodný, neměl vyživovací povinnosti, bydlel u rodičů, byl zaměstnán u právnická osoba, anonymizováno, IČO jako dělník s čistou měsíční mzdou ve výši 25 000 Kč, jeho náklady domácnosti činily částku 7 000 Kč, finanční závazky neměl. Smlouva neobsahuje záznam o tom, že poměry žalovaného byly zjištěny i z jiných zdrojů, než výlučně z podání žalovaného. Z přehledu plateb soud zjistil, že v době od datum do datum žalovaný vyčerpal úvěr ve výši celkové částky 37 075,90 Kč, věřitel mu účtoval poplatky za výběry peněz v celkové výši 1 360 Kč, žalovaný věřiteli splatil částku v celkové výši 11 528 Kč. Z dopisu ze dne 23. 12. 2020 bylo zjištěno, že věřitel od úvěrové smlouvy odstoupil pro neplacení splátek žalovaným a vyzval žalovaného, aby ke dni 31. 1. 2021 zaplatil celý dluh ve výši 33 664 Kč, z čehož částku 538 Kč tvořila smluvní pokuta, částku 600 Kč náklady vymáhání a zbytek byla nesplacená jistina, dopis byl adresován na smluvní adresu žalovaného ulice a číslo, PSČ obec část obce, doklad odeslání ale soudu předložen nebyl. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 3. 2021 a dokladu odeslání bylo zjištěno, že již žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 34 738,73 Kč do 30. 3. 2021, jinak zahájí soudní řízení. Výzva byla žalovanému odeslána na smluvní adresu poštou dne 15. 3. 2021.
4. Soud hodnotil každý výše uvedený důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti, přihlédl k tomu, co vyšlo v řízení najevo, neshledal důvod k provedení dalších důkazů, a po provedeném dokazování dospěl k následujícím závěru o skutkovém stavu věci. Mezi právním předchůdcem žalobkyně (dále také jen„ věřitel“) a žalovaným byla v anonymizováno rok uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalovaný jako úvěrovaný požádal věřitele jako úvěrujícího o poskytnutí peněžních prostředků. Věřitel úvěr vyplatil v celkové výši 37 075,90 Kč, žalovaný dosud splatil pouze částku 11 528 Kč. Tvrzení, že věřitel od smlouvy pro prodlení žalovaného se splácením odstoupil a zesplatnil celý dluh ze smlouvy plynoucí, nebylo v řízení pro absenci dokladu odeslání, zjištěno. Věřitel před sjednáním smlouvy posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet na základě sdělení žalovaného o jeho zaměstnání a osobních poměrech, ověření jeho tvrzení z relevantních listin zjištěno nebylo. Věřitel pohledávku ze smlouvy ve výši 33 663,29 Kč postoupil žalobkyni smlouvou ze dne 11. 2. 2021. Žalobkyně vyhotovila pro žalovaného předžalobní výzvu odeslanou na smluvní adresu žalovaného dne 15. 3. 2021.
5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy byla existence tvrzené smlouvy zjištěna. Tato však dle § 588 o. z. byla absolutně neplatná. Závěr o neplatnosti právního jednání soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že smlouva o spotřebitelském úvěru (viz definice spotřebitelského úvěru uvedená v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru) byla sjednaná protiprávně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda věřitel dostál své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin však nikterak nevyplývá, že by se věřitel před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti spotřebitele v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z něhož by soud zjistil, že věřitel provedl postup splňující kritéria odborné péče, a že objektivně získal informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele a mohl tak relevantně zhodnotit, zda je žalovaný schopen řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky se musí podle soudu prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda tento jako spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně důkazní písemností dokládala, že povinnost zkoumat schopnost žalovaného úvěr řádně splácet byla splněna prohlášením žalovaného o výši jeho příjmů a výdajů, ale již bez nahlédnutí do pracovní či nájemní smlouvy, včetně například výplatních pásek, a bez ověření v registrech klientských informací či v insolvenčním rejstříku (z nevedení žalovaného v těchto registrech by však nebylo možno dovozovat automaticky jeho schopnost úvěr splácet řádně). Věřitel si nevyžádal od žalovaného žádné doklady o výši celkových plateb za bydlení, inkaso a jiné pravidelné výdaje, přičemž se spokojil pouze s odhadem výdajů. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zcela nedostatečně zkoumal a prověřoval otázku příjmů a výdajů žalovaného, čímž nesplnil nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru. Soud proto na základě provedeného dokazování učinil závěr, že věřitel neposoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi ním a žalovaným je tedy neplatná a k této skutečnosti je soud povinen přihlížet dle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť smlouva je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutní neplatnost právního úkonu působí od počátku (ex tunc), důsledkem je, že účastníkům absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou žádná subjektivní práva ani povinnosti. To, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního jednání, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 odst. 1 , 2 o. z. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení toho, co k rukám žalovaného bylo plněno na základě neplatného právního jednání, kdy výplata peněz nebyla v řízení sporná. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky 37 075,90 Kč, což je částka, která byla žalovanému vyplacena. Pokud žalovaný před podáním žaloby zaplatil částku 11 528 Kč, tak nadále dluží částku 25 547,90 Kč, o kterou se obohatil a je povinen tuto žalobkyni vrátit. V rozsahu požadavku na zaplacení částky 4 999,65 Kč a smluvního úroku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávek soud uzavřel, že až předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, která byla žalovanému prokazatelně odeslána dne 15. 3. 2021. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne 18. 3. 2021, který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaný byl povinen dluh žalobkyni zaplatit do 30. 3. 2021, jak bylo ve výzvě uvedeno, jelikož tak neučinil, dostal se dne 31. 3. 2021 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 31. 3. 2021 činila zákonná výše úroku z prodlení 8,25 % dlužné částky ročně. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta.
6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 , § 142a o. s. ř. o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Žalobkyni v řízení vznikly náklady v celkové výši 3 400 Kč Částku tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 1 222 Kč, odměna advokáta ve výši 1 500 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby), kdy dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif “) činila odměna za každý úkon právní služby učiněný do podání žaloby částku 500 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po 100 Kč za jeden úkon dle § 13 a § 14b odst. 5 . písm. a) advokátního tarifu, celkem 300 Kč. Náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad byla přiznána ve výši 378 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 84 % předmětu řízení, vznikl ji proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 68 % (úspěch 84 % mínus neúspěch 16 %), tj. v částce 2 312 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce