Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
112 C 51/2021-32
Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem Ph.D. ve věci
žalobce: ; název žalobkyně, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno příjmení příjmení
sídlem anonymizováno číslo, PSČ, obec
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 1.524 Kč s příslušenstvím - pokuta
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 524 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z téže částky za dobu od 4. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 524 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z téže částky za dobu od 4. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
1. Žalobce se žalobou podanou dne 9. 12. 2020 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 1 524 Kč, a to za jízdu ve vozidle městské hromadné dopravy bez zaplacení jízdného. Žalovaný dosud dlužnou částku nezaplatil.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. S ohledem na souhlas žalobce a absenci vyjádření žalovaného soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), a ve věci rozhodl bez jednání vycházeje pouze z předložených listinných důkazů, z nichž zjistil, že žaloba je důvodná.
3. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole z 3. 9. 2020 soud zjistil, že žalovanému byla uložena přirážka k jízdnému v celkové výši 1 524 Kč za využití MHD v obec na lince A a zastávce jméno z obec v 12:12 hodin. Dlužná částka nebyla dosud uhrazena.
4. Posouzením věci po právní stránce podřadil soud zjištěný skutkový stav věci pod ustanovení § 1970 , § 2550 , § 2578 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , § 37 odst. 4 písm. d) , odst. 5 písmeno b), c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. , o dráhách, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , § 7 odst. 5 , § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. , o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Soud dospěl k závěru, že žalovaný uzavřel konkludentně s žalobkyní smlouvu o přepravě osob. Žalovaný cestoval městskou hromadnou dopravou, aniž by před nástupem do vozidla nebo přímo ve vozidle uhradil jízdné. Na výzvu pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem, a vznikla mu tak povinnost zaplatit přirážku k jízdnému v celkové výši 1 524 Kč, a to včetně úroků z prodlení v zákonné výši ode dne uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ .
5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že žalobce byl ve věci úspěšný a bylo tak na místě přiznat mu nárok na náhradu nákladů proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 OSŘ ). Náhrada nákladů řízení je tvořena odměnou za zastoupení ve výši 200 Kč/úkon podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby, jimiž byly příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva podle § 11 odst. 1 písm. a) , d) a h) advokátního tarifu ve výši 100 Kč/úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu v celkové výši 300 Kč. Dále má žalobce právo na náhradu soudního poplatku ve výši 400 Kč a částky odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 189 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen zaplatit, činí 1 489 Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 OSŘ .
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 OSŘ ) ani dovolání (§ 236 odst. 1 OSŘ a contrario).
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.