Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 53/2021-16
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danou Daňkovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; anonymizováno
proti
žalovanému: ; jméno příjmení, narozený dne datum
bytem adresa
o zaplacení 675 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 675 Kč s úrokem z prodlení ve výši
60,29 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 675 Kč s úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce se svojí žalobou domáhal po žalovaném úhrady částky 675 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených televizních poplatků za období září 2019 až leden 2020.
Žalovaný se ve věci k žalobě písemně nevyjádřil. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce vyzval žalovaného s upozorněním, že není přihlášen v evidenci poplatníků televizního poplatku, ačkoli je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě. Současně jej poučil, že se za této situace považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy bylo poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobce, jakožto provozovatele televizního vysílání nereagoval, žalobce jej zařadil do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byl žalovaný písemně informován. Na základě této skutečnosti se žalovaný stal poplatníkem televizního poplatku ze zákona a vznikla mu povinnost platit televizní poplatek v zákonem stanovené výši, což je zřejmé z výzvy k přihlášení poplatníka, doručenky k této výzvě a písemné informace žalovanému o zařazení do evidence poplatníků. Žalovaný dluží žalobci celkem částku 675 Kč a to za měsíce září 2019 až leden 2020 v částce 135 Kč měsíčně, jak je patrné z předpisů poplatku. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužných televizních poplatků, jak dokládá výzva k zaplacení dlužných televizních poplatků spolu s doručenkou, výzva advokáta a podací arch prokazující odeslání výzvy advokáta (identifikace dle VS). Žalobce kapitalizoval zákonný úrok z prodlení od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu 15. 10. 2020.
Na základě shora uvedeného má soud za prokázané, že nárok žalobce je důvodný. Dle ust. § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Žalovaný se tak na základě této fikce stal poplatníkem a byl povinen k úhradě televizního poplatku v částce 675 Kč za měsíce září 2019 až leden 2020 v částce 135 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že se žalovaný s plněním svého závazku ocitl v prodlení, vzniklo žalobci podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. a § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku v platném znění právo požadovat úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení pak vychází z ustanovení nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobci byly přiznány úroky z prodlení vždy ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých poplatků, která vyplývá z ustanovení § 7 zákona č. 348/2005 Sb. (tj. nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce), přičemž v souladu s návrhem žalobce mu tyto byly přiznány pouze do dne podání žaloby (15. 10. 2020 včetně), tj. v celkové výši 60,29 Kč.
Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil soud žalovanému v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že soud zcela procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 600 Kč. Soud uvádí, že nepovažuje náklady na zastoupení žalobce advokátem za náklady účelně vynaložené. Žalobce je subjektem financovaným z veřejných rozpočtů a žaloby o zaplacení neuhrazených televizních nepředstavují soudní spory, u nichž by z hlediska odbornosti bylo možné očekávat uplatnění natolik specializovaných znalostí, aby náklady na zastoupení advokátem v jednotlivých sporech byly účelně vynaložené. V tomto ohledu lze odkázat na shodné závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne datum, z něhož mimo jiné vyplývá, že u subjektu typu České televize lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů. Dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. přizná soud účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka, nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Soud pohlížel na žalobce jako na účastníka nezastoupeného a vedle náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč byla žalobci přiznána náhrada nákladů dle § 1 , 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 100 Kč za 2 úkony právní služby (písemné podání soudu týkající se věci samé v podobě žaloby, výzva k plnění), tedy celkem ve výši 200 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí či návrhem na exekuci.