Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
19 C 115/2021-69
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 17 665 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení:
1. částky 6 725 Kč
2. kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 899,71 Kč,
3. kapitalizovaného úroku ve výši 5 630,20 Kč,
4. zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 056,15 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020,
5. zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 431,15 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení,
6. smluvního úroku 23,72 % ročně z částky 7 056,15 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení,
a) částky 5 274 Kč
b) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 780,01 Kč,
c) kapitalizovaného úroku ve výši 4 666,3 Kč,
d) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 672,5 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020,
e) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 631,5 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení,
f) smluvního úroku 20,98 % ročně z částky 6 672,50 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení,
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 666 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 666 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení: 1. částky 6 725 Kč 2. kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 899,71 Kč, 3. kapitalizovaného úroku ve výši 5 630,20 Kč, 4. zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 056,15 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020, 5. zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 431,15 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení, 6. smluvního úroku 23,72 % ročně z částky 7 056,15 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a) částky 5 274 Kč b) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 780,01 Kč, c) kapitalizovaného úroku ve výši 4 666,3 Kč, d) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 672,5 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020, e) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 631,5 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení, f) smluvního úroku 20,98 % ročně z částky 6 672,50 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 666 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 666 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila dne 12. 4. 2021 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 17 665 Kč s příslušenstvím.
2. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o půjčce číslo (dále i jako„ smlouva číslo“), na základě které mu poskytla v hotovosti jistinu ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 23,72 % ročně ve výši celkem 1 400 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána doplňková služba životního pojištění, za níž se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 290 Kč. Žalovaný se vše výše uvedené zavázal splácet v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 12. 8. 2016 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas. Na svůj dluh uhradil jen částku 8 375 Kč. Pohledávka byla dne 6. 12. 2019 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 7 056,15 Kč, na dlužném poplatku (souhrnu úroků, administrativního poplatku a poplatku na inkaso) částku 2 106,15 Kč a na poplatku za doplňkovou službu životního pojištění částku 152,70 Kč. Příslušenství sestává z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 630,20 Kč (tj. ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 7 056,15 Kč od 13. 8. 2016 do data postoupení), smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 056,15 Kč od 7. 12. 2019 (tj. ode dne následujícího po dni postoupení pohledávky) do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 899,71 Kč (tj. ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 7 056,15 Kč od 20. 8. 2016 do data postoupení) a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 056,15 Kč od 7. 12. 2019 (tj. ode dne následujícího po dni postoupení pohledávky) do zaplacení. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaný neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.
3. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o půjčce číslo (dále i jako„ smlouva číslo“), na základě které mu poskytla v hotovosti jistinu ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 137 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 20,98 % ročně ve výši celkem 637 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 400 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 2 100 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána doplňková služba životního pojištění, za níž se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 172 Kč. Vše výše uvedené se žalovaný zavázal splatit v 43 týdenních splátkách po 263 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 23. 8. 2016 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas. Na svůj dluh uhradil celkem 2 959 Kč. Pohledávka byla dne 6. 12. 2019 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 6 672,50 Kč, na dlužném poplatku (souhrnu úroků, administrativního poplatku a poplatku na inkaso) částku 1 550,50 Kč a na poplatku za doplňkovou službu životního pojištění částku 127 Kč. Příslušenství sestává z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 666,30 Kč (tj. ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny 6 672,50 Kč od 24. 8. 2016 do data postoupení), smluvního úroku ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 672,50 Kč od 7. 12. 2019 (tj. ode dne následujícího po dni postoupení pohledávky) do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 780,01 Kč (tj. ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 6 672,50 Kč od 31. 8. 2016 do data postoupení) a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 672,50 Kč od 7. 12. 2019 (tj. ode dne následujícího po dni postoupení pohledávky) do zaplacení. Ani tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaný neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.
4. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
5. K jednání soudu dne 25. 6. 2021 se žalobkyně omluvila a řádně předvolaný žalovaný se nedostavil. Soud proto postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal věc bez přítomnosti účastníků.
6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
7. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne datum smlouvu o zápůjčce číslo (smlouvu číslo), jejíž součástí strany učinily i smluvní podmínky. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 23,72 % ročně ve výši 1 400 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána doplňková služba životního pojištění, za níž se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 290 Kč RPSN činilo 75,72 %. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí zápůjčky ve výši 10 000 Kč v hotovosti /viz smlouvu o zápůjčce na č. l. 23-24 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z formuláře nazvaného karta zákazníka, v němž je uvedeno, že žalovaný bydlel v nájmu, současně čerpal spotřebitelský úvěr i u jiných společností, měl jednu vyživovací povinnost vůči svému dítěti. Žalovaný byl zaměstnán jako anonymizováno v anonymizováno výrobě ve právnická osoba s.r.o., a to na hlavní pracovní poměr. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil 17 367. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného představovaly celkem částku 9 787 Kč, která sestávala z výdajů na nájemné ve výši 2 887 Kč, výdajů domácnosti 5 000 Kč, spoření/pojištění ve výši 500 Kč, splátky/půjčky/alimenty ve výši 1 200 Kč, výdajů na telefon 200 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak vyšla z použitelného příjmu žalovaného ve výši 7 580 Kč /viz karta zákazníka na č. l. 28 spisu/. Žalovaný na svůj dluh za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení uhradil pouze částku 8 375 Kč, z toho 2 943,85 Kč na jistinu, 1 400 Kč na smluvní úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, 2 000 Kč na poplatek za administrativní činnost, 1 893,85 Kč na poplatek za hotovostní inkaso a 137,30 Kč na poplatek za životní pojištění, přičemž poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena dne 29. 10. 2018 /viz tvrzení žalobkyně/.
8. Dále žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne datum smlouvu o zápůjčce číslo (smlouva číslo), jejíž součástí strany učinily i smluvní podmínky. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 137 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 20,98 % ročně ve výši 637 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 400 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 2 100 Kč, a to v 43 týdenních splátkách po 263 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána doplňková služba životního pojištění, za níž se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 172 Kč RPSN činilo 91,66 %. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí zápůjčky ve výši 7 000 Kč v hotovosti /viz smlouvu o zápůjčce na č. l. 25-26 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z formuláře nazvaného karta zákazníka, v němž je uvedeno, že žalovaný bydlel v nájmu, současně čerpal půjčku/úvěr i u jiných společností i u samotné právní předchůdkyně žalobkyně, měl jednu vyživovací povinnost vůči svému dítěti. Žalovaný byl stále zaměstnán jako dělník v chemické výrobě ve právnická osoba s.r.o., a to na hlavní pracovní poměr. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného však činil pouze 12 934. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného představovaly celkem částku 10 500 Kč, která sestávala z výdajů na nájemné ve výši 3 300 Kč, výdajů domácnosti 4 500 Kč, splátky/půjčky/alimenty ve výši 2 500 Kč, výdajů na telefon 200 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak vyšla z použitelného příjmu žalovaného ve výši 2 434 Kč /viz karta zákazníka na č. l. 27 spisu/. Žalovaný na svůj dluh za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení uhradil pouze částku 2 959 Kč, z toho 327,50 Kč na jistinu, 637 Kč na smluvní úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, 1 400 Kč na poplatek za administrativní činnost, 549,50 Kč na poplatek za hotovostní inkaso a 45 Kč na poplatek za životní pojištění, přičemž poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena dne 17. 12. 2018 /viz tvrzení žalobkyně/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne 6. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly obě pohledávka za žalovaným uvedené v příloze číslo seznamu postoupených pohledávek této smlouvy postoupeny na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 29-32, seznam postoupených pohledávek v elektronické databázi soudu CEPR/. Oznámení o postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalovanému oznámeno dopisem /viz dopis na č. l. 33 včetně podacího archu lístku na č. l. 36 spisu/. Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzvu na č. l. 34-35, včetně podacího lístku v elektronické databázi soudu příjmení /. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
9. Z úřední činnosti je pak soudu známo, že žalovaný své finanční závazky nehradí, u zdejšího soudu vystupoval celkem ve 20 soudních řízení, z čehož ve 13 případech se jedná o exekuční řízení, v nichž žalovaný vystupoval coby povinný. V době uzavření obou nyní projednávaných smluv byly proti žalovanému jen u zdejšího soudu zahájeny již dvě exekuční řízení /viz výpis z databáze soudu ISAS na č. l. 64-65 spisu, pověření soudního exekutora ze dne 26. 1. 2015 na č. l. 66 spisu, pověření soudního exekutora ze dne 5. 12. 2014 na č. l. 67 spisu/.
10. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“ či„ ZoSÚ“).
11. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.
12. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
13. Dle § 9 odst. 1 poslední věty zákona o spotřebitelském úvěru věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
14. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
15. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
20. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co výše 5 666 Kč se zákonným úrokem z prodlení.
21. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením obou smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného, když žalobkyni na takový postup soud upozornil již v přípise připojeném k předvolání k jednání soudu. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 9 ZoSÚ dostála, neunesla.
22. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalovaného uvedená v zákaznických kartách, tedy že by ověřovala výši příjmů a výdajů žalovaného. V zákaznických kartách je toliko křížkem vyznačeno, že žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) ověřila občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, SIPO a v případě smlouvy ze dne 3. 7. 2015 i výpis z účtu. Ve své podstatě se tak opět jedná pouze o tvrzení žalobkyně, které není podloženo žádným relevantním důkazem, například kopií ověřených listin. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru. Obě zákaznické karty navíc obsahují údaje, které jsou jen těžko uvěřitelné, zejména pokud se jedná o výši nájemného žalovaného. V zákaznické kartě z července 2015 je uvedeno nájemné ve výši 2 887 Kč, v zákaznické kartě z října 2015 pak nájemné ve výši 3 300 Kč. Žalobkyně zjevně rezignovala na posouzení, zda uvedená částka odpovídá reálným výdajům na bydlení. Byť nelze zcela vyloučit možnost, že žalovaný skutečně mohl bydlet v nájemním bytě s takto nízkým nájemným, soud konstatuje, že bez dalšího zkoumání nelze zásadně akceptovat takto nízkou částku jako celkové náklady na bydlení, a to už jen s přihlédnutím k tomu, že taková částka obvykle zahrnuje pouze nejzákladnější výdaje za služby spojené s bydlením pro jednu osobu, a to výdaje na spotřebu elektřiny, plynu a vody. Takto nízké náklady na bydlení obvykle nebývají ani v ubytovnách pro sociálně slabé osoby, když je obecně známo, že kupříkladu poplatek za ubytování v azylovém domě anonymizována dvě slova se pohybuje kolem 130 Kč za den, tj. zhruba 3 900 Kč za měsíc. Přesto však nelze tuto skutečnost stoprocentně vyloučit, a proto bylo na žalobkyni, respektive na její právní předchůdkyni, aby žalovaným tvrzené skutečnosti náležitě ověřila, a to takovým způsobem, aby zjištěné skutečnosti poté mohla také prokázat. Výdaji žalovaného se pak měla právní předchůdkyně žalobkyně zabývat o to pečlivěji za situace, kdy jí žalovaný již splácel splátky předchozí zápůjčky.
23. Soud dále uvádí, že pro řádné zkoumání úvěruschopnosti je též třeba trvat na tom, aby poskytovatelé spotřebitelských úvěrů prověřili žadatel v některém z registrů evidujících informace o čerpaných úvěrových produktech spotřebitelů, historii splácení, o závazcích po splatnosti apod., kterými jsou kupříkladu bankovní a nebankovní registr klientských informací (BRKI, NRKI) nebo databáze příjmení. Kdyby takovou časově i finančně nenáročnou lustraci žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně skutečně provedla, jistě by zjistila, že žalovaný měl již v době uzavření smluv řadu závazků po splatnosti, přičemž některé byly dokonce již exekučně vymáhány, když soud z vlastní úřední činnosti zjistil, že v průběhu roku 2015 prpbíhala exekuce majetku žalovaného.
24. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99).
25. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost obou dotčených smluv o zápůjčce a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z.
26. Pokud jde o smlouvu číslo žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 10 000 Kč, přičemž v řízení bylo prokázáno, že žalovaný uhradil celkem 8 375 Kč. Z této první smlouvy se tak žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil v rozsahu částky 1 625 Kč. V případě smlouvy číslo žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 7 000 Kč, přičemž v řízení bylo prokázáno, že žalovaný uhradil celkem 2 959 Kč. Žalovaný se tak v tomto případě na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil v rozsahu částky 4 041 Kč. Žalovaný je proto povinen uhradit žalobkyni částku 5 666 Kč (1 625 Kč + 4 041 Kč) podle § 2991 a § 2993 o. z. Soud proto žalobě v rozsahu této částky vyhověl.
27. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění, jak je shora uvedeno. Ve věci byl žalovaný prokazatelně vyzván k plnění předžalobní upomínkou ze dne 3. 9. 2020, v níž mu byla stanovena lhůta k plnění do 18. 9. 2020. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na zákonný úrok z prodlení ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 19. 9. 2020 do zaplacení, a to však pouze z přiznané částky ve výši 5 666 Kč odpovídající výši bezdůvodného obohacení.
28. Ve zbývajícím rozsahu, včetně části nepřiznaného zákonného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smluv o spotřebitelském úvěru, od nichž své další nároky žalobkyně odvíjela.
29. Lhůta k plnění byla ustanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 o. s. ř.
30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Soud připomíná, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. srpna 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.