Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 123/2021-56

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 4 440 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Zamítá se zcela žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit:

- částku 4 440 Kč,

-) zákonný úrok z prodlení ve výši 662,14 Kč

-) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 419,33 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,

-) smluvní úrok ve výši 1 961,86 Kč,

-) smluvní úrok ve výši 23,66 % ročně z částky 3 419,33 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Zamítá se zcela žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit: - částku 4 440 Kč, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 662,14 Kč -) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 419,33 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, -) smluvní úrok ve výši 1 961,86 Kč, -) smluvní úrok ve výši 23,66 % ročně z částky 3 419,33 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 4 440 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 840 Kč (tj. vyčíslený úrok ve výši 23,66 % ročně za dobu řádného trvání smlouvy), odměnou za administrativní činnosti ve výši 1 200 Kč a poplatkem za hotovostní týdenní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, tj. celkem se zavázal vrátit částku 10 442 Kč. To vše se zavázal splatit v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, přičemž splatnost poslední splátky nastala dnem 9. 7. 2017. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 6 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně následně pohledávku postoupila na žalobkyni.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

4. Žalovaný uzavřel dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba (též známá jako„ Fajnpůjčka“) úvěrovou smlouvu, na jejímž základě vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 6 000 Kč. Žalovaný se uvedenou částku zavázal splatit společně s úrokem ve výši 840 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 2 400 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 180 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit 10 440 Kč, přičemž RPSN dle smlouvy činilo 75,72 % /viz smlouva na č.l. 21 Žalovaný v žádosti o úvěr v rámci zkoumání úvěruschopnosti uvedl, že je rozvedený a že žije sám v nemovitosti v jeho osobním vlastnictví. Žalovaný uvedl, že dosahuje příjmu 12 000 Kč měsíčně, přičemž jeho náklady na bydlení činí 2 100 Kč měsíčně a ostatní výdaje na živobytí činí 3 500 Kč měsíčně. Žalovaný dále uvedl, že splácí úvěr částkou 960 Kč /viz karta zákazníka na č.l. 23 Žalovaný byl ke dni podepsání smlouvy vlastníkem bytové jednotky /viz přehled vlastnictví na č.l. 46 Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 25 a seznam postoupených pohledávek na č.l. 17 O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem od právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 29. 11. 2019 /viz dopis na č.l. 31, který byl odeslán dne 13. 12. 2019 /viz podací lístek na č.l. 33 Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne 11. 12. 2020 /viz předžalobní upomínka na č.l. 29, který byl odeslán téhož dne /viz podací lístek na č.l. 32 Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 6 000 Kč /viz nesporované tvrzení žalobkyně/.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle , (dále jen„ o. z.“) a podle , o spotřebitelském úvěru, platném a účinném do 30.11.2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), zejména podle následujících ustanovení:

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

9. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Soud uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala a vyhodnotila řádně, když soud nepovažuje za nijak nevěrohodné prohlášení žalovaného, kterému v době sjednání úvěru bylo 76 let, že dosahuje příjmu okolo 12 000 Kč měsíčně, což je s největší pravděpodobností starobní důchod. V řízené bylo rovněž prokázáno, že ke dni uzavření smlouvy byl žalovaný vlastníkem bytové jednotky, a tedy soud nepovažuje ani nijak za nevěrohodné prohlášení žalovaného, že jeho náklady na bydlení činí 2 100 Kč měsíčně. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně, a tedy vyhodnotil smlouvu o úvěru jakožto celek za platnou.

10. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 58 týdenních splátkách společně s celkovými náklady ve výši 4 440 Kč v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. Byť právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že se uvedená částka skládá z úroku ve výši 840 Kč, poplatku za administrativní činnosti ve výši 1 200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 2 400 Kč, je zřejmé, že svou povahou jsou veškeré uvedené částky skryté úroky. Úrok je úplata za poskytnutí úvěru, která má v sobě z povahy věci zahrnovat i veškeré ostatní náklady, stejně jako cena za zboží v obchodě obsahuje všechny náklady na výrobu, distribuci, prodej i zisk. Současná praxe úvěrových institucí, které rozdělují částky, jež má spotřebitel celkem zaplatit do různých kategorií, je pouhá snaha skrýt skutečnou výši ceny za poskytnutí úvěru (tj. úroku). Soud proto částku ve výši 4 400 Kč posoudil jako celkový úrok. Takto sjednané celkové úroky představují 74 % z dlužné jistiny, což soud považuje za zcela nemravné. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , při sjednávání úroku při úvěru jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik obec národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách obec národní banky (www.cnb.cz), se pohybovaly v květnu 2016 okolo 10 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši zhruba devatenáctinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích soud shledal absolutně neplatným pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 588 o. z.

11. Ohledně zjištěné nemravnosti sjednaných smluvních úroků soud uvádí, že předmětem podnikání žalobkyně je poskytování spotřebitelských úvěrů jako tzv. nebankovní instituce poskytující spotřebitelské úvěry, které poskytují spotřebitelské úvěry obvykle s vyšším úrokem oproti bankovním institucím, zpravidla s odkazem na vyšší rizikovost. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru číslo 2016 Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty. Nejvyšší soud uvedl např. v rozsudku ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. , že„ Lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními y výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“, tedy že ani sjednaný smluvní úrok ve výši 2-3 násobku výše úroků poskytovaných bankovními institucemi nemusí být nemravný. Právě v tomto rozpětí lze dle názoru soudu sjednávat výši úrokových sazeb při poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů, aniž by takto sjednaná sazba odporovala dobrým mravům (při absenci jiných zjištěných skutečností) v takové míře, že by musela být posouzena jako absolutně neplatná ve smyslu o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy.

12. Soud nepřiznal žalobkyni právo na sjednané úroky ani ve výši obvyklé podle § 1802 o. z. (podle kterého mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy), neboť v daném případě úroková sazba sjednána byla, avšak v takové výši, že byla sjednána absolutně neplatně. Věřitel je tak sankcionován za to, že se pokusil sjednat se spotřebitelem celkovou úplatu (úrok), která je zjevně nemravná (lichvářská). V takovém případě je zcela vyvážené, že kromě nároku na vrácení jistiny úvěru a případných nároků z prodlení s jejím splácením (včetně případných smluvních pokut) mu žádný nárok na úplatu nevzniká. U spotřebitelské smlouvy není důvod nahrazovat lichvářské nároky obvyklou výší, jinak by totiž žalobkyně nebyla nijak motivována od uvedené predátorské praktiky upustit (a poskytovat úvěry s úplatou, která popsané limity nepřekračuje) a došlo by naopak k eliminaci odrazujícího účinku akcentovaného judikaturou Soudního dvora EU ve spotřebitelských sporech. Nejde přitom o nepřiměřenou jednostrannou ochranu dlužníka. Je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, nemá před uzavřením smlouvy na rozdíl od poskytovatele úvěru znalost oboru, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu apod. Právě proto má soud tuto nerovnováhu účinně vyvážit. Také Ústavní soud považuje za„ neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“ (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. a zejména , kde RPSN činila 115,32 %).

13. Jelikož žalovaný uhradil celkem 6 000 Kč a tedy splatil zcela svůj dluh ve výši 6 000 Kč, když veškeré úroky a poplatky byly shledány za neplatně sjednané, soud žalobu zcela zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, zcela úspěšnému žalovanému nepřiznal žádnou náhradu nákladů řízení, jelikož mu žádné nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).