Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
253 C 48/2019-141
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Libuší Jerouškovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 36 059,98 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 9.134,00 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 %
ročně z částky 9.134,00 Kč od 5.11.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalobní návrh, kterým se žalobce domáhal po žalovaném uhrazení částky 26.925,98 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.467,42 Kč od 5.11.2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 12.320,00 Kč od 5.11.2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 9.134,00 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9.134,00 Kč od 5.11.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalobní návrh, kterým se žalobce domáhal po žalovaném uhrazení částky 26.925,98 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.467,42 Kč od 5.11.2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 12.320,00 Kč od 5.11.2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobním návrhem ze dne 9.11.2019 domáhal vydání rozhodnutí, kterým soud stanovil žalovanému uhrazení částky 36.059,98 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobcem a žalovaným byla prostřednictvím elektronické komunikace uzavřena„ smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo“ ve výši 10.000,00 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovaným byla dohodnuta ve výši 18.521,00 Kč (Kč 10.000 - jistina a Kč 8.521 - sjednané úroky) a měla být žalovaným žalobci uhrazena v 72. splátkách ve výši 257,00 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Smluvní strany si v úvěrové smlouvě sjednaly doplňkové služby, které byly věřitelem poskytnuty na výslovnou žádost žalovaného, a to konkrétně doplňkovou službu„ anonymizováno“, která je součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru. V rámci sjednaných podmínek inkasní služby (článek II. smlouvy o doplňkové službě anonymizováno) si smluvní strany sjednaly nároky, které může žalobce jako věřitel uplatňovat po žalovaném za situace, kdy se úvěr sjednaný ve smlouvě o spotřebitelském úvěru stane splatným. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou ke dni 15.9.2019 ve výši 433,00 Kč, ve které byla zahrnuta splátka za výkon inkasní služby ve výši 42,00 Kč a splátka za doplňkové služby anonymizováno ve výši 134,00 Kč. Žalovaný přes upomínky žádnou splátku neuhradil a upomínkou ze dne 20.9.2019 byl žalovaný vyzván uhrazení dlužných částek a smluvních sankcí a zároveň byl upozorněn na možnost zesplatnění celé dlužné částky. Vzhledem k tomu, že žalovaný nereagoval, byl celý dluh zesplatněn z důvodu porušení smlouvy ke dni 21.10.2019 a vyčíslen ve výši 36.096,80 Kč, který se skládal z uvedených položek:
zbylé části jistiny 9.867,61 Kč
zbylé části úroků 8.138,56 Kč
zbylé části inkasní služby 2.940,00 Kč (70 splátek po Kč 42,00)
zbylé části doplňkové služby anonymizováno
anonymizováno – odklad 2.100,00 Kč (70 splátek po Kč 30,00)
anonymizováno – nemoc 3.640,00 Kč (70 splátek po Kč 52,00)
anonymizováno – práce 3.640,00 Kč (70 splátek po Kč 52,00)
nákladů na upomínkování 800,00 Kč (náklady za upomínku číslo ve výši Kč 300,00 a náklady za upomínku číslo ve výši Kč 500,00)
2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.
3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci:
Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo ze dne 17.6.2019, a to prostřednictvím elektronické komunikace, byl sjednán úvěr ve výši 10.000,00 Kč a smluvní strany si v čl. IV. bod 4.3. sjednaly, že částka 8.000,00 Kč bude vyplacena na účet spotřebitele, poskytnutí částky 8.000,00 Kč bylo ze strany žalobce doloženo detailem pohybu bezhotovostního příkazu (č.l. 23) a částka 2.000,00 Kč bude započtena na náklady spojené se smlouvou. Ve smlouvě v čl. IV. v bodě 4.5. si smluvní strany sjednaly zápůjční úrokovou sazbu ve výši 23,00 % p.a. a žalovaný se zavazoval zaplatit úrok v celkové částce číslo, 00,00 Kč (čl. IV, bod 4.9.), celkovou částku 18.521,00 Kč se zavázal uhradit ve 72. měsíčních splátkách po částce 257,00 Kč, splatných vždy do 15. dne v měsíci. V čl. V. bod 5.3. písm. c) smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, v bodu 5.4. smlouvy si smluvní strany sjednaly částky za upomínky, a to ve výši 300,00 Kč, za druhou upomínku v částce 500,00 Kč. Podle čl. V. bod 5.5. smlouvy pro případ, že nedojde k úhradám celé částky po dvou upomínkách, je poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru a v takovém případě se úroky stávají součástí jistiny. Ve smlouvě o inkasní službě v bodě 2.3. byla stanovena povinnost po dobu trvání smlouvy za výkon inkasní služby částku ve výši číslo, a to v pravidelných splátkách 42,00 Kč/měsíc. Ze smlouvy o zřízení doplňkové služby anonymizováno v bodě 2.2 bylo stanoveno, že spotřebitel je povinen za dobu trvání smlouvy uhradit poskytovateli částku 9.648,00 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 134,00 Kč/měsíc.
Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřována na základě informací z dotazníku k posouzení bonity žadatele (spotřebitele), kde žalovaný uvedl, že má příjem ze závislé činnosti ve výši 20.502,00 Kč, měsíční závazky celkem 3.800,00 Kč, měsíční zůstatek 16.269,00 Kč. Z dotazníku dále bylo zjištěno, že pokud žalovaný byl v minulosti v insolvenci, vše bylo doplaceno, zaměstnavatel žalovaného byl ověřen, výpis z rejstříku AML – bez záznamu, z výplatního lístku. Dle hodnocení žalobce bylo možné žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10.000,00 Kč s měsíční splátkou ve výši 433,00 Kč.
4. Žalovaný uhradil dvě splátky ve výši 866,00 Kč a s úhradou ostatních splátek se dostal žalovaný do prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil dvě splátky, byl podle bodu 5.5. celý úvěr zesplatněn dne 21.10.2019 a žalovaný byl vyzván k uhrazení částky 36.093,80 Kč, která byla vyčíslena
zbylá část jistiny 9.867,61 Kč
zbylá část úroků 8.138,56 Kč
zbylá část inkasní služby 2.940,00 Kč
zbylá část doplňkové služby anonymizováno
anonymizováno - odklad 2.100,00 Kč
anonymizováno - nemoc 3.640,00 Kč
anonymizováno - práce 3.640,00 Kč
náklady na upomínkování 800,00 Kč
smluvní úroky za prodlení úvěru 32,14 Kč
smluvní úroky za prodlení inkasní služby 1,68 Kč
smluvní pokuta (ust. V. 5.5. smlouvy o spotřebitelském úvěru) 4.933,81 Kč
dlužná částka k úhradě 36.093,80 Kč
a splatnost byla stanovena do 14 dnů od daty vystavení tohoto dopisu.
5. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je na místě se i nyní za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobce jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).
6. Žalobce v rámci zkoumání solventnosti žalovaného vycházel z toho, že žalovaný má příjem 20.502,00 Kč. Co se týče výdajů žalovaného, tak dle jeho tvrzení měl měsíční závazek ve výši 3.800,00 Kč. Podle názoru soudu výdaje žalovaného byly zjišťovány a prověřovány nedostatečným způsobem. Žalobce ani po žalovaném nevyžadoval údaje výdajů spojených s nájmem, zda nemá další vyživovanou osobu, zda nemá další závazky. O nutném poučení žalobce o potřebě doplnit tvrzení a důkazy stran výdajové stránky žalovaného by byl žalovaný poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. při jednání, čemuž však svojí nepřítomností zabránil. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.5.2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 (publikován v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 8810), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, publikované v systému ASPI pod č. JUD132511CZ).
7. V případě neplatnosti úvěrové smlouvy, jde o neplatnost absolutní, tzn., že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal. Pro absolutní neplatnost uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 občanského zákoníku), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásady autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).
8. Z hlediska výpočtu dlužné částky je situace poměrně snadná. Od celkového poskytnutého úvěru je třeba odečíst realizované platby. V daném případě byl poskytnut úvěr 10.000,00 Kč a zaplaceno 866,00 Kč. Zůstává tedy nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 9.134,00 Kč. V tomto směru je třeba vyjít z toho, že žalobce jako věřitel není podle ustálené soudní praxe oprávněn jednostranně určovat, na jaký z více dluhů plnění dlužníka přijme, takové právo určení má jen dlužník (spotřebitel), který plnění poskytuje, a pokud tak jednoznačně neučiní, uplatní se princip priority nebo proporcionality (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 326/2004 a navazující sp. zn. 26 Cdo 687/2014, 28 Cdo 1128/2014, nebo 33 Cdo 5460/2016 a další). Na straně žalovaného došlo ve smyslu § 2991 občanského zákoníku k bezdůvodnému obohacení ve výši 9.134,00 Kč, což je částka, kterou musí žalovaný žalobci jako ochuzenému vydat.
9. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného celá úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobci ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Při neplatnosti celé úvěrové smlouvy však není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok ani zákonný obvyklý úrok. Z obdobných důvodů soud žalobci nepřiznal ani smluvní pokutu a poplatky, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – odpadl. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku).
10. Soud tedy žalobě výrokem I. částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 9.134,00 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení, a to od data požadovaného žalobcem (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř).
11. Ve zbytku částečně zaplacené jistiny, úroků, poplatků, smluvní pokuty a souvisejících úroků z prodlení soud žalobu výrokem II. zamítl.
12. Výrok o nákladech řízení soud opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně tímto rozsudkem uloženou povinnost, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.