Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 253/2017-79

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Žaganovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení, advokátem

sídlem adresa

o zaplacení 43 598,58 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 37 057,32 Kč, úrok ve výši 25,08 % ročně z částky 43 598,58 Kč za dobu od 18. 3. 2017 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 37 057,32 Kč za dobu od 18. 3. 2017 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 541,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 18. 3. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 10 020,74 Kč, a to státu na účet Okresního soudu v Karviné, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 37 057,32 Kč, úrok ve výši 25,08 % ročně z částky 43 598,58 Kč za dobu od 18. 3. 2017 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 37 057,32 Kč za dobu od 18. 3. 2017 do zaplacení, zamítá.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 541,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 18. 3. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 10 020,74 Kč, a to státu na účet Okresního soudu v Karviné, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 18. 7. 2017 požadovala žalobkyně, aby jí žalovaný uhradil částku 43 598,58 Kč s příslušenstvím, tj. s úrokem ve výši 25,08 % ročně z částky 43 598,58 Kč za dobu od 18. 3. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 43 598,58 Kč za dobu od 18. 3. 2017 do zaplacení. Žalobní žádání odůvodnila skutkově tak, že vymáhanou pohledávku za žalovaným ve výši 43 598,58 Kč, jež představuje nesplacenou jistinu úvěru, nabyla i s příslušenstvím na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 4. 2017 od společnosti právnická osoba, IČO (dále jen„ příjmení“), která s žalovaným uzavřela smlouvu o vydání kreditní karty číslo tedy smlouvu o úvěru, a poskytla žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 50 000 Kč za úrok v sazbě 25,08 % ročně, přičemž v důsledku porušení povinnosti žalovaného splácet čerpaný úvěr řádně a včas, příjmení přistoupila dopisem ze dne 20. 11. 2015 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalovaný však svůj dluh ve výši 43 598,58 Kč dobrovolně nesplnil, nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobkyně k úhradě dlužné jistiny s příslušenstvím podle (dále jen „ “).

2. Soud ve věci vydal dne 26. 7. 2017 elektronický platební rozkaz pod č. j.  -6, který byl usnesením ze dne 23. 8. 2017, č. j.  -9, zrušen, neboť platební rozkaz se nepodařilo doručit žalovanému do jeho vlastních rukou.

3. Soud následně usnesením ze dne 26. 5. 2020, č. j. -59, které nabylo právní moci 23. 6. 2020, ustanovil žalovanému pro řízení v této věci opatrovníka v osobě advokáta JUDr. jméno příjmení, a to v souladu s ustanovením , neboť po provedeném šetření s využitím všech dostupných možností není známo místo, kde se žalovaný zdržuje, a pokusy o doručení žalovanému na adresy v cizině byly neúspěšné.

4. Jelikož z potvrzení o provedení lustrace v informačním systému základních registrů bylo zjištěno, že žalovaný, který je občanem Slovenské republiky, byl na území České republiky hlášen k pobytu v době od 23. 4. 2007 do 14. 4. 2016, a to na do na adrese adresa žalovaného, a předmětem sporu jsou nároky z úvěrové smlouvy uzavřené s žalovaným na základě jeho žádosti ze dne 30. 9. 2011 v obec, kde bylo místo plnění podle úvěrové smlouvy, soud dospěl k závěru, že v této věci s mezinárodním prvkem je dána jeho mezinárodní i místní příslušnost podle článku 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Věc byla posouzena podle českého právního řádu s ohledem na skutečnost, že úvěrový vztah mezi žalovaným a příjmení byl sjednán podle českého práva.

5. Žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka v písemném vyjádření ve věci ze dne 13. 7. 2020 navrhl, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, neboť žalobkyně dostatečně neprokázala svou aktivní legitimaci, protože vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 21. 4. 2017 se stejně jako přípis příjmení ze dne 20. 12. 2015 o okamžité splatnosti kreditní karty nedostaly do jeho dispozice. Při jednání konaném 25. 11. 2020 opatrovník žalovaného uplatnil námitku neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy, protože ta měla charakter spotřebitelského úvěru a příjmení nedostála své povinnosti prověřit náležitě úvěruschopnost žalovaného.

6. Žalobkyně s těmito námitkami nesouhlasila, přičemž tvrdila, že příjmení jako věřitelka před uzavřením úvěrové smlouvy s žalovaným jako spotřebitelem posoudila s odbornou péčí jeho schopnost splácet úvěr, a to na základě dostatečných informací, a příjem žalovaného, který uvedl v žádosti o vydání kreditní karty ze dne 30. 9. 2011, ověřila na základě telefonického hovoru s žalovaným.

7. Soud provedl dokazování v rozsahu účastníky navrženém a z jednotlivých důkazů učinil níže uvedená skutková zjištění.

8. Z kopie žádostí/smlouvy o vydání anonymizováno kreditní karty ze dne 30. 9. 2011 (dále také jen„ Žádost“) bylo zjištěno, že žalovaný jako klient vyplněním předtištěného a předvyplněného formuláře Banky požádal Banku písemně dne 30. 9. 2011 (formulář vlastnoručně podepsal) o vydání kreditní karty s úvěrovým limitem 50 000 Kč, s tím, že je povinen splácet tzv. povinnou minimální splátku úvěru způsobem sjednaným v obchodních podmínkách pro vydávání a používání kreditních karet. Žalovaný kromě svého rodného čísla, místa narození, občanství, adresy trvalého bydliště na Slovensku, čísla mobilního telefonu a e-mailové adresy v Žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí v družstevním bytě (v obec), má jednu vyživovací povinnost k dítěti, je zaměstnán jako osoba manuálně pracující u společnosti právnická osoba v obec, a to od září roku 2006, a jeho čistý měsíční příjem činí 18 000 Kč. V Žádosti, část I.„ Parametry karty“, je mj. uvedeno, že úroková sazba činí 25,08 % ročně a RPSN (roční procentní sazba nákladů) pro úvěrový limit 50 000 Kč činí 30,28 %, že za používání platebních prostředků pro platební transakce i čerpání se platí poplatky stanové v ceníku produktů a služeb příjmení pro soukromé osoby (dále jen„ Ceník“), včetně poplatků vyplývajících z Žádosti a poplatků a smluvních pokut sankcionujících prodlení klienta. Tento Ceník, respektive jeho část obsahující veškeré poplatky související s kreditní kartou, tvoří přílohu Žádosti. Podpisem Žádosti žalovaný prohlásil, že Ceník převzal, seznámil s jeho obsahem a souhlasí s tím, aby mu příjmení za služby poskytované dle Žádosti účtovala poplatky v souladu s Ceníkem. Dále z Žádosti, části II.„ Společná ujednání, prohlášení klienta“, vyplývá, že žalovaný podpisem Žádosti prohlásil, že všechny údaje uvedl pravdivě a přesně, že převzal obchodní podmínky příjmení pro vydávání a používání kreditních karet (dále jen„ Podmínky“), všeobecné obchodní podmínky příjmení (dále jen„ VOP“) a technické podmínky, kdy všechny označené dokumenty tvoří nedílnou součást Žádosti, že se seznámil s jejich obsahem a bez výhrad s nimi souhlasí. Žalovaným vyplněnou a podepsanou Žádost převzala za příjmení kurýrka; příjmení tuto u obdržela nejpozději dne 5. 10. 2011 (podle otisku razítka na přední straně Žádosti).

9. Z Podmínek, tj. obchodních podmínek Banky pro vydávání a používání kreditních karet, které nabyly účinnosti 1. 8. 2011, bylo zjištěno, že upravují vzájemná práva a povinnosti Banky a klienta, tedy držitele kreditní karty vydané Bankou, a jsou nedílnou součástí smlouvy o vydání kreditní karty sjednané mezi příjmení a klientem. Podmínky obsahují podrobná ujednání týkající se smlouvy o vydání kreditní karty, úvěrového limitu, vydání karty, distribuce karty včetně PIN, aktivace karty a jejího používání, splácení, úroků a poplatků, zúčtování transakcí. Kreditní karta je vydávána na základě smlouvy o vydání kreditní karty, kdy Banka podle vlastních interních kritérií podanou žádost/smlouvu o vydání kreditní karty, zejména s ohledem na úvěruschopnost žadatele, posoudí a návrh na uzavření smlouvy akceptuje nebo žádost/smlouvu zamítne. Banka dohodou s držitelem karty prostřednictvím smlouvy stanoví úvěrový limit a za účelem čerpání úvěru až do výše úvěrového limitu vydá kreditní kartu, jejímž prostřednictvím je úvěrový limit čerpán. Klientem poptávaný úvěrový limit je uveden v žádosti/smlouvě o vydání kreditní karty a Banka takový návrh akceptací žádosti/smlouvy o vydání kreditní karty přijímá. Držitel karty se zavazuje alespoň jednou měsíčně splácet dlužnou částku vzniklou čerpáním úvěru kartou, tj. vyčerpanou částku spolu s úroky a poplatky vždy alespoň ve výši tzv. povinné minimální splátky, kdy výši této minimální splátky příjmení oznamuje na výpisu z kartového účtu (na výpisu z účtu kreditní karty), přičemž včas nesplacené úroky a poplatky se stávají součástí nesplacené jistiny úvěru.

10. Z VOP, tj. všeobecných obchodních podmínek Banky, které nabyly účinnosti 31. 10. 2009, bylo zjištěno, že stanovují práva a povinnosti Banky a klienta vyplývajících z právních vtahů mezi nimi v souvislosti s poskytováním bankovních služeb. VOP jsou nedílnou součástí každé smlouvy mezi Bankou a klientem a určují část jejich obsahu, nestanoví-li smlouva jinak. Právní vztahy vzniklé mezi klientem a Bankou se řídí právním řádem České republiky, není-li dohodnuto jinak.

11. Z Ceníku, tj. ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby, účinného od 1. 4. 2011, bylo zjištěno, že obsahuje mj. ceny – poplatky za služby spojené s kreditní kartou (za vydání karty, správu karty, doplňkové služby, transakce kartou, splácení karty, ostatní služby včetně cena za výzvy k zaplacení dlužné částky).

12. Z kopie dopisu Banky ze dne 20. 11. 2015 adresovaného žalovanému, včetně kopie obálky a poštovní dodejky, se podává, že dne 20. 11. 2015 byl žalovanému zaslán prostřednictvím České pošty, s. p., doporučeně na adresu adresa žalovaného, dopis, v němž je uvedeno, že Banka na základě žádosti/smlouvy o vydání kreditní karty vydala žalovanému kreditní kartu číslo žalovaný se zavázal ke splácení povinné minimální splátky na účet č. bankovní účet. Z důvodu řádného a včasného nezaplacení těchto finančních závazků prohlásila Banka všechny závazky žalovaného z výše uvedené smlouvy za okamžitě splatné ke dni 18. 11. 2015, zároveň žalovaného požádala o okamžitou úhradu dlužné částky v celkové výši 43 598,58 Kč na shora uvedený bankovní účet. Tento dopis byl Bance vrácen dne 10. 12. 2015 s poznámkou pošty, že adresát si zásilku nevyzvedl; dne 23. 11. 2015 při pokusu o doručení nebyl zastižen a bylo mu zanecháno oznámení o uložení zásilky (dopisu) do 8. 12. 2015.

13. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty (číslo), jejímž držitelem byl žalovaný, soud zjistil, že Banka vedla pro žalovaného tento účet od 4. 11. 2011 do 13. 11. 2015. V době od 4. 11. 2011 do 13. 11. 2015 žalovaný prostřednictvím kreditní karty čerpal celkem 135 441,26 Kč (první čerpání peněžních prostředků bylo realizováno dne 4. 11. 2011 -bezhotovostní platba ve výši 6 777 Kč, poslední čerpání dne 29. 9. 2014 - výběr hotovosti ve výši 600 Kč z bankomatu), přičemž Bance uhradil celkem 128 900 Kč (první úhrada je ze dne 15. 11. 2011 ve výši 4 000 Kč, poslední ze dne 22. 9. 2015 ve výši 1 000 Kč). Banka v době od 4. 11. 2015 do 13. 11. 2015 účtovala žalovanému (na vrub účtu ke kreditní kartě) poplatky, úroky a úroky z prodlení, přičemž ke dni 13. 11. 2015 byl na účtu evidován záporný zůstatek ve výši 43 598,58 Kč.

14. Z kopie rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 2015 ze dne 19. 1. 2016 včetně příloh, dodatku číslo ze dne 27. 1. 2017 k rámcové smlouvě o postupování pohledávek č. 2015 včetně příloh, smlouvy o postoupení pohledávek č. 2015 číslo ze dne 6. 4. 2017 včetně přílohy číslo výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně, dále z potvrzení úplaty ze dne 18. 4. 2017 a vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 21. 4. 2017 soud zjistil, že mezi Bankou jako postupitelem a právnická osoba, IČO, jako postupníkem byla dne 19. 1. 2016 uzavřena rámcová smlouva o postupování pohledávek Banky za jejími dlužníky, které vznikly z čerpání úvěrových rámců poskytnutých na základě úvěrových produktů, a dále pohledávek vzniklých na základě poskytování služeb spojených s vedením běžných účtů, přičemž v souladu s dodatkem číslo k této smlouvě, který byl sjednán dne 27. 1. 2017 mezi Bankou, právnická osoba a žalobkyní, vstoupila žalobkyně jako postupník na místo původního postupníka právnická osoba Následně byla mezi příjmení jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem uzavřena dne 6. 4. 2017 smlouva o postoupení pohledávek č. 2015 číslo, kterou Banka za úplatu postoupila žalobkyni své pohledávky specifikované v příloze číslo v tom i pohledávku za žalovaným ve výši 43 598,58 Kč, jež je předmětem tohoto sporu. Žalobkyně sjednanou úplatu za postoupení pohledávek dle postupní smlouvy ze dne 6. 4. 2017 uhradila a Banka následně dne 21. 4. 2017 vyhotovila pro žalovaného vyrozumění o postoupení pohledávky ze smlouvy o vydání kreditní karty uzavřené dne 30. 9. 2011.

15. Z kopie předžalobní výzvy k úhradě ze dne 26. 6. 2017 a seznamu odeslaných předžalobních výzev ze dne 27. 6. 2017 bylo zjištěno, že žalovanému byla podle zaslána dne 27. 6. 2017 výzva, aby žalobkyni jako své nové věřitelce, tj. právní nástupkyni Banky na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uhradil dlužnou částku v celkové výši 55 242, 6699 Kč, která vznikla neuhrazením smlouvy číslo (toto číslo smlouvy bylo uvedeno v příloze číslo smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 4. 2017, a to jako jeden z dalších znaků identifikujících pohledávku Banky za žalovaným, jež byla předmětem postoupení).

16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neobdržela od Banky žádné podklady týkající se posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet předmětný úvěr, navrhla, aby soud v souladu s ustanovením vyzval Banku k poskytnutí informací a listin ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

17. Soud proto usnesením ze dne 26. 11. 2020, č. j. -72, vyzval Banku podle , aby sdělila soudu skutečnosti, které mají význam pro řízení a rozhodnutí, a to, zda před uzavřením smlouvy o vydání anonymizováno kreditní karty číslo na základě žádosti žalovaného ze dne 30. 9. 2011 byla posuzovaná schopnost žalovaného (jako spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr (tzv. úvěruschopnost spotřebitele) v intencích , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v rozhodném znění, na základě jakých informací (listin, zpráv) Banka úvěruschopnost žalovaného posuzovala a k jakému došla závěru. Banka byla současně vyzvána, aby uvedla konkrétní údaje a y, ze kterých vycházela, a tyto podle soudu předložila.

18. Banka na toto usnesení reagovala podáním ze dne 7. 12. 2020, v němž uvedla, že Žádost prošla standardním procesem běžným pro posuzování kreditní karty, proběhla verifikace, kdy se ověřovaly informace zadané do systému s klientem, a na základě všech těchto informací byla kreditní karta schválena.

19. Žalobkyně následně i přes poučení podle neoznačila ani nepředložila soudu žádný důkaz prokazující její tvrzení, že Banka jako věřitelka před uzavřením předmětné smlouvy s žalovaným posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr.

20. Podle části páté , , účinného od 1. 1. 2014, dále jen„ o. z.“, která obsahuje ustanovení společná, přechodná a závěrečná, aplikoval soud ve smyslu věty první o. z. na právní poměry vzniklé mezi Bankou a žalovaným před účinnosti o. z., dosavadní právní předpisy, které platily do 31. 12. 2013.

21. Podle , obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, jenž platil do 31. 12. 2013, dále jen„ obch. zák.“, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 262 odst. 4 obch. zák. ve vztazích podle nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle a na její společné závazky se použijí ustanovení .

23. V posuzovaném případě soud po zhodnocení skutkových zjištění dovodil, že na základě písemné žádosti žalovaného ze dne 30. 9. 2011 o vydání kreditní karty s úvěrovým limitem 50 000 Kč byla mezi Bankou jako věřitelkou a žalovaným jako dlužníkem sjednána smlouva o úvěru podle § 497 obch. zák., dle níž se Banka zavázala poskytovat žalovanému peněžní prostředky do výše 50 000 Kč (úvěrový limit) za úrok v sazbě 25,08 % ročně, čemuž odpovídal závazek žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Tento závazkový vztah se podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. řídí obchodním zákoníkem.

24. Uvěrová smlouva měla nepochybně povahu smlouvy spotřebitelské podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, který platil do 31. 12. 2013, dále jen„ obč. zák.“, protože žalovaný ji uzavíral nikoli v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, ale jako spotřebitel, na druhé straně pak vystupoval dodavatel (Banka).

25. Na předmětnou úvěrovou smlouvou tak v daném případě dopadá , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění platném do 24. 2. 2013 (dále jen„ ZoSÚ“), tedy před novelou provedenou

26. Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

27. Podle § 22 odst. 5 ZoSÚ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

28. Nejvyšší soud při posuzování platnosti spotřebitelských smluv podle § 9 odst. 1 ZoSÚ (ve znění účinném do 24. 2. 2013) dovodil (k tomu srov. například rozsudek ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ), a to v souladu s judikaturní ustálenou zásadou formulovanou Ústavním soudem (např. nález ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. ), že za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu. Taková smlouva je od počátku absolutně neplatná podle § 39 obč. zák., jenž stanoví, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. K absolutní neplatnosti právních úkonů soud přitom přihlíží z moci úřední.

29. K otázce rozsahu zjišťování informací a jejich ověřování věřitelem pro účely posuzování úvěruschopnosti dlužníka se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozhodnutí v řízení o předběžné otázce, ve věci CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. C -499/13, kdy ZoSÚ je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102/. V tomto rozhodnutí je mj. uvedeno, že„ pouhá ničím nedoložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o osobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , dovozuje, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že poskytovatel úvěru (věřitel) je povinen úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

30. Z provedeného dokazování vyplývá, že Banka si byla vědoma své právní povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 ZoSÚ, avšak v řízení se žalobkyni, kterou v tomto směru tížilo břemeno tvrzení i důkazní, nepodařilo prokázat, že Banka před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Soudu nebyly předloženy žádné důkazy na podporu tohoto tvrzení. K tomu nutno dodat, že zkoumání úvěruschopnosti klienta (spotřebitele) zahrnuje nejen zkoumání jeho příjmů, ale rovněž i jeho pravidelných výdajů, a žalobkyně v řízení netvrdila (natož aby prokázala), že Banka prověřovala pasivní výdajovou stránku žalovaného, že se zajímala o jeho rodinné poměry, konkrétní okolnosti týkající se jeho vyživovací povinnosti k jednomu dítěti, zda a kolik osob sdílí s žalovaným společnou domácnost. V tomto ohledu ani formulář Žádosti takové informace od klienta (žalovaného) neobsahuje. Z celkové koncepce ZoSÚ jako právního předpisu zajišťujícího především ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany však vyplývá, že prvotní a rozhodující povinností je povinnost poskytovatel spotřebitelského úvěru jako profesionála a silnější smluvní strany shromáždit veškeré relevantní informace o spotřebiteli jako žadateli o spotřebitelský úvěr. ZoSÚ říká, že poskytovatel spotřebitelského úvěru tyto informace může získat i od spotřebitele, tedy nikoli výhradně pouze od spotřebitele, a je-li to nebytné nahlédnutím do příslušných databází. Od poskytovatel spotřebitelského úvěru se v souladu s § 9 odst. 1 ZoSÚ očekává profesionalita, prozíravost a obezřetnost v tom smyslu, že ví, jaké informace pro řádné zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele potřebuje, a v případě, že získává informace přímo od spotřebitele, ví, na co se má ptát. Spotřebitel při plnění své povinnosti podle § 9 odst. 3 ZoSÚ poskytuje informace„ na žádost“ poskytovatele spotřebitelského úvěru, tedy na základě kvalifikovaného dotazu. Spotřebitel, jakožto v daném oboru neprofesionál a slabší smluvní strana si nemusí být vědom všech možných okolností a souvislostí, které mohou mít objektivně vliv na jeho schopnost či neschopnost splácet spotřebitelský úvěr.

31. V souzené věci při řešení klíčové otázky, zda Banka splnila či nesplnila povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, se tak prosadí ustanovení § 22 odst. 5 ZoSú, a jelikož opak prokázán nebyl, platí, že Banka svou povinnost stanovenou v § 9 odst. 1 ZoSÚ nesplnila. Soud proto shledal námitku žalovaného o neplatnosti úvěrové smlouvy důvodnou a dovodil, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná absolutně podle § 39 obč. zák. (jak bylo vysvětleno v bodu 28. tohoto odůvodnění). Absolutní neplatnost nastává přímo ze zákona a znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku. Na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. ). Neplatná jsou proto smluvní ujednání o úrocích, poplatcích i sankcích za porušení smluvních povinností.

32. S ohledem na absolutní neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, podle které bylo plněno, vznikla smluvním stranám v souladu s ustanovením § 451 obč. zák. a podle § 457 obč. zák. povinnost vrátit bezdůvodné obohacení, kterého se jim navzájem dostalo, resp. vrátit plnění, které z neplatné smlouvy druhé straně poskytly, tj. Banka byla povinna vrátit žalovanému veškeré plnění, které od něj v souvislosti se smlouvou o úvěru přijala, stejně tak žalovaný byl povinen Bance vrátit veškeré finanční prostředky, které z titulu smlouvy o úvěru od Banky obdržel.

33. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením se ve smyslu § 451 odst. 2 obč. zák. mimo jiné rozumí majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

34. Bylo-li v řízení prokázáno, že Banka poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 135 441,26 Kč a přijala od něj celkem 128 900 Kč, pak bezdůvodné obohacení žalovaného, které dosud vydáno nebylo, činí 6 541,26 Kč (135 441,26 Kč minus 128 900 Kč).

35. Žalovaný je tak povinen tuto částku ve výši 6 541,26 Kč zaplatit žalobkyni, neboť prokázala svou aktivní věcnou legitimaci, a to na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 4. 2017, uzavřené mezi Bankou jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem podle § 1879 o. z.

36. To, že žalobní nárok, jehož předmětem je postoupená pohledávka ve výši 43 598,58 Kč, byl posouzen po právu jen co do částky 6 541,26 Kč a z jiného právního titulu, tedy nikoliv ze smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení, s platností cese nesouvisí. V tomto ohledu soud odkazuje na závěry, které se již mnoho let prosazují v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (k tomu srov. například rozhodnutí uveřejněná pod čísly 60/2001, 31/2002, 85/2003, 78/2004 a 13/2005), přičemž tyto závěry, které se týkaly postoupení pohledávek podle a násl. obč. zák., platí i za nového č. , neboť principy postoupení pohledávek se po 1. 1. 2014 v zásadě nezměnily. Zcela irelevantní je pak námitka žalovaného o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně, založená na zpochybnění doručení žalovanému oznámení o postoupení pohledávky, když podle dřívější i současné právní úpravy k postoupení pohledávky, tedy ke změně v osobě věřitele dochází smlouvou o postoupení, a to i bez souhlasu dlužníka.

37. Na žalobkyni jako postupníka společně s pohledávkou ve výši 6 541,26 Kč přešlo i její příslušenství, a to úrok z prodlení podle § 517 odst. 2 obč. zák. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. , na jisto postavil, že„ má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat též úroky z prodlení“. Nárok na úrok z prodlení tedy vznikne i v případě prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Pro případ bezdůvodného obohacení není v zákoně stanovena splatnost závazku dlužníka k jeho vydání, a tak podle § 563 obč. zák. je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Jelikož bylo prokázáno, že Banka vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 43 598,58 Kč dopisem ze dne 20. 11. 2015, a soud v souladu s ustanovením § 45 odst. 1 obč. zák. dospěl k závěru, že tato výzva k plnění se dostala do dispoziční sféry žalovaného dne 23. 11. 2015, má žalobkyně nepochybně právo na zaplacení úroku z prodlení z částky 6 541,26 Kč, jejíž splatnost nastala 24. 11. 2015, a to za dobu od 18. 3. 2017 do zaplacení v zákonem stanovené výši 8,05 % ročně určené podle

38. Soud proto v této věci rozsudečným výrokem I. zamítl jako nedůvodný požadavek žalobkyně na zaplacení částky 37 057,32 Kč (rozdíl mezi žalovanou pohledávkou ve výši 43 598,58 Kč a důvodně uplatněnou pohledávkou ve výši 6 541,26 Kč), úroku ve výši 25,08 % ročně z částky 43 598,58 Kč za dobu od 18. 3. 2017 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 37 057,32 Kč za dobu od 18. 3. 2017 do zaplacení, a výrokem II. rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 541,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % za dobu od 18. 3. 2017 do zaplacení.

39. Výrok III. rozsudku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení reflektuje výsledek sporu a je v souladu s ustanovením Soud podle poměru úspěchu obou účastníků ve věci určil, že v převážné míře úspěšný žalovaný (úspěch žalovaného činí 90 %, jeho neúspěch, čili úspěch žalobkyně činí 10 %) má právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů ve výši 10 020,74 Kč, tj. 80 % z částky 12 525,92 Kč Tyto celkové náklady žalovaného ve výši 12 525,92 Kč sestávají: a/ z odměny za zastupování advokátem jako soudem ustanoveným opatrovníkem ve výši 9 152 Kč podle , ve spojení s  , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ vyhláška“), za 4 úkony právní služby podle vyhlášky, tj. 2 288 Kč za převzetí a přípravu zastoupení ( vyhlášky), 2 288 Kč za písemné vyjádření ve věci ( vyhlášky) a 2× 2 288 Kč za účast na dvou jednáních před soudem ( vyhlášky), kdy sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ve výši 2 860 Kč (vyčíslená z tarifní hodnoty 43 598,58 Kč, tj. žalovaná pohledávka; k příslušenství pohledávky se nepřihlíží) byla snížena o 20 %; b/ z náhrady hotových výdajů advokáta na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 1 200 Kč podle vyhlášky za 4 úkony právní v paušální částce 300 Kč na jeden úkon právní služby; c/ z náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 2 173,92 Kč podle

40. V souladu s ustanovením je žalobkyně povinna zaplatit přísudek ve výši 10 020,74 Kč státu, a to na účet Okresního soudu v Karviné.

41. O lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností k peněžitému plnění bylo rozhodnuto v souladu s  , část věty před středníkem,

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to u Okresního soudu v Karviné (písemně). O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).