Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
116 C 251/2021-45
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 9 862,44 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 9 862,44 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 195,29 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 167,19 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 9 862,44 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 25,56% ročně částky 9 246,44 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 9 862,44 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 195,29 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 167,19 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 9 862,44 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 25,56% ročně částky 9 246,44 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou došlou soudu dne 19. 3. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 9 862,44 Kč spolu se zákonným a smluvním úrokem tak, jak je uvedeno shora. Dne 1. 11. 2013 byla mezi účastníky uzavřena úvěrová smlouva číslo jejíž součástí jsou úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, prostřednictvím odborných pracovníků byla posuzována příjmová a výdajová stránka, nahlíženo do externích úvěrových registrů a na základě takto vyhodnocených údajů byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který se zavázala uhradit v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 1 386 Kč měsíčně. Od 1. 11. 2013 činila úroková sazba 25,56 % p.a. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem 107 636 Kč. Z důvodu porušení podmínek smlouvy byl úvěr zesplatněn ke dni 30. 11. 2020 a žalovaná byla vyzvána k úhradě celého dluhu. Dlužná částka doposud uhrazena nebyla.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání nařízenému soudem se nedostavila stejně jako žalobkyně, která se z jednání omluvila.
3. Mezi společností právnická osoba, a žalovanou byla dne 1. 11. 2013 uzavřena smlouva o úvěru číslo dle které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, a žalovaná se zavázala věřiteli úvěr vrátit formou pravidelných měsíčních splátek v počtu 84 po
1 386 Kč. Ve smlouvě žalobkyně uvedla svůj příjem 18 000 Kč, příjem partnera 10 000 Kč s tím, že nemá vyživovací povinnost. Nedílnou součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky (viz. smlouva o úvěru, úvěrové podmínky). Žalobkyně v řízení prokázala poskytnutí úvěru, a to dne 1. 11. 2013 ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaná uhradila celkem 107 636 Kč (viz. výpis čerpání splátek). Žalovaná úvěr řádně nesplácela, došlo k zesplatnění úvěru a žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši 10 515,04 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. Výzva byla odeslána dne 1. 12. 2020 (viz. výzva ke splacení, podací arch). O úhradu dluhu byla žalovaná upomínána předžalobní výzvou ze dne 17. 12. 2020 odeslanou dne 18. 12. 2020 (viz. předžalobní výzva a podací arch).
4. Mezi žalobkyní a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě věřitel půjčil žalované částku 50 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit během 84 měsíců formou sjednaných měsíčních splátek po 1 386 Kč. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § číslo a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, je
z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Jako nedostatečné se soudu jeví odkaz žalobkyně na příjmy žalované uvedené samotné smlouvě, když k tomuto nebyla doložena ať už pracovní smlouva či jiný doklad osvědčující výši příjmů žalované. K jednání dne 15. 9. 2021 se žalobkyně nedostavila a té nemohlo v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o.s.ř. být poskytnuto poučení k navržení důkazů k prokázání svého tvrzení, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, když soud má za to, že toto své tvrzení listinnými důkazy založenými ve spise žalobkyně neprokázala. Žalobkyně tedy ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalované neunesla břemeno důkazní
a neprokázala v řízení, že úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy byla zkoumána řádně. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že splnila svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 50 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku . Žalovaná však žalobkyni zaplatila již před podáním žaloby částku 107 636 Kč, tudíž uhradila více, než jí bylo poskytnuto, a ke vzniku bezdůvodného obohacení nedošlo. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
5. K žádosti žalobkyně o odročení jednání v případě nutnosti doplnit tvrzení či navrhnout důkazy soud pouze uvádí, že poučení soudu je poskytováno u jednání soudu a tohoto poučení se žalobkyně svou nepřítomností u jednání zbavila a nelze takovéto poučení poskytovat po jednání ve věci.
6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.