Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 91/2021-66

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 58 693,12 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Nepřipouští se návrh žalobkyně na změnu žaloby spočívající ve změně požadovaného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení tak, že namísto původně požadovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 35 000 Kč od 18. 7. 2018 do 20. 1. 2020 vyčísleného na 5 272,36 Kč, nově požadovala zákonný úrok z prodlení za období od 17. 2. 2018 do 20. 1. 2020 vždy z aktuální dlužné jistiny vypočtený na částku 3 296,03 Kč.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení:

částky 23 693,12 Kč,

kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 35 000 Kč za období od 18. 7. 2018 do 20. 1. 2020 ve výši 5 272,36 Kč,

smluvního úroku 29 % ročně z částky 35 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,

zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 35 000 Kč od 11. 7. 2018 do 17. 7. 2019.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 35 000 Kč od 18. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Nepřipouští se návrh žalobkyně na změnu žaloby spočívající ve změně požadovaného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení tak, že namísto původně požadovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 35 000 Kč od 18. 7. 2018 do 20. 1. 2020 vyčísleného na 5 272,36 Kč, nově požadovala zákonný úrok z prodlení za období od 17. 2. 2018 do 20. 1. 2020 vždy z aktuální dlužné jistiny vypočtený na částku 3 296,03 Kč. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení: částky 23 693,12 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 35 000 Kč za období od 18. 7. 2018 do 20. 1. 2020 ve výši 5 272,36 Kč, smluvního úroku 29 % ročně z částky 35 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 35 000 Kč od 11. 7. 2018 do 17. 7. 2019. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 35 000 Kč od 18. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 12. 3. 2021 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 58 693,12 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě které mu poskytla v hotovosti jistinu ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 28 079 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši celkem 8 577 Kč, odměna za zpracování a doručení ve výši 8 970 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 10 532 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 17. 7. 2019 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla dne 20. 1. 2020 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny 35 000 Kč a částky 23 693,12 Kč představující souhrn kapitalizovaného úroku za dobu řádného trvání smlouvy, odměny za zpracování a doručení a poplatku za administrativní činnost (dále i v souhrnu jen jako„ poplatek“). Příslušenství sestává z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 272,36 Kč (tj. ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 35 000 Kč od 18. 7. 2019 do data postoupení 20. 1. 2020), smluvního úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 35 000 Kč od 21. 1. 2020 (tj. ode dne následujícího po dni postoupení pohledávky) do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 891,25 Kč (tj. ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny 35 000 Kč od 11. 7. 2018 do data postoupení 20. 1. 2020) a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny ve výši 35 000 Kč od 21. 1. 2020 (tj. ode dne následujícího po dni postoupení pohledávky) do zaplacení. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaný neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Podáním ze dne 24. 6. 2021 (tj. den před nařízeným jednáním) vzala žalobkyně zpět požadovaný kapitalizovaný zákonný úroku z prodlení ve výši 1 595,22 Kč. Žalobkyně původně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny 35 000 Kč od 11. 7. 2018 do data postoupení 20. 1. 2020 ve výši 4 891,25 Kč. Nově požaduje zákonný úrok z prodlení za období od 17. 2. 2018 do 20. 1. 2020 ve výši 3 296,03 Kč, který je vypočten z aktuální dlužné jistiny za každý měsíc. Soud uvedené podání proto neposoudil jako zpětvzetí žaloby, ale jako změnu žaloby, jelikož žalobkyně rozšířila požadované období, za které zákonný úrok uplatňovala a zároveň změnila způsob výpočtu požadovaného zákonného úroku z prodlení. Soud změnu žaloby nepřipustil podle z důvodu hospodárnosti řízení, jelikož změněný návrh by bylo nutno doručit do vlastních rukou žalovaného, což by vzhledem k tomu, že se žalovaný k jednání bez omluvy nedostavil, znamenalo odročení jednání.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne datum smlouvu o zápůjčce číslo včetně smluvních podmínek. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 35 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 28 079 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši celkem 8 577 Kč, odměna za zpracování a doručení ve výši 8 970 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 10 532 Kč, a to v 17 měsíčních splátkách po 3 505 Kč a poslední 18. splátce ve výši 3 494 Kč RPSN činilo 127,77 %. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí zápůjčky ve výši 35 000 Kč v hotovosti /viz smlouvu o zápůjčce na č. l. 17-18 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z formuláře nazvaného karta zákazníka, v němž je uvedeno, že žalovaný coby svobodný bydlel s rodiči, nečerpal spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, dosáhl učňovského vzdělání. Žalovaný byl zaměstnán jako anonymizováno ve společnosti právnická osoba, IČO, a to na plný pracovní úvazek. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil 11 296 Kč, ostatní příjmy činily 8 000 Kč. Běžné měsíční výdaje žalovaného měly představovat částku 8 000 Kč, přičemž se jedná o odhadované výdaje žalovaného /viz karta zákazníka na č. l. 50-51 spisu/. Soud nezjistil, že by žalovaný měl v době uzavření smlouvy zjistitelné dluhy, které nesplácel /viz výpis věcí pro osobu žalovaného na č.l. 38 Žalovaný na svůj dluh za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení ničeho neuhradil /viz tabulka umoření na č. l. 24 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne 20. 1. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného uvedená v příloze číslo seznamu postoupených pohledávek této smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 12-16 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 25 spisu/. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem /viz dopis na č. l. 21 včetně podacího archu lístku na č. l. 22 spisu/. Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzvu na č. l. 19-20, včetně podacího lístku na č. l. 23 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) posuzoval danou věc dle , (dále jen„ o. z.“), a dle , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Dle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

9. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

11. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

13. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 17. 1. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala a vyhodnotila řádně, když soud nepovažuje za nijak nevěrohodné prohlášení žalovaného, kterému v době sjednání úvěru bylo 20 let, že bydlí u rodičů, že dosahuje výdělku 19 296 Kč měsíčně a že jeho odhadované výdaje činí 8 000 Kč. Soud zároveň ani z úřední činnosti nezjistil, že by žalovaný měl v době poskytnutí úvěru jiné dluhy, které by vzbuzovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, a které by mohla právní předchůdkyně žalobkyně zjistit nahlédnutím do dostupných registrů. S ohledem na to, že žalovaný je mladý muž, v produktivním věku, u kterého lze předpokládat, že je snadno zaměstnatelný, bylo zcela jistě v jeho silách úvěr ve výši 35 000 Kč splatit. Soud tedy vyhodnotil smlouvu o úvěru jakožto celek za platnou.

14. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč vrátit v 18 měsíčních splátkách společně s celkovými náklady ve výši 28 079 Kč. Byť je ve smlouvě uvedeno, že se uvedená celková částka skládá z úroku ve výši 8 577 Kč, odměny za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 8 970 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 10 532 Kč, je zřejmé, že svou povahou jsou veškeré uvedené částky skryté úroky. Úrok je úplata za poskytnutí úvěru, přičemž výše úroku vyjadřuje zároveň i míru rizika, kterou věřitel nese pro případ, že dlužník dluh nesplatí. příjmení úvěrových institucí, které rozdělují částky, jež má spotřebitel celkem zaplatit do různých kategorií, je pouhá snaha skrýt skutečnou výši ceny za poskytnutí úvěru (tj. úroku). Soud proto částku ve výši 28 079 Kč posoudil jako celkový úrok. Takto sjednané celkové úroky představují 80 % z dlužné jistiny, RPSN činí 127 %.

15. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru číslo Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. ). Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik obec národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách obec národní banky (www.cnb.cz), se pohybovaly v lednu 2018 okolo 9 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok byl zcela zjevně nepřiměřený a svou výší odporoval dobrým mravům. Ujednání o úrocích soud shledal absolutně neplatným pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 588 o. z.

16. Soud v daném případě nepřiznal žalobkyni právo na sjednané úroky ani ve výši obvyklé sazby ve smyslu § 1802 o. z., podle kterého mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy, neboť v daném případě úroková sazba sjednána byla, avšak v takové výši, že byla sjednána absolutně neplatně. Věřitel je tak sankcionován za to, že se pokusil sjednat se spotřebitelem celkovou úplatu (úrok), která je zjevně nemravná (lichvářská). V takovém případě je zcela vyvážené, že kromě nároku na vrácení jistiny úvěru a případných nároků z prodlení s jejím splácením mu žádný nárok na úplatu nevzniká. U spotřebitelské smlouvy není důvod nahrazovat lichvářské nároky obvyklou výší, jinak by totiž žalobkyně nebyla nijak motivována od uvedené predátorské praktiky upustit (a poskytovat úvěry s úplatou, která popsané limity nepřekračuje) a došlo by naopak k eliminaci odrazujícího účinku akcentovaného judikaturou Soudního dvora EU ve spotřebitelských sporech (např. rozhodnutí Soudního dvora ze dne 14. 6. 2012 ve věci C číslo v řízení Banco Español de právnická osoba v . příjmení příjmení jméno). Nejde přitom o nepřiměřenou jednostrannou ochranu dlužníka. Je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, nemá před uzavřením smlouvy na rozdíl od poskytovatele úvěru znalost oboru, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu apod. Právě proto má soud tuto nerovnováhu účinně vyvážit.

17. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou co do částky 35 000 Kč, která představuje celou doposud ani z části nesplacenou jistinu zápůjčky. Soud pak zamítl nárok žalobkyně na zaplacení částky 23 693,12 Kč fakticky představující kapitalizovaný úrok za půjčení peněz, neboť ujednání o těchto nárocích (smluvní úrok, odměna za zpracování a doručení, částka za administrativní činnost) soud shledal absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy. Stejně tak byl zamítnut smluvní úrok ve výši 29 % ročně dále běžící až do zaplacení, který žalobkyně požadovala dílem v kapitalizované podobě.

18. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu povinnost dle o. z. platit vedle jistiny dluhu též zákonné úroky z prodlení, a to ve výši stanovené Soud tak žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení z přiznané jistiny zápůjčky 35 000 Kč. Pokud jde o vymezení data, od kterého žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení, pak soud tento nárok přiznal až od 18. 7. 2019, a nikoli od 11. 7. 2018, jak žalobkyně požadovala. K tomuto žalobkyně v žalobě uvedla, že žádá přiznání úroku z prodlení od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky. Z obsahu spisu se podává, že splatnost poslední splátky byla stanovena k 17. 7. 2019, avšak z ničeho nevyplývá, proč by měl být žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení již ode dne 11. 7. 2018, když navíc žalobkyně neuplatňuje smluvní úrok ani zákonný úrok z prodlení z jednotlivých dlužných splátek, ale až z celé zápůjčky poté, co se staly splatnými všechny splátky (žalobkyně požadovala přiznat i smluvní úrok až od 18. 7. 2019). Soud proto žalobkyni společně s předvoláním k ústnímu jednání poučil o tom, aby byla na jednání připravena tvrdit a prokázat, z jakého důvodu požadovala zákonný úrok z prodlení již od 11. 7. 2018. Žalobkyně na uvedenou výzvu soudu reagovala podáním ze dne 24. 6. 2021, kterým navrhla změnu žaloby, přičemž soud návrh nepřipustil z důvodu hospodárnosti (viz bod 3 odůvodnění tohoto rozsudku). Ve zbytku byl proto uplatněný nárok zamítnut. Soud pro úplnost podotýká, že v případě, kdy byla shledána absolutní neplatnost sjednaných úroků, je z povahy věci neplatná i dohoda co do výše a počtu splátek (žalovaný by musel splatit svůj dluh za kratší období anebo v menších splátkách), přičemž jakákoliv splátka by byla splátkou na jistinu dluhu. Žalovaný by tak měl povinnost zaplatit celý dluh nejpozději do 17. 7. 2019. Pro úplnost pak soud konstatuje, že v takovém případě by žalobkyni vznikl podle nárok na úrok z prodlení ve výši 10 %, nikoli ve výši 9 %. Soud však nemůže překročit návrh žalobkyně, a proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení pouze ve výši 9 %, jak bylo požadováno.

19. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Soud připomíná, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne 30. srpna 2010, sp. zn. ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem ( , o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.