Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
19 C 56/2021-60
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 30 402 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 080 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 080 Kč od 2. 1. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně uložit žalovanému povinnost zaplatit:
-) 15 322 Kč,
-) smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč za období od 2. 1. 2019 do 29. 11. 2019 vyčísleným na 4 375,02 Kč,
-) smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,
-) zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 920 Kč od 9. 1. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 080 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 080 Kč od 2. 1. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně uložit žalovanému povinnost zaplatit: -) 15 322 Kč, -) smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč za období od 2. 1. 2019 do 29. 11. 2019 vyčísleným na 4 375,02 Kč, -) smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 920 Kč od 9. 1. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 30 402 Kč společně se:
- zákonným úrokem z prodlení v neuvedené výši z částky 20 000 Kč od 9. 1. 2019 do 29. 11. 2019 vyčísleným na 1 760,42 Kč,
- zákonným úrokem ve výši 9,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,
- smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč za období od 2. 1. 2019 do 29. 11. 2019 vyčísleným na 4 375,02 Kč, a
- smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
2. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 2 800 Kč, odměnou za administrativní činnosti ve výši 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní týdenní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč a dále se zavázal zaplatit poplatek za doplňkovou službu životní pojištění ve výši 522 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 35 322 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 609 Kč, přičemž splatnost poslední splátky nastala dnem 1. 1. 2019. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 4 920 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni s účinností od 29. 11. 2019.
3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba (též známá jako„ Fajnpůjčka“) smlouvu, na jejímž základě vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se uvedenou částku zavázal splatit společně s úrokem 2 800 Kč (jenž představuje vyčíslený úrok ve výši 23,72 % ročně po dobu původně sjednané doby smlouvy), poplatkem 4 000 Kč, hotovostním inkasem ve výši 8 000 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 522 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 609 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit 35 322 Kč, přičemž RPSN dle smlouvy činilo 205 % /viz smlouva na č.l. 18 Žalovaný v žádosti o úvěr v rámci zkoumání úvěruschopnosti uvedl, že je zaměstnán jako anonymizováno u právnická osoba, s.r.o., kde dosahuje čistého příjmu 23 501 Kč. Dále uvedl, že má další příjem ve výši 17 000 Kč měsíčně, přičemž není zřejmé, o jaký příjem se jedná. Žalovaný dále uvedl, že bydlí v nájmu, přičemž jeho náklady na bydlení činí 10 000 Kč měsíčně. Ostatní náklady na živobytí byly odhadnuty na 8 000 Kč /viz karta zákazníka na č.l. 20 anonymizováno mzdy anonymizováno a anonymizována tři slova činil v roce 2017 v obec částku 27 352 Kč /viz regionální cena statistiky práce dostupná na www.mpsv.cz Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 28 a seznam postoupených pohledávek na č.l. 27 O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem od právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 29. 11. 2019 /viz dopis na č.l. 24, který byl odeslán dne 13. 12. 2019 /viz podací lístek na č.l. 25 Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne 7. 5. 2020 /viz předžalobní upomínka na č.l. 22, který byl odeslán téhož dne /viz podací lístek na č.l. 26 Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 4 920 Kč /viz nesporované tvrzení žalobkyně/.
5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, zejména podle následujících ustanovení:
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
11. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Soud uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala a vyhodnotila řádně, když soud nepovažuje za nijak nevěrohodné prohlášení žalovaného, že jako anonymizováno vydělává 23 501 Kč měsíčně, že jeho náklady na bydlení činí 10 000 Kč měsíčně a ostatní osobní výdaje včetně stravy činí 8 000 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně sice v řízení neprokázala, o jaký jiný další vedlejší příjem žalovaného ve výši 17 000 Kč měsíčně se mělo jednat, nicméně i kdyby k této částce právní předchůdkyně žalobkyně nepřihlédla, žalovanému zůstával použitelný příjem 5 501 Kč. S ohledem na to, že žalovaný je mladý muž, v produktivním věku, u kterého lze předpokládat, že je snadno zaměstnatelný, přičemž soud nezjistil ani z úřední činnosti, že by žalovaný v době poskytnutí úvěru byl v tzv. dluhové pasti, bylo zcela jistě v jeho silách částku ve výši 20 000 Kč splatit. Soud tedy vyhodnotil smlouvu o úvěru jakožto celek za platnou.
12. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč vrátit v 58 týdenních splátkách společně s celkovými náklady ve výši 15 322 Kč. Byť právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že se uvedená částka skládá z úroku ve výši 2 800 Kč, poplatku ve výši 4 000 Kč, hotovostního inkasa ve výši 8 000 Kč a z poplatku za pojištění ve výši 522 Kč, je zřejmé, že svou povahou jsou veškeré uvedené částky skryté úroky. Úrok je úplata za poskytnutí úvěru, která má v sobě z povahy věci zahrnovat i veškeré ostatní náklady, stejně jako cena za zboží v obchodě obsahuje všechny náklady na výrobu, distribuci, prodej i zisk. Současná praxe úvěrových institucí, které rozdělují částky, jež má spotřebitel celkem zaplatit do různých kategorií, je pouhá snaha skrýt skutečnou výši ceny za poskytnutí úvěru (tj. úroku). Soud proto částku ve výši 15 322 Kč posoudil jako celkový úrok. Takto sjednané celkové úroky představují 77 % z dlužné jistiny, RPSN činí 205 %, což soud považuje za zcela nemravné. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , při sjednávání úroku při úvěru jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik obec národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách obec národní banky (www.cnb.cz), se pohybovaly v listopadu 2017 okolo 9 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že roční procentní sazba nákladů ve výši 205 % byla nepřiměřená a svou výší zjevně odporovala dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou takto vysokou úrokovou míru. Ujednání o úrocích soud shledal absolutně neplatným pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 588 o. z.
13. Ohledně zjištěné nemravnosti sjednaných smluvních úroků soud uvádí, že předmětem podnikání žalobkyně je poskytování spotřebitelských úvěrů jako tzv. nebankovní instituce poskytující spotřebitelské úvěry, které poskytují spotřebitelské úvěry obvykle s vyšším úrokem oproti bankovním institucím, zpravidla s odkazem na vyšší rizikovost. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru číslo Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty. Nejvyšší soud uvedl např. v rozsudku ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. 33 Odo 236/2005 , že„ Lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústav y výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“, tedy že ani sjednaný smluvní úrok ve výši 2-3 násobku výše úroků poskytovaných bankovními institucemi nemusí být nemravný. Právě v tomto rozpětí lze dle názoru soudu sjednávat výši úrokových sazeb při poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů, aniž by takto sjednaná sazba odporovala dobrým mravům (při absenci jiných zjištěných skutečností) v takové míře, že by musela být posouzena jako absolutně neplatná ve smyslu ust. § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. V daném rozpětí by sjednaná výše úroků mohla být nemravná (ať již ve smyslu ust. § 580 či § 588 o. z.), avšak nemravnost by musela být zjištěna ve vztahu ke konkrétním okolnostem daného případu. Zatímco v případě vyššího násobku ve vztahu mezi fyzickými osobami (a tím spíše ve vztahu podnikatele vůči spotřebiteli jakožto slabší straně) již sjednaná výše bude až na výjimky zjevně odporovat dobrým mravům, a tudíž bude absolutně neplatná ve smyslu ust. § 588 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ).
14. Soud nepřiznal žalobkyni právo na sjednané úroky ani ve výši obvyklé podle § 1802 o. z. (podle kterého mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy), neboť v daném případě úroková sazba sjednána byla, avšak v takové výši, že byla sjednána absolutně neplatně. Věřitel je tak sankcionován za to, že se pokusil sjednat se spotřebitelem celkovou úplatu (úrok), která je zjevně nemravná (lichvářská). V takovém případě je zcela vyvážené, že kromě nároku na vrácení jistiny úvěru a případných nároků z prodlení s jejím splácením (včetně případných smluvních pokut) mu žádný nárok na úplatu nevzniká. U spotřebitelské smlouvy není důvod nahrazovat lichvářské nároky obvyklou výší, jinak by totiž žalobkyně nebyla nijak motivována od uvedené predátorské praktiky upustit (a poskytovat úvěry s úplatou, která popsané limity nepřekračuje) a došlo by naopak k eliminaci odrazujícího účinku akcentovaného judikaturou Soudního dvora EU ve spotřebitelských sporech (např. rozhodnutí Soudního dvora ze dne 14. 6. 2012 ve věci C číslo v řízení Banco Español de právnická osoba v . příjmení příjmení jméno). Nejde přitom o nepřiměřenou jednostrannou ochranu dlužníka. Je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, nemá před uzavřením smlouvy na rozdíl od poskytovatele úvěru znalost oboru, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu apod. Právě proto má soud tuto nerovnováhu účinně vyvážit. Také Ústavní soud považuje za„ neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“ (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 a zejména III. ÚS 4084/12 , kde RPSN činila 115,32 %).
15. Žalovaný má proto povinnost zaplatit žalobkyni, na které byl jeho dluh řádně postoupen, pouze jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč. Jelikož žalovaný uhradil na svůj dluh již celkem 4 920 Kč, má povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 080 Kč. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl.
16. Co se týče požadovaného příslušenství, má žalobkyně nárok pouze na zákonný úrok z prodlení, když smluvní úrok byl shledán neplatným pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaný měl dluh nejpozději splatit do 1. 1. 2019. Od následujícího dne se tak dostal do prodlení a má povinnost zaplatit zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 080 Kč od 2. 1. 2019 do zaplacení. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Soud připomíná, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , či nález Ústavního soudu ze dne 30. srpna 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.