Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
13 C 274/2021-56
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 12 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši
10 % ročně z částky 8 000 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Řízení se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 4 000 Kč představující smluvní pokutu, zastavuje.
III. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 1 121,92 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky
8 000 Kč od 4. 3. 2019 do 8. 11. 2020, zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši
9,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 29. 8. 2020 do 14. 9. 2020, se zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 537,60 Kč,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Řízení se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 4 000 Kč představující smluvní pokutu, zastavuje. III. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 1 121,92 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 4. 3. 2019 do 8. 11. 2020, zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 29. 8. 2020 do 14. 9. 2020, se zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 537,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 26. 3. 2021 domáhala
po žalované zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím (představující smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 121,92 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 8 000 Kč od 4. 3. 2019 do 10. 8. 2020)) s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 1. 2. 2019 smlouvu
o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaná
se zavázala vrátit věřiteli částku 8 000 Kč s příslušenstvím do 3. 3. 2019. Žalovaná úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátila. Žalovaná se dále smlouvou zavázala zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý započatý den prodlení, když žalobkyně se domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 8 000 Kč za dobu od 4. 3. 2019
do 16. 7. 2020, tj. částky 4 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena věřitelem na žalobkyni. Podáním ze dne 15. 7. 2021 vzala žalobkyně částečně podanou žalobu zpět co do částky 4 000 Kč představující smluvní pokutu
ve výši 4 000 Kč a nadále požaduje pouze nesplacenou jistinu ve výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z dané částky od 29. 8. 2020 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 121,92 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 8 000 Kč od 4. 3. 2019 do 10. 8. 2020).
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala, k jednání nařízenému na den 2. 9. 2021 se, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy nedostavila.
3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění:
ze smlouvy o úvěru číslo že byla uzavřena dne 1. 2. 2019 mezi žalovanou
a právním předchůdcem žalobkyně, kdy žalovaná svým podpisem potvrdila, že téhož dne převzala v hotovosti částku ve výši 8 000Kč;
z výpisu z obchodního rejstříku, že žalobkyně je společností s ručením omezeným, zapsanou ke dni 21. 12. 2010;
z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že se jednalo
o krátkodobý spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč s dobou splatnosti 30 dní
(do 3. 3. 2019), kterou lze prodloužit až na 360 dní;
z oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu, že žalované byla dne
9. 9. 2020 zaslána informace o postoupení pohledávky na žalobkyni s výzvou k úhradě dlužné částky nejpozději do 10 dnů po obdržení dopisu;
z dohody o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2020, včetně potvrzení o přijetí platby, že pohledávka za žalovanou byla postoupena ze společnosti právnická osoba
na žalobkyni;
z výzvy před podáním žaloby ze dne 9. 3. 2021, včetně podacího archu, že žalovanému byla dne 11. 3. 2021 zaslána výzva k úhradě dlužné částky nejpozději do 19. 3. 2021.
4. Z dalších předložených důkazů, tj. Obchodních podmínek soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění.
5. Na základě výše uvedených skutkových zjištění soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:
6. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázal vrátit částku 8 000 Kč
s příslušenstvím do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Ve smlouvě se dále žalovaná zavázala zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny v případě prodlení s úhradou dluhu. Právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč hotovostně dne 1. 2. 2019. Žalovaná dlužnou částku ve lhůtě splatnosti neuhradila. Smlouvou
o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2020 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou z titulu předmětné smlouvy o úvěru na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 8. 9. 2020, odeslaným dne 9. 9. 2020, ve kterém byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení oznámení. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dluhu i předžalobní výzvou ze dne
9. 3. 2021. Podáním ze dne 15. 7. 2021 vzala žalobkyně částečně podanou žalobu zpět
co do částky 4 000 Kč představující smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč a nadále požaduje pouze nesplacenou jistinu ve výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z dané částky
od 29. 8. 2020 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 121,92 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 8 000 Kč od 4. 3. 2019 do 10. 8. 2020).
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí,
že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
9. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle ustanovení § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
12. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí,
v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
14. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.
16. Podle ust. § 96 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.
17. Podle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.
18. Podle ust. § 96 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.
19. Podle ust. § 96 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nebo jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není anebo o zpětvzetí návrhu na zrušení, neplatnost nebo neexistenci partnerství.
20. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací na straně žalobkyně, když v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni řádně postoupena na základě předložených smluv o postoupení pohledávky, žalobkyně tak je v řízení aktivně věcně legitimována.
21. Protože žalobkyně ve shora označené věci vzala v částečném rozsahu v částce 4 000 Kč žalobu zpět, soud z jejího dispozitivního úkonu učinil patřičný procesní závěr ve smyslu
ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a v tomto rozsahu řízení zastavil, když žaloba byla částečně vzata zpět před zahájením prvního jednání ve věci a k úkonu žalobkyně tak nebyl nutný souhlas žalované (výrok II. tohoto rozsudku).
22. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 1. 2. 2019 smlouvu o úvěru číslo na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytla hotovostně žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019,
sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018,
sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019,
sp. zn. 27 Co 221/2019 ). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat
za použití § 588 o. z., jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím,
že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
23. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět
i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb. Soudní dvůr v něm vyložil, že čl. 8 a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu,
že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají
ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články
8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele,
tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky,
že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.
24. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně zcela absentuje.
25. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z.
26. V daném řízení bylo na žalované, aby soudu tvrdila a případně označila důkazy k prokázání skutečnosti, že žalobkyni na čerpané částky, než bylo skutkově tvrzeno žalobkyní, uhradila. Žalovaná takto nepostupovala, nárok žalobkyně na zaplacení jistiny ve výši 8 000 Kč nerozporovala, nárok žalobkyně tedy soud shledává důvodným. Současně s ohledem na skutečnost, že se žalované nepodařilo prokázat (resp. toto vůbec netvrdil) a splnění povinnosti nad rámec tvrzený žalobkyní, soud jí uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém žalobkyně žalovanou prvně prokazatelně vyzvala k vrácení dlužné částky. Tato písemnost byla žalované odeslána dne 9. 9. 2020 a byla v něm stanovena lhůta pro zaplacení do 10 dnů od doručení. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalované výzva doručena, má se s ohledem na
§ 573 o. z. za to, že se tak stalo 14. 9. 2020, pročež první den prodlení nastal 15. 9. 2020.
Ve zbytku stran zákonného úroku z prodlení soud žalobu zamítl (výrok III).
27. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci převážný procesní úspěch, náleží jí náhrada nákladů řízení určená podle míry jejího procesního úspěchu, která činí 62,98 % Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši
800 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1,
§ 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), sestávající z částky
300 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby) a jeden půl úkon (jednoduchá výzva k plnění) v částce 150 Kč včetně tří paušálních náhrad výdajů
po 100 Kč dle § 14b odst. 1 a 5 a. t. a 21 % DPH ve výši 221 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně tak představují částku 2 071 Kč, při procesním úspěchu žalobkyně co do 25,96 % pak žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 537,60 Kč. Podle ust. §149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je žalovaná povinna, zaplatit náhradu nákladů řízení advokátu žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. jako třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může
se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu